[BDSM Povídka] Nečekaný návrat 4.část

( Text je pouze smyšlenou erotickou povídkou od reálného člověka. Fotka je AI )

Přípravy na nový večer nenechávaly nic náhodě. Novým zájemcem byl muž vystupující pod přezdívkou Igor_45. Podle zpráv šlo o vysoce postaveného manažera ze stavební firmy, který v běžném životě dennodenně řídil desítky lidí a nese na hrbu obrovskou odpovědnost. V soukromí však toužil po opaku – chtěl se proměnit v pouhý objekt bez vlastní vůle, zbavený jakýchkoliv rozhodovacích práv. A byl ochotný za to zaplatit sumu, ze které se mi protočily panenky.

S Markem jsme strávili celé odpoledne laděním detailů. Můj spolubydlící se své nové role asistenta ujal s nevídanou pečlivostí. Vyleštil kůži, zkontroloval všechny zámky a v obývacím pokoji připravil prostor tak, aby připomínal nekompromisní salon.

„Všechno je připraveno, Paní Kláro,“ zamumlal Marek a uctivě ustoupil do předsíně, když se přiblížila devátá hodina.

„Skvěle, Marku. Dneska budeš působit jako má pravá ruka. Budeš plnit mé pokyny a dohlížet na to, aby náš host dostal přesně to, za co si zaplatil,“ řekla jsem chladně a upravila si přiléhavé černé šaty s vysokým rozparkem.

Zvonek zazvonil přesně na vteřinu.

Otevřela jsem. Na chodbě stál ramenatý, padesátiletý muž v drahém kabátě. V tváři měl výraz člověka, který je zvyklý rozkazovat, ale jakmile spatřil můj přísný pohled a odtažitý postoj, jeho ramena se okamžitě poklesla. Pokora v jeho očích byla okamžitá.

„Dobrý večer, Paní Kláro…“ špitl a sundal si klobouk.

„Na řeči tu nejsme, Igore. Svleč se do naha přímo tady v předsíni. Všechno oblečení nech na hromadě u dveří,“ přikázala jsem nekompromisním tónem.

Bez jediného slova námitky se pustil do svlékání. O několik minut později stál mohutný, nahý muž uprostřed mého obýváku, s očima stočenýma k podlaze. Marek stál ticho v rohu a sledoval to s němým úžasem.

„Na kolena,“ zavelela jsem.

Igor klesl na koberec. Byla jsem připravená využít všechno, co jsem si na fetish eshopu objednala a co jsem si předtím natrénovala. Vzala jsem z konferenčního stolku masivní pás cudnosti a přešla k němu. „Dneska večer ti odeberu jakoukoliv kontrolu nad tvým vlastním tělem. Budeš uzamčený tak, jak určím já.“

Pás jsem mu nasadila kolem pasu a rozkroku. Kov studil, ale jeho tělo reagovalo okamžitým zrychleným dýcháním. Zámek cvaknul a klíč jsem si zavěsila na krk. Pokračovala jsem dál. Abych jeho tělo dostala do naprosto nepřirozené, podřízené polohy, použila jsem postroj v rozkroku spojený s popruhy přes ramena. Tím byl jeho trup v neustálém napětí.

Následně přišla na řadu hlava. Igor musel pocítit úplnou ztrátu identity. Přetáhla jsem mu přes obličej těžký kousek z mé nové sbírky – byla to kožená kukla s pevným šněrováním vzadu, která mu ponechávala jen malé otvory na dýchání. Zrak i ústa byly kompletně zablokované. Abych pojistila, že nevydá ani hlásku bez mého dovolení, byl součástí kukly integrovaný roubík.

„Marku, přines pouta,“ pokynula jsem svému asistentovi.

Marek bleskově přispěchal a podal mi je. Ruce jsem Igorovi zkroutila za záda a zápěstí sevřela do těžkých kovových objímek. Zámek zaklapl. Cvaknutí oznamovalo konec jakékoliv naděje na vysvobození vlastní silou.

Položila jsem ho na břicho. Igor ležel na koberci jako bezmocná socha. Byl nahý, svázaný, uzamčený v kovu a kůži, neschopný vidět nebo mluvit.

Přešla jsem kolem něj a podpatkem kozačky jsem mu zlehka stoupla na lopatku.

„Podívej se na něj, Marku,“ otočila jsem se na svého spolubydlícího. „Tenhle muž přes den řídí miliony korun a rozkazuje desítkám lidí. A podívej se, kde je teď. Leží u mých nohou, odevzdaný, bezmocný a šťastný, že mu věnuji svou pozornost.“

Marek fascinovaně přikývl. „Je to neuvěřitelné, Paní Kláro. Máte nad nimi absolutní moc.“

Vytáhla jsem z tašky celokoženou plácačku a několikrát s ní rázně švihla do vzduchu. Ostrý zvuk prořízl ticho místnosti. Pak jsem ji s přesně odměřenou silou položila na jeho hýždě. Igor pod kuklou jen tlumeně zahučel a vnímavě napjal svaly. Úder za úderem jsem upevňovala svou autoritu. Dávkovala jsem bolest i odpočinek s chirurgickou přesností, přesně tak, jak jsem si to nastudovala.

Trénink trval přes dvě hodiny. Prošla jsem s ním kompletní škálu poloh a technik. Igor byl perfektní podřízený – plně se odevzdal mé vůli, neprotestoval a přijímal každý můj příkaz jako svatou povinnost.

Když přišel čas schůzku ukončit, postupovala jsem systematicky a chladně. Nejprve jsem povolila sevření jeho zápěstí. Následně jsem sundala kuklu, uvolnila postroj a sundala pás.

Igor zůstal ještě několik minut klečet na kolenou s hlavou opřenou o koberec. Když se konečně zvedl a oblékl, vytáhl z tašky tlustou obálku.

„Děkuji Vám, Paní Kláro... Byl to ten nejintenzivnější zážitek mého života,“ řekl roztřeseným, ale hluboce vděčným hlasem a položil obálku na stůl. „Pokud byste měla v budoucnu volný termín, zaplatím cokoliv.“

„Uvidíme, Igore. Napíšu ti, až uznám za vhodné,“ odpověděla jsem chladně a ukázala mu ke dveřím.

Když odešel, otevřela jsem obálku. Částka uvnitř byla ohromující. Byla to suma, za kterou bych mohla žít bez starostí několik měsíců. Usmála jsem se a podívala se na Marka.

„Myslím, Marku, že je čas začít hledat větší byt. Nebo ještě lépe – vlastní samostatný prostor, kde vybudujeme opravdový, profesionální salón.“

Marek se poklonil. „Jak si přejete, Paní Kláro. Budu Vám pomáhat, jak jen budete chtít.“

Cítila jsem, jak se má nová cesta otevírá do nevídaných rozměrů. Už jsem nebyla jen studentkou. Byla jsem Paní, která buduje své vlastní impérium.