[BDSM Povídka] Dominantní Manželka 12.část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou, AI foto

Ležel jsem spoutaný ve sleepsacku, nehybný jako mumie, a jediné, co jsem vnímal, byl tlukot vlastního srdce. Sleepsack mě svíral tak nemilosrdně, že jsem měl pocit, jako by se má kůže stala součástí toho pevného, neprodyšného materiálu. Slyšel jsem, jak Jana vedle mě něco odsouvá. Byl to suchý, kovový zvuk, který věstil jediné – přípravu našeho sklepa pro další mučení. Pak jsem ucítil, jak se vak začíná hýbat. Jana mě táhla po podlaze, což v mém stavu naprosté smyslové deprivace vyvolávalo závratě.

Když pohyb ustal, cítil jsem, jak mě pomalu začíná rozvazovat. Kuklu mi nechala nasazenou, takže jsem nic neviděl. Postavila mě a přitiskla zády k masivní dřevěné konstrukci. Rozpažila mi ruce a mně bylo jasné, že dalším mučícím nástrojem pro tuto chvíli bude kříž. Nejdříve přišla na řadu pouta na zápěstí, která Jana upevnila k horním ramenům kříže. Řemeny utáhla tak těsně, že jsem cítil jak se mi zařezávají do kůže. Moje ruce byly teď fixovány v pozici, která nedovolovala žádný odpor.

„Líbilo se mi, jak jsi v tom vaku vypadal,“ zašeptala Jana a já cítil její horký dech na své zakryté tváři. „Dotažený na tvém těle sedí naprosto dokonale“. Cítil jsem jak mě hladí v rozkroku a pak ostrý cvakavý zvuk. Pak jsem ucítil ledový kov. Jana mi připnula závaží na varlata. Ta tíha byla okamžitá a paralyzující. S každým mým pokusem o nadechnutí se gravitace postarala o to, aby mi bolest připomněla mou naprostou podřízenost. Byl jsem absolutně bezmocný a jen jsem kňučel do roubíku.

„Dneska budeme testovat tvou výdrž,“ pokračovala Jana: „Mám tu nové bondage pomůcky, které jsem chtěla už dlouho vyzkoušet“. První rána přišla nečekaně. Rákoska prořízla ticho sklepa a dopadla na mé stehno až to mlasklo. Bolest byla ostrá, pálivá a okamžitě se mi rozlila po celém těle. Chtěl jsem vykřiknout, ale roubík pod kuklou proměnil můj hlas jen v hlasité zamručení.

Následovala další rána, a pak další. Jana udržovala pravidelné tempo, jako by odpočítávala vteřiny mého trestu. Moje tělo na kříži sebou s každým dopadem škublo, ale pouta na zápěstí mě držela na místě. Mezi ranami jsem cítil, jak mi po kůži stékají krůpěje potu a jak se mi vlivemzávaží na varlatech podlamují kolena, i když mě kříž stále držel vzpřímeného. Byl jsem v pasti vlastní bezmoci, uvězněn v temnotě, kde jedinou realitou byla rákoska.

Jana mě nenechala ani vydechnout a už jsem slyšel, jak ze stolu bere další věc. Podle zvuku řetězů a těžkého kovu mi bylo jasné, že se chystá přitvrdit. „Věř mi, otroku,“ řekla s ledovým klidem, „že tahle noc na kříži se ti vryje do paměti navždy.“ Jana se na chvíli odmlčela a já slyšel jen své vlastní těžké oddechování, které se v té těsné kukle ozývalo jako ozvěna. Pak mé nohy, hrubě roztáhla do stran. Ucítil jsem, jak mi na nohou utahuje pouta na kotníky. Ta byla vystlána měkkým materiálem, ale jejich sevření bylo nekompromisní. Je roztáhla od sebe a připnula taky ke kříži, který mi znemožnila jakýkoliv pokus o to, abych dal nohy k sobě.