[BDSM Povídka] Femdom Vztah 5. část

Po velmi vzrušujícím víkendu, kdy mě moje panička “odhalila” svojí kamarádce, byl následující týden poměrně nudný. Oba jsme měli hodně práce a domů se vraceli pozdě a unavení, takže na nějaké hry nebyl čas. Byl jsem ale zamčený v pásu cudnosti už zhruba dva týdny a neudělal se tak tři.

===

Ping!

Mám novou zprávu na messengeru. Od K.

“Ahoj štěně, dneska máš šanci posloužit svojí paničce. Dala bych si něco dobrého k večeři. Dej si záležet, když mi to bude chutnat, tak budeš možná moct posloužit i jinak.”

Ok. I když si nemyslím, že budu mít konečně možnost se udělat, docela mě to vzrušilo. Přemýšlím, co uvařím. Na večeři je ideální salát, ale to zase není moc “fancy”. Napadne mě koupit steak a k němu udělat salát. Fajn, to zní jako plán.

Cestou z práce nakoupím, trochu spěchám, abych to všechno stihnul. Moc mi nepomůže, když mi přijde další zpráva: “Mimochodem, nezapomeň na správné přivítání. Budu doma za 45 minut.”

Ok, to znamená že sebou musím opravdu hodit. Rychle uklidím a salát mám taky za chvíli. Dám rozpálit gril a mezitím se svléknu (až na klícku samozřejmě) a nasadím si obojek. Dokonce stihnu prostřít a zapálit svíčku. Maso ugriluji a dám ho do vyhřáté trouby, aby nevychladlo.

Pak už jenom kleknout přede dveře a poslušně čekat, až se moje panička vrátí domů. Netrvá to dlouho, což je dobře jednak pro moje kolena, ale i teplotu jídla. Zavrtím imaginárním ocáskem na znamení, že mám radost, že je doma a krátce zaštěkám. Chci se podle svého výcviku paní otřít hlavou o nohy, ta mě ale něžně, přesto rázně nohou odstrčí. “Ne! Mám hlad. Mazej mi připravit jídlo.”

Na nic nečekám a jdu do kuchyně, zatímco se paní svléká z kabátu i bot (s obojím bych ji jinak pomohl). Naleju červené víno a naservíruji jídlo pro Paní na stůl. Zrovna když se chystám připravit svoji porci, ozve se za mnou: “Místo!”

Nechám příprav a kleknu si tam, kam ukazuje, tedy vedle jejího místa u stolu. Sklopím hlavu, zněla naštvaně. Netuším, co se děje.

“Jsem unavená a hladová a nechce se mi opakovat ti pořád dokola základní pravidla. Ale co mi zbývá. Takže ještě jednou. Pejsci nejedí u stolu se svými paničkami. Poslušně čekají u jejích nohou, dokud panička nedojí a pak dostanou svoje žrádlo do svojí misky. A ty jsi pejsek, takže proč je prostřeno pro dva? Kdybych pozvala nějakou kamarádku nebo kamaráda, dala bych ti to dopředu vědět.”

Pochopil jsem, že jsem udělal chybu, tak omluvně zakňučím.

“Stačí! Na omluvy a prosby bude čas později. Teď budeš zticha.”

K. se posadí ke stolu a začne jíst. Klečím u ní a snažím se ani nedutat. Pokud jsem uvařil dobře, mám šanci, že mi odpustí.

Po několika minutách se K. zvedne. “Máš štěstí. Jsi lepší kuchař, než pes. Teď dostaneš nažrat ty a já se půjdu umýt.”

Poslušně čekám na místě, zatímco Paní (podle zvuků) vyndá moji misku. Pak uslyším, jak otevírá krabici s mým žrádlem a sype ho do misky. Není to samozřejmě skutečné psí žrádlo, jenom corn flakes, ale K. mi jednou koupila dózu, který je na psí žrádlo určená. Potom otevře ledničku a misku doplní mlékem.

Projde kolem mě a poklepe si na stehno, pochopím, že ji mám následovat u nohy. Misku donese do předsíně a postaví na zem.

“Copak, myslel sis, že dostaneš masíčko?” řekne, když vidí můj zklamaný výraz. “To bys nesměl projevit absolutní neznalosti základního výcviku.”

“Pěkně misku vylížeš a běda ti, jak bude nacamráno kolem. Až budeš hotový, můžeš umýt nádobí a svoji porci večeře mi připravíš na zítřek k obědu. Pak počkáš u sedačky, pěkně na kolenou.”

