[BDSM Povídka] Tajná společnost CLINIC 6.část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou, AI foto)

Dny ubíhaly. Viktor chodil do práce, pil kávu v jiné kavárně a večery trávil studiem složky Subjektu 11. Jmenovala se Klára. Jednadvacet let, studentka historie, křehká blondýnka s brýlemi a zálibou ve starých věcech. Ideální oběť pro lov. Clinic vyžadovala preciznost; emoce byly luxusem, který si Subjekt 09 nemohl dovolit.

Viktor ji kontaktoval pod záminkou zájmu o doučování latiny pro svého fiktivního synovce. Sešli se v univerzitní knihovně. Klára byla plachá, ale inteligentní. Viktor hrál roli starostlivého strýce dokonale. Během tří schůzek si získal její důvěru. Čtvrtá schůzka měla být finální.

„Víte, Kláro,“ řekl Viktor tónem, který cvičil před zrcadlem, „mám doma starý tisk z osmnáctého století. Je to rodinné dědictví, ale vazba je ve špatném stavu. Myslel jsem, že by vás to mohlo zajímat. Mohla byste se na to podívat?“

Kláře se rozzářily oči. „Opravdu? To by bylo úžasné! Ráda se na to podívám.“

„Bydlím v garsonce nedaleko odtud. Je to jen kousek cesty,“ dodal Viktor a v duchu sledoval odpočítávání času. Bylo 18:30.

Nasedli do jeho auta. Klára celou cestu nadšeně mluvila o restaurátorských technikách, zatímco Viktor mechanicky řídil směrem k sanatoriu. Když minuli odbočku k jeho bytu a vjeli na polorozpadlou příjezdovou cestu k bývalé klinice, Klára ztichla.

„Kde to jsme, Viktore? Tohle nevypadá jako obytná čtvrť.“

„Je to zkratka, Kláro. Moje garsonka je hned za tímto areálem,“ lhal Viktor, jehož hlas zněl stále více cize, ovládaný programem v jeho mysli.

Auto zastavilo před vchodem do křídla B. Viktor vystoupil a obešel auto, aby Kláře otevřel dveře. Ona však zůstala sedět, v očích se jí objevil první náznak paniky.

„Já... já si to asi rozmyslela. Raději bych jela domů.“

Viktor se nadechl. V tu chvíli přestal být Viktorem a stal se Subjektem 09. „To už bohužel nepůjde, Kláro. Clinic tě očekává.“

Než stačila zareagovat, chytil ji pevně za ruku. Klára vykřikla, ale její hlas zanikl v pustém okolí sanatoria. Viktor ji nekompromisně vytáhl z auta a vlekl ji k těžkým dubovým dveřím. Její drobná postava neměla proti jeho síle žádnou šanci.

Dveře se za nimi zabouchly a v hale už čekala Elena. Po boku jí stáli dva zřízenci.

„Vítejte, Subjekte 11,“ pronesla Elena s ledovým úsměvem.

Klára se zmítala, plakala a prosila, ale zřízenci ji okamžitě převzali. Bez sebemenšího zaváhání ji odvlekli do místnosti „Zpracování“, zatímco Viktor stál u zdi a sledoval, jak mizí za rohem.

O chvíli později do místnosti vstoupila Marta. V rukou nesla podnos s pečlivě vyskládaným BDSM vybavením. „Subjekt 09, přesuň se do kontrolní zóny. Tvá přítomnost je vyžadována pro kalibraci.“

Viktor vešel do sálu „Zpracování“. Klára už ležela na operačním lůžku. Na zápěstích měla utažená klinik pouta, která zřízenci okamžitě zajistili skrze magnetický zámek. Klářin pláč se změnil v hysterický křik. Stejná pouta jí obepnula i kotníky.

„Podepiš,“ nařídila Elena a podala Kláře pero.

„Co to je? Pusťte mě! Pomoc!“

Marta přistoupila k lůžku a ze stolu vzala těžké kožené důtky. Bez varování jimi švihla do vzduchu, těsně vedle Klářiny hlavy. Zvuk kůže dopadající na kov byl hrozivý.

„Clinic nevyjednává, Subjekte 11. Každý odpor jen prodlouží tvou bolest. Tvůj podpis je formalita, ale tvá poslušnost je nezbytná.“

Klára se třásla. Podívala se na Viktora, ale v jeho prázdných očích nenašla ani stopu po muži, kterého znala. Zlomená strachem, podepsala papíry.

„Dobře,“ přikývla Elena. „Teď ji přesuňte.“

Zřízenci uvolnili pouta na lůžku a dotáhli Kláru k masivnímu gynekologickému křeslu uprostřed místnosti. Tady ji zafixovali v potupné pozici, s nohami vytaženými vysoko do kovových podpěr. Klinik pouta byla opět zajištěna a magnetický zámek na každém z nich cvakl.

Marta už držela připravenou černou koženou kuklu. Klářino zmítání bylo marné. Kukla jí obepnula obličej a tma ji pohltila. Aby utišili její vzlykání, Elena vybrala silikonový roubík s pevnou přezkou. Klára se snažila sevřít rty, ale marně. Roubík jí zaplnil ústa a proměnil její protesty v tlumené, hrdelní zvuky.

Subjekt 11 byl nyní v pozici naprosté bezmoci – nemohla se pohnout, nemohla nic vidět a nemohla křičet. Viktor sledoval její zrychlený srdeční rytmus na monitoru. Clinic ji přijala.