[Povídka] Martina II

MARTINA 2

(následující text je samozřejmě zcela smyšlený a fiktivní)

Ozval se zvuk, jako když se po kamenné zemi táhne železný řetěz. Už prve Martině některý z únosců nasadil obojek. Pak slyšela cvaknout karabinu. Celou dobu musela dřepět, ruce svázané za zády.

Filip jí sundal roubík, ale když se brzo na to zeptala, co se to zatraceně děje, přiletěla jí facka a někdo ji okřikl, že jestli ještě bez dovolení jen cekne, dostane dvakrát tolik. Martinu facka zaskočila — v minulosti už si nafackovat nechala, vždy při sexu a po předchozí domluvě, ale tohle bylo jiné… Vracelo ji to do víru nejistot, kdy nemohla vědět, co se s ní stane. Propojení vzrušení a strachu sílilo a příjemné se mísilo s nepříjemným tak intenzivně, až z toho cítila šimrání v podbřišku. Její důvěra ve Filipa rostla, protože byl jediným, koho zde znala a kdo ji mohl pomoct, pokud by věci nabraly nehezký spád.

Ale mohla vlastně Filipovi skutečně věřit?

Neměla čas nad tím přemýšlet. Hrubý hlas ji přikázal, ať si stoupne. V lodičkách na podpatku, s rukama svázanýma za zády a zakrytým zrakem to šlo těžce, ale Martina to po několika zavrávorání zvládla. Pomohlo i to, že se napínal řetěz jejího obojku…

Když stála asi minutu, zjistila, že řetěz někdo dál pomalu vytahuje. Kdyby Martina neměla její elegantní lodičky krémové barvy, už dávno by musela stát na špičkách. I tak musela stát rovně jako podle pravítka a bradu mít zvedlou. Nakonec i jehly musela zvednout ze země a balancovala na špičkách lodiček. Musela těžce polknout, protože obojek ji teď lehce škrtil. Vůbec poprvé se jí chtělo žadonit o pomoc, ale přišlo něco, co Martinu umlčelo.

Byl to Filip, kdo jí sundal z očí pásku. I když měl černou kuklu, poznala ho. Neodvážila se nic říct, protože za Filipem stál ramenatý osvalený chlap, ze kterého šel strach. Určitě to byl ten, který ji vlepil facku za to, když bez dovolení promluvila. Byl vážně velký, s mohutnou hrudní a silnýma potetovanýma pažema. Tetování měl i na hrudníku, který byl vidět pod koženou vestou. Z kůže byla i jeho kukla, kalhoty a boty. Martina z něho měla strach a stačil by k tomu jen jeho vzhled, ale skutečnost, že tohle obří hovado drželo vojenský bajonet, byla ze všeho nejvíc hrůzu nahánějící.

“Říkal jsem ti, ať se nebojíš,” řekl Filip a Martina by se vsadila, že se pod kuklou usmíval. “Je to jen hra,” pokračoval, “hra, kterou si všichni užijeme.”

Martina vůbec nevěděla, co si myslet. Hrůza z muže s dlouho čepelí, který se blížil, ji paralyzovala. Na jednu stranu Filipovi věřila, na druhou měla strašný strach. Začala panikařit. Ten obří namakanec už byl od ní jen kousíček.

Filip přešel za Martinu a pevně ji obejmul, aby se na řetězu nemohla ani zavrtět. Za jejími zády si vyhrnul kuklu pod nos a krásně ji políbil na krk pod uchem. Cítila jeho pevné ruce, jak tvrdě mačkají její prsa, cítila jeho horký dech na krku. Vůbec nevěděla, která bije. Monstrum ze svalů, kůže a testosteronu jí mířilo bajonetem na hruď. V momentě, kdy chtěla vykřiknout, zacpala jí pusu Filipova dlaň.

Pak to šlo rychle. Úplně strnula. Filip by ji ani nemusel zezadu držet — nebyla schopná pohybu. Bajonet páral její oblečení. Bílý rolák, tílko i podprsenku. Její kůže se ocel ani nedotkla. Do nosu ji udeřila těžká pánská vůně z toho obřího chlapa v kůži, co si hrál s jejím strachem. Ve změti myšlenek a pocitů si opakovaně promítala jedno — uvědomila si, že únosci ji tak dobře zpracovávali, že kdyby ji teď pustili, dobrovolně se od nich nechá použít jako poslušná děvka a ještě by poděkovala.

Cítila Filipovo péro. V kalhotech z pevné džínoviny bylo pevné jako kámen a tlačilo se proti její kundičce zezadu. Nechybělo moc a Martina by se udělala. Jestli byl něco důvod jejího momentálního vzdychání, tak tohle.

Najednou se Filip a ten velký prohodili. Bajonet rozpáral její pracovní sáčko přes záda a po rukávech, takže celou dobu měla ruce stále svázané. Když byla do půl těla nahá, Filip ji stáhl sukni. Kleknul si přitom na jedno koleno a nosem se přiblížil na dva centimetry od jejího klínu. Pocit v podbřišku by Martinu donutil, aby se celá zkroutila vzrušením, ale řetěz, provazy a paže silných chlapů to nedovolily. Filip se nosem v kukle lehce otřel o její podbřišek, ale potom vstal a arogantně se na ni ušklíbl. Stáhl si kuklu zpátky přes ústa a odešel. Velký nasvalenec šel za ním a zavřel za sebou těžké dveře. Martině už nevěnovali ani pohled.

Martina zůstala sama v místnosti, která připomínala BDSM celu. Byla tak vzrušená, že měla mokré vnitřní strany stehen. Zůstala jen v kalhotkách, samodržících silonkách a podpatcích. Chtěla křičet, ať se vrátí a pořádně ji ošukají, ale netroufla si. Znovu ztěžka polkla a v duchu si vynadala za to, že Filipovi kdy něco vykecala.

A taky si přiznala, že se jí celá situace začíná zatraceně líbit, že je nadržená a vzrušená k nevydržení a že klidně bude dělat únoscům poslušnou kurvu, jen když už jí konečně dovolí udělat se.

Pokračování příště