Madam silně mačkala Petrův úd a on úpěl a prosil, že toto je už za hranou. Ovšem Madam i komtesa moc dobře znaly ty pravé hranice a věděly, že právě posouvání stupně bolesti je to, co našeho Petříčka vzrušuje. A znova si počítej, pěkně od jedničky až do patnáctky, vykřikla na něj komtesa. Né, to ne, toto je už moc, více než desítku nejsem schopný unést, nemučte mne tak prosím. Zajímavé bylo, že při každém prosíku mu v péru dost silně zahučelo. Madam se musela hlasitě smát. Držela ho pevně oběma rukama a postupně přidávala na intenzitě stisku. Cukalo mu tam tak moc, že už to vypadalo na brzký výstřik. Madam jemně povolila a i s komtesou si zapálily obě cigaretu. Petr ležel na lavici a jen cítil tu vůni tabáku a těšil se tak moc, že se chvěl na celém těle. Dámy stály u lavice a na záda mu položily popelník.
Jestli se budeš třást a popelník se pohne, i kdyby jen o milimetr, bude to sakra bolet. Petr se snažil zatnout svaly a uklidnit se, jenže vyplavené endorfiny byly zkrátka silnější a nezvládnul svůj úkol. S tím dámy samozřejmě předem počítaly a smály se. Klekly si, aby mu mohly vyfukovat kouř do obličeje. Petr za každý voňavý nádech musel poděkovat.
Děkuji Vám Madam za tuto nádhernou příležitost vdechovat kouř s Vaší skvostné cigarety, znělo nesčetně krát mučírnou. Popel dámy klepaly na Petrova záda, když nebyl schopný udržet popelník na místě. Stal se tedy živým popelníkem, tak jak mu po právu náleží. Nedopalky cigaret típaly o jeho chodila. Zatopily tak pěkně pod kotlem. Při típání měl Petr co dělat, aby samovolně neejakuloval. Madam si toho všimla a seřvala ho na tři doby. Ovládej se a vydrž. Toto jsme si nedomluvili panáčku.
Odpoutaly pak milého Petříka z
lavice a on se směl napít vody a vydechnout si. Popadal z něj popel a ležel na zemi. Petr tak nějak správně tušil, že ho bude muset jako správný služebník pečlivě uklidit.
Na zem, na kolena ty malá nadržená služtičko. Vyčistíš podlahu od popela svým jazykem. Petr se sklonil pokorně k zemi a začal pracovat na úklidu. Obličej měl celý zaprasený a i když to bylo dosti ponižující, on byl ve svém živlu. Byl tak moc šťastný. V práci musel lidem velet on. On byl ten, kdo rozdával úkoly a hodnotil práci podřízených. O to více si užíval tu nádheru, čistit jazykem podlahu u svých Dam. Když byla podlaha dokonale čistá, čekala Petra odměna. On sám neměl tucha o tom, co vlastně přijde. Ale činil se a Dámy byly spokojené. Petr byl pevně připoután ke
kříži, kde místo mučeníčka a trestání přišla velká úleva. Ten jeho tlak se uvolnil. Bylo to jako v ráji. Ruce i nohy měl připoutané a nemohl se jakkoli bránit, i kdyby chtěl. Dámy si opět připálily další dávku nikotinu a Petra dráždily tím, že nechaly cigaretu hořet těsně pod žaludem. Tak, aby ho nespálily, ale zároveň tak, aby cítil ten žár. To byla silná káva. Petr měl povolení si to užít na plno. Bez toho, aniž by penisu mohl dotknout, tak cítil, jak se blíží vyvrcholení. Komtesa vydechovala zprudka kouř do Petrova obličeje a Madam stále držela hořící cigaretu pod žaludem. Během chvilky začal Petr hekat jako zvíře a za mohutného skřeku začal stříkat tu svojí horkou dávku semene. Stříkal jako hydrant. Po odpoutání z kříže si po sobě řádně uklidil spermoníkový svinčík. Po cestě domů se nemohl soustředit na jízdu a na nejbližším odpočívadle zastavil a musel si ho vyhonit. Stále cítil na jazyku tu krásnou ostrou pachuť popela. Nasáklý vůní z cigaret pak v autě stříkal jako zběsilý. To byl Popelníček Petr.
