[BDSM Povídka] Tajná společnost CLINIC 3.část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou, AI foto)

Viktor vstoupil do své kanceláře s prázdným výrazem, který se mu vryl do tváře už ráno u zrcadla. Každý mu teď připadal jako mechanický pohyb loutky. Otevřel dveře a okamžitě mu padla do oka zářivě bílá složka s logem společnosti Clinic, která ležela přesně uprostřed jeho jinak uklizeného stolu.

Sedl si a složku otevřel. Uvnitř byla jediná fotografie – Markéta, servírka z té malé kavárny na rohu, kam chodil každé ráno. Pod fotkou stál strohý text: „Subjekt 10. Akvizice dnes. Postup: Navázat kontakt, zajistit důvěru, transportovat do centrály Clinic v 19:00. Selhání se netoleruje.“

Viktor cítil, jak se mu svírá hruď, ale jeho ruce už mezitím složku zavíraly a on se přistihl, že si upravuje uzel na kravatě. Šel tam „jako vždycky“. Markéta se na něj usmála, hned jak vešel. Chodil sem už dlouho a Markéta se mu vždycky líbila. Dal si kávu jako vždycky a pak, jako by to ani neudělal on se nadechl a pozval jí na večerní rande.

Večer jí vyzvedl. Bylo vidět, že si dala záležet, měla na sobě šaty s krátkou sukní a moc jí to slušelo. Když auto zastavilo před starým sanatoriem, Markéta trochu znejistěla. „Vypadá to tu... opuštěně.“ „To je jen zdání, Markéto. Uvnitř je to jiné,“ odpověděl Viktor hlasem, který zněl cize i jemu samotnému.

Prošli křídlem B. Jakmile se za nimi zavřely těžké dubové dveře, atmosféra se změnila. Elena už čekala v hale. Markéta se chtěla otočit a odejít, ale Viktor ji pevně chytil za paži. Jeho stisk byl neúprosný. „Vítejte, Subjekte 10,“ pronesla Elena a pokynula dvěma zřízencům. „Co to má znamenat? Viktore, pusť mě!“ křičela Markéta, ale on ji mlčky předal mužům, kteří ji okamžitě odvlekli do místnosti s označením „Zpracování“.

Viktor byl nucen vše sledovat. Viděl, jak Markétu přitiskli k operačnímu stolu. Na zápěstí jí cvakli náramek s čipem – stejný, jaký měl on, jen s novým kódem. Pak před ni položili stoh papírů. „Podepiš,“ nařídila Elena. „Nikdy! Tohle je šílenství!“ Jeden z mužů vytáhl z brašny důtky a jen jimi zlehka přejel po stole. Markéta se třásla, v očích měla děs, ale když jí nutili pero do ruky, její odpor slábl. Nakonec, zlomená strachem podepsala.

„Výborně,“ usmála se Elena. „Teď ji připravte. Subjekt 10 musí pochopit svou novou roli.“ Odvedli ji do zadní místnosti, která vypadala jako showroom pro ten nejtemnější bdsm eshop, jaký si lze představit. Stěny byly obložené černou kůží a v rozích stál masivní bondage nábytek, u kterého bylo na první pohled jasné, že slouží k naprosté fixaci těla.

Markéta se pokusila o poslední odpor, ale zřízenci byli profesionálové. Nejprve jí nasadili armbinder – speciální kožený korzet na ruce, který jí znehybnil paže za zády v nepřirozené poloze, takže se nemohla ani pohnout, natož bránit. Viktor sledoval, jak se pod náporem pevných řemenů její ramena stahují k sobě. „Používáme jen kvalitní bdsm vybavení,“ poznamenala Marta, která se objevila u Viktora.

Poté přišla na řadu klinik pouta. Cvakli jí je kolem kotníků a byla okamžitě zajištěna magnetickými zámky, které nebylo možné bez speciálního klíče otevřít. Markéta se zmítala, ale její pohyby byly omezené. Aby utišili její vzlykání, Elena vybrala černý silikonový roubík s pevnou přezkou. Markéta se snažila sevřít rty, ale marně. Roubík jí zaplnil ústa.

„Viktore, dodělej to,“ podala mu Elena těžký kožený obojek. Viktor přistoupil k dívce, se kterou ještě před pár hodinami pil kávu. Markéta na něj upírala oči plné nepochopení a zrady. On jí přesto obepnul hrdlo studenou kůží a utáhl na poslední dírku. Pak vzal krátký, masivní řetěz, který visel ze zdi, a karabinu zacvakl do kroužku na obojku.

Markéta teď stála, s rukama v armbinderu, nohama v poutech a ústy zacpanými roubíkem, připoutaná ke zdi jako kus majetku.

„Subjekt 10 je připraven k integraci,“ prohlásila Elena a otočila se k Viktorovi. „Dobrá práce, 09. Tvá loajalita byla potvrzena. Na tvém stole zítra najdeš další složku. Teď jdi. Musíme začít s jejím programováním.“

Viktor naposledy pohlédl na Markétu. Už to nebyla ta usměvavá servírka. Byl to jen další objekt v moci Clinic. Cítil, jak se v něm něco láme, ale když opouštěl budovu, jeho krok byl pevný a na tváři se mu opět objevil ten cizí, klidný úsměv. Clinic ho sledovala. Clinic ho milovala. A on věděl, že zítra přivede někoho dalšího.