[BDSM Povídka] Stěhování Dominy 3.část

( Text je pouze smyšlenou erotickou povídkou od reálného člověka. Fotka je AI )

Seděl jsem na okraji kožené postele, stále ještě lehce zadýchaný a v ruce držel propisku, kterou jsem před malým momentem ztvrdil svůj nový osud. Radka vzala podepsanou smlouvu, pečlivě ji složila a schovala do šuplíku masivního psacího stolu. Pak přešla zpět ke mně. V ruce držela malý, těžký klíč, kterým bez námahy odemkla zbývající zámečky na mých zápěstích a kotnících.

„Tvůj trénink začíná hned teď, můj milý,“ usmála se dravě a přejela mi prstem po tváři. „A tvůj první úkol jakožto mého otroka bude čistě praktický. Krabice v obýváku se samy nevybalí a já chci mít svůj nový domov i salon do večera v perfektním stavu. Vstávat!“

Rychle jsem se navlékl zpět do svých džínů a trička, ačkoli pod Radčiným pohledem jsem si připadal naprosto nahý, i když jsem byl oblečený. Následoval jsem ji zpět do obrovské přijímací haly, kde trůnila hora naskládaných kartonových beden.

„Takže, pravidla jsou jasná,“ řekla a posadila se do jednoho z rozbalených křesel, přičemž si elegantně hodila nohu přes nohu. „Ty budeš vybalovat, nosit věci na jejich místa a já budu dohlížet na to, abys nedělal chyby. A věř mi, že za každou neopatrnost nebo neposlušnost přijde trest.“

Pustil jsem se do práce. Rozřízl jsem pásku na první bedně. Byl to neuvěřitelný pocit – držet v rukách věci, o kterých jsem doteď neměl ani tušení, k čemu přesně slouží, a vědět, že s nimi Radka pracuje na profesionální úrovni.

„Co je tohle?“ zeptal jsem se opatrně a vytáhl těžký černý kus kůže s pevnými přezkami a popruhy.

Radka se lehce pousmála. „To je postroj na tělo. A budu tě muset naučit, jak se mě máš ptát. Od teď, když se mnou mluvíš, přidáš na konec každé věty 'Paní'. Rozumíš?“

„Rozumím... Paní,“ opravil jsem se rychle a cítil, jak mi obličejem projíždí vlna horkosti.

Položil jsem postroj na tělo na určený stolek a sáhl do další krabice. Vytáhl jsem z ní podivný ocelový rám s koženým polstrováním a několika nastavitelnými řemeny. Vypadalo to jako z nějakého středověkého muzea mučení.

„To je svěrák na prsa,“ vysvětlila mi chladně Radka, když viděla můj zmatený výraz. „Velmi efektivní záležitost pro náročnější klienty. Odnes ho do vedlejší místnosti a urovnej ho do prosklené vitríny k ostatním mučicím nástrojům.“

Opatrně jsem vzal svěrák na prsa a odnesl ho na určené místo. Srdce mi bušilo. Každý předmět, který jsem vytáhl, odhaloval další část Radčina tajemného a fascinujícího života. Z další krabice jsem postupně vyndal leštěnou dřevěnou rákosku a masivní kožené důtky.

Při manipulaci s další bednou jsem ale udělal chybu. Vytahoval jsem z ní jemnou látku a nevšiml si, že je pod ní schovaná latexová maska. Maska mi vyklouzla z rukou a spadla na zem.

Radka okamžitě vstala z křesla. Její krok byl tišší než krok kočky.

„Už teď jsi neopatrný?“ řekla přísně a stanula přímo přede mnou. „Latexová maska vyžaduje speciální péči a čistotu. Za tohle tě čeká malá připomínka toho, komu teď patříš.“

Než jsem stihl cokoliv říct, vzala ze stolu lehkou koženou plácačku, kterou jsem tam před chvílí položil, a razantně mě s ní švihla přes hýždě. Ostrá bolest projela mým tělem a já tiše vyklouzl z překvapení.

„Omlouvám se, Paní,“ řekl jsem rychle a sklopil zrak.

„To je lepší,“ usmála se spokojeně a pohladila mě po tváři tam, kde mě předtím udeřila. „Pokračuj. Máme před sebou ještě hodně práce.“

Další hodiny utíkaly v neuvěřitelném rytmu. Vybalil jsem několik sad provazů, rozřadil kovové kroužky i různé druhy závaží a všechno pečlivě roztřídil podle Radčiných pokynů. S každou další vybalenou krabicí jsem si víc a víc uvědomoval, že můj starý, obyčejný život právě definitivně skončil. Stal jsem se součástí světa, ve kterém vládla Radka – a musel jsem uznat, že se mi ta podřízenost líbila čím dál tím víc.