[Povídka] Nela I

Nela

(následující text je samozřejmě zcela smyšlený a fiktivní)

Už ani nevěděla, kolik týdnů a měsíců uplynulo od smlouvy, kterou podepsala a která jí změnila život. Bylo to jedno. Neměla žádnou naději. Přijala svůj osud. Přijala roli otrokyně.

Před třemi měsíci...

Nela byla pohledná brunetka s hezkou postavou. 23 let, život před sebou. Chlapi se z ní mohli zbláznit. Byla skutečně krásná a sexy, vždy dobře oblečená a upravená, voňavá, s provokativním úsměvem a šukavým pohledem.

Tohle všechno bylo po několik let její výhodou. Až do okamžiku, kdy poznala jistého Marcela.

Marcel si Nelu vyhlídl právě kvůli jejímu vzhledu a chování ve společnosti. Živil se jako lovec takových holek. Nabízel jim smlouvy, sliboval kariéru modelky, ale jeho skutečná taktika byla ukecat je, aby podepsali, co jim k podepsání dá. A takhle Marcel získával v jednadvacátém století otrokyně, se kterými obchodoval podle poptávky. Ty šťastné přinutil vyfotit několik aktů nebo soft porno a nechal je být. Některé slečny a dámy na tom byly hůř, protože je donutil natáčet hardcore porno. Měl svoje taktiky, aby toho dosáhl. Vydírání, vyhrožování, nátlak, agrese…

No a pak byly ženy, které na tom byly ze všech nejhůř, mezi ně se zařadila Nela. Nela a několik dalších nešťastnic se totiž pro jejich extrémně dobrý vzhled dostalo do katalogu otrokyň. A když se objevil zájemce, Marcel neváhal ani vteřinu, aby takovou naivku, která mu smlouvu podepsala, prodal. Tyhle ženy pak skončily všude možně po světě. Někdy se z nich staly ženy svých nových pánů a nezbylo jim, než si zvyknout nebo se pokusit utéct, ale jindy se dostaly do rukou krutých otrokářů, kteří je zbavili všech práv a svobod a zatraceně dobře si hlídali, aby jim jejich majetek neutekl.

A přesně to se stalo Nele.

Marcel věděl, jakou má Nela cenu. A když se mu povedlo ji opít řečmi o slávě a šampaňským, Nela mu podepsala smlouvu, kterou ani pořádně nečetla. Toho večera s ní Marcel pokračoval. Do pití jí hodil prášky na spaní a Nela se tak druhý den vzbudila na jeho odlehlém statku, kde měl Marcel postavené perfektní skryté vězení. Právě tam začal Nelu zotročovat, aby zvýšil její cenu na trhu. Chtěl ji prodat jako prémiovou vychovanou otrokyni.

Začátky byly nejhorší. Nela v prvních dnech (dokonce týdnech) vzdorovala. Kdykoliv mohla, snažila se Marcela napadnout. Snažila se o útěk, o poslání zprávy ven. Ale všechny snahy byly marné. Marcel měl bohatou zkušenost a nedal Nele jedinou šanci, aby upozornila na svou situaci nebo se z ní sama dokázala dostat. Za její vzpurnost ji trestal. Nela spala v psím kotci, směla chodit pouze po čtyřech jako kočka. Třikrát denně měla výprask a to i v pozdějších dnech, kdy už byla její vůle k odporu zlomena.

Její den měl pevný řád. Ráno musela Marcelovi vyčistit boty jazykem a poděkovat za to, že je jejím pánem. Následně se mohla najíst a umýt. Marcel lpěl na tom, aby se udržovala i v její pozici otrokyně. Musela se malovat a starat o svůj vzhled, jinak ji čekal trest. Když uplynul její čas na ranní péči, čekal ji výprask důtkami. Marcel důtky miloval — používal je i když se třeba jen nudil, Nela se nemusela vůbec provinit. Její kůže znala kůži důtek důvěrně. Nikdo jiný než důtky ji nelíbal.

Po výprasku trávila zbytek dopoledne jako Marcelova podnožka nebo úklidem vězeňskych prostor. Oběd dostávala do misky pro zvíře a musela jíst na všech čtyřech. Marcelovou velkou zábavou bylo přišlápnout Nele hlavu v misce s mlékem a našlehat ji přes záda a dokonale kulatý zadek důtkami. Po obědě ji venčil na vodítku a když přikázal, musela si kleknout a s otevřenými ústy držet, dokud při ojíždění jejího krku nedosáhl orgasmu. Dávící reflex měla Nela potlačený na maximum.

Odpoledne probíhalo většinou tak, že Nela sloužila jako Marcelova sexuální hračka. Nebylo nic, co by mu bylo svaté. Ponižoval ji a dělal si s ní, co chtěl. I když byla nejposlušnější, jak jen to šlo, každý večer jí čekal ještě dvakrát výprask. Před večeří a po ní. Jednou bičíkem, jednou rákoskou. Pak mohla spát v kotci, ale často spala na vodítku pod Marcelovou postelí, většinou se zasunutým análním kolíkem.

Každý den zažívala Nela stejně tvrdé zacházení a přes její statečnou povahu se nakonec zlomila. Ještě dva měsíce si Marcel užíval její zotročení, ale pak najednou vše přestalo. Stále musela poslouchat na slovo a nebyla na tom o nic líp než zvíře, ale bití přestalo a Marcel ji přestal dokonce nutit k sexu.

Když se všechny šrámy Nele zahojily, Marcel ji jednoho dne prostě a beze slova spoutal do kozelce, nasadil jí roubík, zavázal oči a vsunul do ní anální kolík. Dokonce použil lubrikační gel, aby Nelu nijak nezranil. Pak ji jako balíček položil na deku do kufru auta a odvezl. Nela vůbec netušila, co se děje. Marcel jí nikdy nic neřekl. V minulosti ji týral i slovně. Lhal jí, ubližoval, dával falešné naděje, vysmíval se její bezmoci. Naprosto ji ponížil a zlomil a ona musela za vše děkovat a prosit o to, aby se k ní choval ještě hůř. Věděla, že Marcel uměl způsobit takovou fyzickou bolest, že bylo lepší prosit o tu, která se dala vydržet…

Auto zastavilo uprostřed ničeho, v malém lesíku. Marcel Nelu zavěsil v kozelci na větev dubu jako nějakou návnadu. Na krk jí pověsil ceduli, na rozloučenou jí připevnil na bradavky skřipce a na ně zavěsil závaží. Naposledy zajel do Nely prsty, vysmál se její hlouposti a naivitě, nastartoval a konečně zmizel z jejího života.

Nela visela na větvi v japonské bondáži a jemně se otáčela doleva doprava. Nemohla vědět, že čeká na nového pána. Nemohla vědět, že cedulka na krku měla nápis:

Nela, 23 let, vychovaná k absolutní kázni, plně k použití, postradatelná.

Pokračování příště