[BDSM Povídka] Milionář otrokem 14.část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou, AI foto)

Konstrukce se otáčela pomalu a trhavě, což v mé naprosté temnotě vyvolávalo pocity závratě a ztráty orientace v prostoru. Byl jsem fixován v nepřirozené poloze, nohy roztažené rozporkou a ruce znehybněné v pozici, kterou mi dříve nutil armbinder, jen s tím rozdílem, že teď mě místo kůže svírala neúprosná ocel. Latexová maska bez otvorů pro oči a uši mě izolovala od okolního světa natolik, že každý vjem na kůži byl desetkrát intenzivnější a děsivější. Cítil jsem, jak se mi do plic s každým nádechem dostává silná vůně gumy a jak mě nafouknutý roubík nekompromisně nutí k neustálému polykání, které v téhle poloze skoro nešlo.

„Líbí se ti ten pocit bezmoci, Matouši?“ zaslechl jsem tlumený Moničin hlas, který se ke mně dostal jen jako skrze tlustou zeď izolace. „Ten kvalitní BDSM eshop nám k té konstrukci přibalil i dálkově ovládané moduly, takže tě můžeme trápit, i když budeme sedět v křesle s drinkem v ruce“. Sotva to dořekla, ucítil jsem v pásu cudnosti první zavibrování. Nebylo to příjemné šimrání, ale ostrý, rytmický puls, který v kombinaci s mou neschopností dosáhnout erekce vytvářel v podbřišku nesnesitelný tlak a křeče. Bylo to mučení, které nebralo konce, a já mohl jen bezmocně kňučet do gumové koule v ústech.

Konstrukce se po chvíli zastavila hlavou dolů. Krev se mi začala nahrnout do obličeje, což pod těsnou kuklou vyvolávalo pocit, že mi hlava brzy exploduje, a v uších mi duněl můj vlastní splašený tep. V tu chvíli se mě dotklo něco nového. Cítil jsem, jak mi po stehnech přejíždějí chladné prsty a vzápětí se k mým prsům znovu přisály svorky na bradavky propojené řetízkem, který Martina okamžitě začala natahovat. „Martino, myslím, že je čas vyzkoušet ten nový bič, ať náš milionář ví, komu patří,“ řekla Monika a já v té tmě úplně ztuhnul.

První rána přišla bez varování. Šlehla mě přes břicho a já se v poutech marně pokusil o jakýkoliv úhybný manévr. Konstrukce pode mnou ani nezavrzala, držela mě jako přibitého k zemi. Následovaly důtky, jejichž desítky kožených pramínků mě bičovaly po hrudi a stehnech v rychlém sledu. Bolest se mísila s pachem latexu a horkem, které se pod maskou začínalo hromadit. Byl jsem milionář, člověk, který byl zvyklý všem rozkazovat a kupovat si pozornost, a teď jsem tu visel jako kus masa v nějakém zvráceném fetish eshopu, jako spoutaná děvka vydaná na milost lidem, kteří se rozhodli mě totálně zlomit a převychovat.

„Podívej se na něj, Petře, jak se v tom sleepsacku, který ho čeká po tomhle, bude krásně vyjímat, až ho tam zamkneme na celou noc,“ pronesla Martina ledově a já slyšel šustění materiálu. Cítil jsem, jak mi na varlata připínají závaží na varlata. Tíha byla taková, že jsem měl pocit, jako by mě gravitace chtěla roztrhnout vejpůl. Každý další pohyb konstrukce, která se opět začala pomalu otáčet, tuhle bolest jen násobil a dělal jí nesnesitelnou.

Byl jsem v pasti vlastních fantazií, které se díky těmto BDSM pomůckám na zakázku staly realitou. Věděl jsem, že Monika mě jen tak nepustí, a klíče od mého rozkroku, bezpečně zamčené v tom malém trezoru, byly symbolem mého konce. Její slib, že se mnou bude večeřet jako s otrokem, mi teď nepřipadal jako vzdálená hrozba, ale jako nevyhnutelná budoucnost, na kterou se, k mému vlastnímu zděšení, začínám i trochu těšit. Byl jsem jejich vězeň a ticho horské chaty bylo připraveno pohltit jakýkoliv můj protest.