Lehce mě podrbe za ušima, tohle malé gesto mě ubezpečí, že na mě není až tak naštvaná. Nastavím se její ruce, aby drbala dál, chvíli pokračuje. Zbožňuju jí.

Když se vrátí ze sprchy, zkontroluje, že jsem skutečně neudělal nepořádek kolem misky. Pak si sedne na sedačku a ukáže před sebe: “Místo!”

Pochopím, že chce asi podložku pod nohy a tak přejdu na všechny čtyři.

“Tak je hodný! Vidíš, že to jde. Ale stejně tě budu muset potrestat. Ale později, teď budu odpočívat. Dones si škrabošku přes oči, nasaď si ji a vrať se zpátky do pozice.”

Udělám, co chce.

Vrátím se, nasadím si pásku a zaujmu stejné místo a panička si na moje záda beze slova položí svoje nohy. Jsou sametové, rád se jich dotýkám, líbám je…ale to mi dneska asi nedovolí.

K. si zapne Netflix a začne se dívat na nějakou reality show. Nemám je rád, proto K. využívá okamžiků, kdy nemůžu odporovat a sleduje je.

Po chvíli si na moje záda položí i telefon…a následně i skleničku. Předpokládám, že jenom s vodou, ale i tak se snažím hýbat co nejméně, abych nic nerozlil.

Netuším, jak dlouho tam takhle funguju jako její podnožka když uslyším, že vypnula televizi nebo alespoň zvuk.

“Zůstaň!” řekne, sundá nohy a telefon (bohužel ne skleničku) a odejde.

Po chvíli se ale vrátí, tentokrát si na mě nohy ale nepoloží.

Místo nich cítím, jak mi po zádech, zadku a mezi nohama přejíždí něčím koženým.

Poznávám, že se jedná o plácačku na konci jezdeckého bičíku.

“Trochu si vyzkoušíme, jak se umíš ovládat pejsku. Jak sis určitě všimnul, odložila jsem si na tebe skleničku. Není moc plná a má široké dno, takže bys měl být schopný ji nerozlít, i když na tebe použiju svůj bičík. Když vydržíš do konce toho, na co se divám, odpustím ti tvůj dnešní prohřešek. Pokud ne…uvidíme. Chápeš?”

“Haf!”

“Super. Tak teď zmlkni, divám se.”

Podle zvuku už ale nesleduje reality show…zní to spíš jako…nějaké porno?

Au!

Nedával jsem pozor a tak mě první rána zastihla nepřipraveného. Naštěstí ale byla celkem slabá a na zadek, který už je dost zvyklý.

Musím se soustředit na sebemenší znamení, že se chystá k úderu.

Napodruhé se mi to podaří, ale rána směřovala na vnitřní stranu stehen, takže jsem se stejně pohnul.

“Nohy od sebe pejsku! Nebo ti ještě přidám!”

Dávám kolena víc od sebe a vzápětí toho lituji. Menší rána šla přímo na moje koule, ještě navíc pěkně přístupné díky klícce. Málem jsem rozlil vodu.

Následující minuty se tak soustředím, abych nerozlil vodu, že ani nevnímám, co se děje.

Po několika rychlých ranách, které se střídají mezi zadkem a koulemi se zdá, že je snad konec.

“Máš štěstí štěně. Měl jsi párkrát namále, ale zvládl jsi to” řekne K.

Sundá skleničku z mých zad i pásku z mých očí. Za obojek si mě obrací k sobě. Je úplně nahá.

“Máš tady nějakou práci čubičko” řekne a roztáhne nohy.

Pochopím, že chce, abych jí lízal. Pobízet nepotřebuji, i když bičík má K. pořád vedle sebe.

Je nádherně vlhká, vychutnávám si tak snad svojí nejoblíbenější činnost - pěkně v kleče, jako správný otrok. K. si mezitím pustí znovu film (zahlédl jsem pouze krátce, že se jednalo o scénu s jednou ženou a dvěma muži) a užívá si mojí pozornost.

Po chvíli mě ale odstrčí, nohou. “Stačí štěně. Odpuštěno. Dneska už jsem unavená, jdu pomalu spát. Jdi se osprchovat a přidej se ke mně.”

“Ano paničko,” řeknu a zavrtím imaginárním ocáskem.

Autor: Playfulpet