Blog

Marta mu přiložila k ústům dýchací masku. Viktor se pokoušel bránit, ale popruhy nepovolily ani o milimetr. Clinic používalo velmi kvalitní BDSM vybavení. Kňučení do roubíku bylo to jediné, co mu v tu chvíli zbývalo.

„Otázky pokládám já,“ odsekla Marta. „A Clinic ví všechno, co jí Subjekt dobrovolně odevzdá. Při podpisu vstupní smlouvy jsi nám dal přístup ke svému digitálnímu otisku. Myslel jsi, že je to jen součást atmosféry, že?“

Martina odložila bič a přistoupila ke mně tak blízko, že jsem i přes latexovou masku cítil chlad jejího koženého oděvu. Pak sáhla k ovladači a vibrace v mém pásu cudnosti se rozjely na takovou intenzitu, až se mi zrak pod maskou zamlžil.

„Víš, otroku,“ promluvila náhle Jana a její hlas byl v tu chvíli jedinou věcí, která mě držela při vědomí, „přemýšlela jsem o tom, co jsi říkal předtím. Že tohle bdsm vybavení je jen pro hru. Ale podívej se na sebe. Teď jsi v situaci, kdy o hře rozhoduji jen já.“ Cítil jsem, jak se zvedla z křesla a

Představil jsem si, jak ležím v tomhle vězení, naprosto bezmocný. Moje závaží na varlata pod vakem nepříjemně tlačilo, ale nemohl jsem s tím nic dělat.

Cítil jsem, jak Paní utahuje provaz, který vedl k análnímu háku. Najednou jsem cítil, jak se tah za anální hák ještě zvýšil. Provaz, který vedl k oku ve stropě, nejspíš provlékla skrze očka na mém novém postroji.

„Líbí se ti ten pocit bezmoci, Matouši?“ zaslechl jsem tlumený Moničin hlas, který se ke mně dostal jen jako skrze tlustou zeď izolace.

Dovedla mě k lavici a přitlačila mě na ni břichem dolů. Rozporka mi teď držela nohy do stran přes okraje lavice. Jana neztrácela čas. Cítil jsem, jak mi kolem zápěstí stahuje pouta, která byla pevně spojená s konstrukcí lavice.

„Abychom měli jistotu, že se nebudeš ničím rozptylovat, nasadíme ti tuhle novinku,“ řekla Martina a v rukou držela něco, co vypadalo jako vylepšená latexová kukla

„Myslím, že tvá prsa dostatečně pocítila, co dokážou svorky na bradavky,“ zašeptala mi najednou Jana do ucha a já cítil, jak je s trhnutím sundává.

Martina odložila bič a přistoupila blízko k mému obličeji. Její pohled byl chladný, zkoumavý, zbavený jakékoli stopy naší dřívější přátelské minulosti. „Bolest je jen začátek, hračko.

Ležel jsem spoutaný ve sleepsacku, nehybný jako mumie, a jediné, co jsem vnímal, byl tlukot vlastního srdce. Sleepsack mě svíral tak nemilosrdně

Když se konečně nahoře ozvaly kroky, pocítil jsem směsici děsu a úlevy. Dveře se rozletěly a světlo z chodby mě bodlo do očí i skrze otvory, které měla má latexová maska. „Dobré ráno, hračko.

Odemkla klec a krátkým, prudkým trhnutím za vodítko mě přiměla, abych se neohrabaně vyškrábal ven. Moje nohy byly po noci v kleci slabé a celé tělo se mi nekontrolovaně třáslo vyčerpáním i očekáváním.

Po chvíli mě Petr s Monikou hrubě zvedli z lavice. Moje nohy byly slabé, ale nedovolily mi padnout. Dotáhli mě k masivní konstrukci v rohu - byl to kříž - a přinutili mě se k němu přitisknout zády