[BDSM Povídka] Milionář otrokem 12.část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou, AI foto)

Pálivé šlehy bičem mi na zadku zanechávaly ohnivé stopy. Skrz roubík jsem mohl jen sténat, zatímco mé tělo, uvězněné v pevném sevření armbinderu, marně hledalo úlevu. Nebylo možné se hnout od kozy, ke které jsem byl připoután. Každé cuknutí jen víc zařezávalo popruhy do mých ramen a zvyšovalo nesnesitelný tlak, který způsoboval svěrák na prsa. Byl jsem jako v sevření ocelových kleští.

„Podívej se na něj, jak se třepe,“ pronesl Petr a já cítil, jak mi na zpocená záda položil svou těžkou dlaň. „Ten kvalitní BDSM eshop, kde jsi to všechno vybral, Matouši, má opravdu něco do sebe. Ty věci drží přesně tak, jak mají. Ani se nehneš, že?“ Neměl jsem jak mu s roubíkem v puse odpovědět. Místo toho jsem sebou jenom škubnul a on dal svou ruku pryč. Možná to vzali jako neposlušnost.

Martina odložila bič a přistoupila blízko k mému obličeji. Její pohled byl chladný, zkoumavý, zbavený jakékoli stopy naší dřívější přátelské minulosti. „Bolest je jen začátek, hračko. Skutečné podrobení přichází ve chvíli, kdy tvá mysl přijme, že tvoje tělo už ti nepatří.“

Přejížděla mi rukou po vnitřní straně stehen a kolem pásu cudnosti, kde byla kůže nejcitlivější. Ten kontrast mezi tupou bolestí po bičování a něžným dotykem její ruky mě nutil k nekontrolovanému třasu. Monika se ke mně naklonila z druhé strany a začala mi utahovat závaží na varlata, které pod svou vahou táhlo víc a víc.

„Dneska tě naučíme absolutní poslušnosti,“ zašeptala Monika a v ruce se jí objevil dálkový ovladač. „Víš, co je na těchto bondage pomůckách nejlepší? Že je můžeme ovládat, aniž bychom se tě dotkli.“ Najednou se v mém rozkroku ozvalo silné bzučení. Vibrátor skrytý v pásu cudnosti se rozjel na maximální výkon. Kombinace drcení prsou a vynucené stimulace v rozkroku vytvořila v mé hlavě naprostý chaos.

„Už dost?“ zeptala se Martina a na moment mi vytáhla roubík, jen aby slyšela mou odpověď. „Prosím...“ vydechl jsem chraptivě, ale než jsem stihl říct cokoli jiného, Monika škubla za vodítko na mém krku a přitáhla mi hlavu dozadu. „Prosím co, Matouši? Prosím, víc? Nebo prosím, Paní?“ rýpla si s úšklebkem.

Cítil jsem se naprosto zlomený. Moje hrdost byla pryč, rozmetaná tím luxusním BDSMvybavením, které jsem si sám tak bláhově pořídil pro své fantazie, jež se nyní staly krutou realitou. Sundali mi svěrák z prsou a závaží z varlat. Petr mě začal odvazovat z kozy, ale ne proto, aby mě osvobodil. Cvaknutí karabin mi napovědělo, že mě čeká další fáze mučení.

„Postav se,“ rozkázala Martina. Moje nohy byly jako ze želé, ale strach mě donutil poslechnout. „Tvoje kreditka nám umožnila objednat ještě jednu zásilku, která právě dorazila.“ Co v ní asi může být? Copak tohle všechno, co jsem doteď zažil, nestačilo?

Vlekli mě jako vězně chodbou suterénu k těžkým dveřím na konci, o kterých jsem doufal, že zůstanou zavřené. Věděl jsem, že to, co přijde teď, už nebude jen hra na dominanty a submisiva. Tady začíná má převýchova tak, jak jsem si jí vždycky představoval, bez šance na útěk a na jakýkoli protest.