[BDSM Povídka] Milionář otrokem 17.část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou)

Vůně gumy, potu a drahé kůže mi plnila plíce, zatímco vibrace v rozkroku mě hnaly na samotný pokraj příčetnosti. Ležel jsem roztažený  a připoutaný na masivní dřevěné koze, hrudník mi drtil svěrák a hlavu mi dozadu táhl těžký řetěz. Skrze roubík jsem mohl jen chraptivě sténat. Moje tělo už dávno rezignovalo na jakýkoliv odpor, ale moje mysl, uvězněná v naprosté temnotě, za kterou mohla těsná latexová maska, hltala každý zvuk z okolí.

Slyšel jsem kovové cinkání a tlumené hlasy svých tří trýznitelů. Monika s Martinou se tiše smály, zatímco Petr odněkud dotáhl další těžkou bednu. Náš společný víkend v horské chatě se proměnil v rituál absolutního podrobení, a já, dříve úspěšný milionář zvyklý řídit lidské osudy, jsem teď byl pouhou hračkou.

„Tak se na něj podívejte,“ ozval se Martinin ledový hlas, který prořízl ticho suterénu. „Myslím, že ranní rozcvička na koze ho dostatečně připravila na to, co přišlo v té nejnovější zásilce. Matouši, tvá kreditka je opravdu kouzelná věc. Když jsme procházely ten tvůj oblíbený kvalitní bdsm eshop, objevili jsme sekci, o které jsi jako submisivní začátečník neměl ani tušení.“

„To máš pravdu, Martino,“ přidala se Monika a já ucítil, jak mě její chladné prsty pohladily po napnuté kůži na stehně. Ten dotek mě pálil jako oheň. „Náš otrok si myslel, že běžné bdsm pomůcky jsou vrcholem bondage. Ale my ho dnes posuneme do úplně jiné dimenze. Do dimenze, odkud neexistuje možnost úniku.“

Ucítil jsem, jak mi Petr hrubě vyndavá ruce z armbinderu a nohy z konstrukce kozy. Moje svaly byly tak ztuhlé, že jsem se okamžitě sesunul k zemi jako bezvládný pytel masa. Petr mě ale nenechal padnout. Chytil mě za obojek a táhl mě po chladné podlaze suterénu do vedlejší části místnosti.

„Postav se na kolena a opři se o mříže,“ zavelela Martina. Strach a neovladatelné vzrušení mi dodaly sílu její příkaz okamžitě splnit. Přitiskl jsem se nahým tělem k chladnému kovu klece, ke které mě dotáhli.

„Teď ti ukážeme, co znamená lékařská péče pro neposlušné milionáře,“ zasmála se Monika a já slyšel, jak z obalu vybaluje něco velkého. „Tohle jsou speciální klinik pouta. Žádná kůže, žádné běžné přezky. Tohle jsou pevné popruhy, které používají v ústavech.“

Než jsem stačil skrze nafouknutý roubík jakkoliv zaprotestovat, Petr mi přitáhl ruce k mřížím klece a kolem zápěstí mi nekompromisně utáhl tyhle masivní popruhy. Byly neuvěřitelně široké a podšité měkkým materiálem, ale když je Petr dotáhl, moje zápěstí se napevno spojila se mříží. To samé udělal s mými kotníky. Ta fixace byla naprosto jiná než u všeho, co jsem doteď zažil. Tyhle medicínské bondage pomůcky mě zafixovaly tak dokonale, že jsem se nemohl pohnout ani o milimetr.

„A teď to nejlepší,“ zašeptala mi Martina přímo do ucha a já ucítil její horký dech na gumovém povrchu masky. „Zapomeň na klasické klíčky, které bys mohl zkusit někde vyhledat nebo ukrást. Sem totiž patří magnetické zámky.“

Uslyšel jsem tiché, cvaknutí. Kovový kolík projel očkem popruhu a zablokoval se. V tu chvíli mi došlo, jak absolutní má situace je. Věděl jsem, že magnetický zámek se dá otevřít pouze speciálním magnetickým klíčem, který mají v rukou mé Paní. Bez něj jsou ty popruhy prakticky nezničitelné. Pocit naprosté bezmoci se mi okamžitě rozlil po celém těle a můj pás cudnosti v rozkroku opět zaznamenal vlnu vynuceného vzrušení, kterou hned potlačila bolestivá křeč.

„Podívej, jak krásně drží,“ pochvaloval si Petr a já cítil, jak testuje pevnost popruhů. „Tyhle klinik pouta jsou opravdu špička. Můžeš se škubat, jak chceš, ale ten magnetický zámek nepovolí ani o kousek. Jsi tu uvězněný, Matouši.“

Monika přistoupila blíž a já ucítil, jak mi na prsa připevňuje svorky na bradavky, které byly propojené tenkým řetízkem. „Náš otrůček je bezpečně zajištěn. Teď si s Martinou dáme kávu a popovídáme si o tom, jaké úkoly ti zadáme na příští týden. Budeš tu takhle hezky čekat v naprosté izolaci a tmě.“

Slyšel jsem, jak se všichni tři otáčejí k odchodu. Kovové dveře suterénu se s hlasitým bouchnutím zavřely a já zůstal přivázaný k mřížím klece v absolutním tichu a temnotě své masky. Moje ruce a nohy držely popruhy s magnetickými zámky, čelist mě bolela od roubíku a celé moje tělo pulzovalo směsicí pálivé bolesti a hlubokého odevzdání. Byl jsem jejich absolutní vězeň, bezmocná loutka v rukou dvou profesionálních domin, a poprvé v životě jsem cítil, že tohle je přesně to místo, kam patřím…