Blog

Na digitálním panelu se konečně objevilo číslo 50. Zvuk bzučáku, který následoval, byl pro Viktora tím vysvobozením, i když jeho tělo bylo v troskách. Mechanismus, který držel ocelovou klec ve výšce, hlasitě zarachotil a konstrukce pomalu sjela k betonové podlaze.

Viktor neměl na vybranou. Ústa měl volná, ale ruce a nohy mu svazovala pouta na zápěstí a kotníky. Musel začít lízat. Markéta, stále s roubíkem, vydávala jen přidušené zvuky.

Zřízenci Viktora zbavili oblečení a pomocí provazu ho začali připoutávat přímo ke Kláře. Provaz se zařezával do jejich těl a nutil je k těsnému, nevyhnutelnému kontaktu. Viktor cítil její chvění, její strach, který se mísil s jeho vlastním ponížením. „Začněte,“ nařídila Elena.

Zřízenci uvolnili pouta na lůžku a dotáhli Kláru k masivnímu gynekologickému křeslu uprostřed místnosti. Tady ji zafixovali v potupné pozici, s nohami vytaženými vysoko do kovových podpěr.

Než ji do vaku uzavřeli, Elena přistoupila k lůžku s chladným kovovým nástrojem v ruce. „Tohle ti pomůže zapomenout na to, že jsi kdy chtěla někam chodit, Markéto,“ zašeptala. Byl to anální hák s těžkým závažím a pojistným kroužkem.

Když ji donutili usednout do křesla, mechanické paže stroje se okamžitě pohnuly. Její nohy byly vyzdviženy vysoko do kovových podpěr, kde je klinik pouta a magnetické zámky znehybnily.

Markéta teď stála, s rukama v armbinderu, nohama v poutech a ústy zacpanými roubíkem, připoutaná ke zdi jako kus majetku.

Marta mu přiložila k ústům dýchací masku. Viktor se pokoušel bránit, ale popruhy nepovolily ani o milimetr. Clinic používalo velmi kvalitní BDSM vybavení. Kňučení do roubíku bylo to jediné, co mu v tu chvíli zbývalo.

„Otázky pokládám já,“ odsekla Marta. „A Clinic ví všechno, co jí Subjekt dobrovolně odevzdá. Při podpisu vstupní smlouvy jsi nám dal přístup ke svému digitálnímu otisku. Myslel jsi, že je to jen součást atmosféry, že?“

Martina odložila bič a přistoupila ke mně tak blízko, že jsem i přes latexovou masku cítil chlad jejího koženého oděvu. Pak sáhla k ovladači a vibrace v mém pásu cudnosti se rozjely na takovou intenzitu, až se mi zrak pod maskou zamlžil.

„Víš, otroku,“ promluvila náhle Jana a její hlas byl v tu chvíli jedinou věcí, která mě držela při vědomí, „přemýšlela jsem o tom, co jsi říkal předtím. Že tohle bdsm vybavení je jen pro hru. Ale podívej se na sebe. Teď jsi v situaci, kdy o hře rozhoduji jen já.“ Cítil jsem, jak se zvedla z křesla a

Představil jsem si, jak ležím v tomhle vězení, naprosto bezmocný. Moje závaží na varlata pod vakem nepříjemně tlačilo, ale nemohl jsem s tím nic dělat.

Cítil jsem, jak Paní utahuje provaz, který vedl k análnímu háku. Najednou jsem cítil, jak se tah za anální hák ještě zvýšil. Provaz, který vedl k oku ve stropě, nejspíš provlékla skrze očka na mém novém postroji.

„Líbí se ti ten pocit bezmoci, Matouši?“ zaslechl jsem tlumený Moničin hlas, který se ke mně dostal jen jako skrze tlustou zeď izolace.

Dovedla mě k lavici a přitlačila mě na ni břichem dolů. Rozporka mi teď držela nohy do stran přes okraje lavice. Jana neztrácela čas. Cítil jsem, jak mi kolem zápěstí stahuje pouta, která byla pevně spojená s konstrukcí lavice.