[BDSM Povídka] Dominantní Manželka 13.část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou, AI foto)

Nohy roztažené do stran a pevně zamknuté ke kříži mi nedovolovaly ani ten nejmenší pohyb, kterým bych si ulevil od pálivé bolesti po rákosce. Slyšel jsem, jak Jana pokládá rákosku na stůl a místo ní bere do ruky něco, co při pohybu jemně kovově zacinkalo. Neměl jsem nejmenší tušení, co to je. Přes masku nebylo vidět a i zvuk byl jen velmi tlumený. Neměl jsem nejmenší tušení, co přijde a kdy to konečně skončí.

„Myslím, že tvá prsa dostatečně pocítila, co dokážou svorky na bradavky,“ zašeptala mi najednou Jana do ucha a já cítil, jak je s trhnutím sundává. Nejdřív mým tělem projela nesnesitelná bolest, pak však přišla úleva. Svorky na bradavky kupodivu nejsou tolik cítit ve chvíli, kdy je má člověk na sobě, ale ve chvíli, kdy je někdo sundává. Úleva však trvala jen zlomek vteřiny, než mi Paní na hruď přitiskla něco studeného a těžkého. Ten ledový dotek způsobil, že mi naskočila husí kůže po celém těle. Pak věc položila a řekla: „Ale tohle bdsm vybavení tě naučí ještě větší pokoře, otroku,“ a já cítil, jak mi na těle utahuje kožený postroj.

Každý nádech byl v tom sevření těžší a těžší. Jana pak přešla k mému rozkroku, kde byl stále pás cudnosti a závaží na varlatech. Chvíli si s mým pérem hrála. Byl jsem i po tolika hodinách mučení neskutečně vzrušený a to bohužel bylo díky kleci, ve které byl zamčený můj penis, dost bolestivě cítit. Slyšel jsem cvaknutí zámku a na moment jsem doufal v osvobození alespoň z jednoho, ale moje Paní měla jiný plán. Místo klíče od pásu sáhla po dalším nástroji z našeho sklepa. „Víš, proč je tenhle kvalitní bdsm eshop tak oblíbený? Protože jejich bdsm pomůcky prostě nejdou ošidit,“ řekla, zatímco mi mezi pouta na kotnících zámečky připevnila rozporku a roztáhla tak, že rozporka mé nohy udržovala v ještě bolestivějším úhlu, než kříž, ke kterému byly zamčené doteď. Zamčené vybavení opravdu ošidit nešlo a já neměl nejmenší šanci dostat se z toho ven.

V tu chvíli jsem si uvědomil, že můj předchozí výprask byl jen zahřívací kolo. Jana vzala do ruky důtky a začala mi jimi přejíždět po břiše. Ten jemný dotek kůže byl v kontrastu s tím, co následovalo, nesnesitelný. „Pros, otroku. Kňuč si do toho svého roubíku, jak chceš, dneska z toho kříže neslezeš,“ oznámila Jana chladně a první štiplavá rána důtkami na sebe nenechala dlouho čekat. A po ní přicházely další a další. Do roubíku pod maskou jsem skutečně kňučel, ale nemělo to žádný význam. Jana nepřestávala a moje fňukání nemohlo být slyšet dál než metr ode mě. Konec konců, i kdyby bylo, tuhle hru jsem ze začátku chtěl hrát a má Paní je má manželka. Otázkou bylo, jak dlouho mě v tomhle vězení chce držet.

Byl jsem úplně vyčerpaný, uvězněný v černé tmě pod maskou. Mé tělo už skoro nepatřilo mně, ale jen jí. Moje dominantní manželka Jana si mě vychutnávala kousek po kousku a já jen v duchu přemýšlel, jestli mi nakonec dovolí alespoň pár hodin spánku, nebo jestli mě v takhle spoutaného nechá až do rána. Nejhorší bylo, když důtky trefily čas od času můj rozkrok, nebo rozbolavělé bradavky…