[BDSM Povídka] Vězeň č. 95-09-11-6675

Vězeň č. 95-09-11-6675

Vedli ji podzemní chodbou. Každá druhá zářivka problikávala. Některá světla měla ještě původní kryty, v těch ležely desítky mrtvých much a můr. Cely podél chodby byly tiché, železné dveře zamčené.

Vedli ji podzemní chodbou. Vojenské kanady rázně dupaly po podzemním asfaltu, dozorci ji drželi v podpaží, každý z jedné strany. Jejich stisk byl pevný, jejich tváře nesmlouvavé. V nikom tady nešlo najít kousek soucitu.

Vedli ji podzemní chodbou. Už zbýval jen tucet metrů. Věděla, co je za dveřmi s označením T-71. Věděla, kdo tam může být. Lechtač, Bouchač, Kousač, Lamač, Bodač, Švihák, Koledník, Šoker, Topič, Škrtič, Včelař, Psovod, Loďař, Doktor a Konstábl.

Dozorce otevřel. Těžké dveře ze železa se s odporným zvukem pomalu otevřely. Měla štěstí. Uvnitř byl dnes Lechtač, Včelař a Loďař.

Byla vhozena dovnitř jako hadr. Dozorci beze slova odešli, zámek za nima cvaknul. Třásla se jí ramena. Lechtač se chichotal perverzním hláskem. Včelař byl zády, něco připravoval. Loďař jí přikázal, ať před něho předstoupí.

Loďař byl mistr provazů. Pečlivě ji svázal technikou shibari. Z provazů vytvořil něco jako podprsenku. Ruce jí spoutal v loktech a kolem zápěstí, právě za zápěstí ji vytáhl co vzduchu. Přikázal ji vydechnout všechen vzduch a co nejvíc vtáhnout břicho. Pak ji přes břicho pevně utáhl provaz. Na ten navázal další — jeden konec upevnil jen kousek od pupíku, druhý ji provlékl mezi pysky a půlkami a přivázal ho v části bederní takovým způsobem, že mohl kdykoliv utáhnout.

Potom jí Loďař přikázal roztáhnout nohy a dotlačil pod ní cosi jako kladinu, jaká bývá v tělocvičnách. Po téhle se nedalo chodit - měla ostře vybroušenou hranu čnící vzhůru. Kdyby nedokázala v přítomnosti třech mučitelů stát na špičkách a poklesla by, její pysky by brzo trpěly.

Loďař skončil. Nastoupil Včelař. Vosk kapal ze dvou tlustých svící, se kterými se blížil. Znala to dobře. Musela si nechat nakapat na jazyk. Pak přišlo lití vosku na ramena, stehna a nakonec má bradavky. Včelař se bavil taky tím, že ji dával plamen pod bradu, aby zvrátila hlavu co nejvíc. Občas pak přišlo překvapení v podobě kousanců do prsou. Když už ho to nebavilo, slíbil jí, že si ještě dnes užije její prdel.

Na závěr přišel Lechtač a jeho paví pero. Jezdil s ním tak obratně, že nedokázala stát pevně na špičkách. Kundičku měla brzo celou poškrábanou od kladiny. Loďař ji navíc utáhl provaz mezi pysky. Bolest byla tak nesnesitelně slastná! Už byla zvyklá, ale oni to věděli a vždy posouvali hranice dál. Když už si myslela, že si vydýchá všechen vzduch, povolili. Mohla dát ruce dolů a sednout si, kladinu Loďař odsunul. Dostala napít, hned potom jí nasadili roubík. Těšila se na ně.

Vsadili ji do klády jako středověkou čarodějnici. Zezadu se střídal jeden po druhém. Včelař nelhal — její prdel si užil jako snad nikdy. Otisky jeho dlaní zmizí za dva dny nejdřív.

Když skončili, poděkovala a pusou je očistila. Dozorci ji odvedli do koupelny a potom do její cely. Tam už na nočním stolku čekal telefon se zprávou od manžela. Užila sis dnešek víc než včera? Odepsala, že ano a že ho moc miluje. Ještě pak poslala zprávu, že tohle je ten nejlepší dárek, co v životě dostala.

Vedle telefonu čekal dotazník a psací pero. Jako každý večer, i teď vězeň č. 95-09-11-6675 — osobním jménem Jana Š. — vyplnila všechny otázky. Všude dala pět bodů z pěti. Na závěr ještě napsala, že příště si vezme klidně pět mužů a že je připravená užít si ještě víc bolesti. Dotazník podsunula pode dveřmi na chodbu a šla spát, zničená, utahaná, spokojená, uspokojená.

Takhle si užívala Salón Bastila Jana Š., vězeň č. 95-09-11-6675. Bolest milovala, sex milovala. Její muž jí koupil ten nejlepší dárek, co mohl.