[Povídka] Martina I

MARTINA

(následující text je samozřejmě zcela smyšlený a fiktivní)

Martina byla atraktivní blondýnka s hezkým a hrdým obličejem a postavou jako přesýpací hodiny — pevná prsa, štíhlý pas, široké boky, krásné dlouhé nohy. Pracovala jako sekretářka v jedné nadnárodní společnosti se sídlem v Česku a chystala se žít jako pravá příslušnice vyšší střední třídy. Plánovala rodinný život s hypotékou a dětmi a tím vším dalším, ale když jednoho osudového dne načapala snoubence s asijskou milenkou, život se jí otočil naruby.

Po dramatickém rozchodu a několika týdnech smutku se rozhodla, že si život ještě pořádně užije, než začne hledat někoho, kdo už ji snad nezradí. A tak žila nevázaným životem svobodné třicátnice. Vystřídala několik milenců (párkrát i víc než jednoho najednou), ale s žádným z nich nebyla spokojená tak, jak věděla, že by mohla být. Mohla za to skutečnost, že se bála svěřit se se svou největší touhou. Styděla se za ni a co hůř, nikomu nedůvěřovala.

Na první pohled by jen málokdo odhadl, o čem ve skutečnosti Martina snila v těch nejhlubších představách. A ona se bála, že by čelila předsudkům, nebo že by se stala obětí perverzního sadisty. Ve snech se totiž stávala obětí únosu, dostávala se do role submisivní hračky, často si sama sebe představovala svázanou a odkázanou na milost a nemilost jejího pána. Nechtěla trpět bolestí, ale chtěla zažít ten pocit, že někdo chápavý a tvrdý se ujme role, které bude ona plně podřízená.

Martina tyto svoje fantazie sdílela jen se dvěma lidmi. Prvním z nich byla její nejlepší kamarádka Petra, se kterou si říkala vše. Druhým byl kolega z práce, který se jí docela líbil. Jmenoval se Filip a byl to klasický frajírek a sukničkář. Hezký chlap, ale vhodný leda tak do postele. Navíc kolega, takže červená vlajka vlála vysoko.

Nicméně při jednom vánočním večírku Martina s Filipem flirtovala a přitom několikrát dost napřímo naznačila, jaké představy se jí líbí. Druhý den se styděla a nejradši by si nafackovala za to, že se Filipovi svěřila. Stalo se ale něco, co ji docela příjemně překvapilo. Filip tu věc nijak nevythoval — choval se, jako kdyby poznal, jak to Martina cítí. Neměl narážky, proti očekávání se nechoval drze, respektoval její prostor… I tak se ale Martina od vánočního večírku Filipovi raději vyhýbala a nadávala si pokaždé, když ho potkala.

V životě Martiny se vše změnilo v jeden jarní deštivý den, kdy šla z práce domů pozdě. Ten den totiž musela dohánět resty a odcházela proto až za tmy. A právě za tmy se její náročný pracovní den proměnil v nezapomenutelnou a skoro až šokující příhodu.

Všechno začala černá dodávka, která se řítila městem nejmíň osmdesáti kilometrovou rychlostí. Martina si říkala, že ji snad řídí nějaký naprostý šílenec, ale ve skutečnosti se zhrozila až v momentě, kdy dodávka prudce zastavila vedle ní.

Když se pak boční dveře odsunuly, z nákladního prostoru vyskočili dva ramenatí muži v kulkách, popadli Martinu za ramena a zvedli ji do vzduchu za nohy pod koleny. Než se zmohla na jakoukoliv reakci, už byla zavřená vzadu v dodávce a ta s ní i s jejími únosci uháněla neznámo kam.

Chtěla křičet, ale jeden z mužů jí surově nalepil přes pusu pásku. Potom ji oba společně otočili na břicho a svázali ji do kozelce. Martina byla tak v šoku, že jen stěží vnímala drsné hlasy dvou chlapů, kteří se jí zmocnili. Vysmívali se její bezmoci a nazývali ji blonďatou čubkou a opovržlivým tónem taky kancelářskou dámičkou. V jednu chvíli ji jeden z nich chytil za vlasy a zvedl jí hlavu. Martina námahou hekla, ale uvědomila si, že ten chlap použil tak akorát síly, aby jí to nepůsobilo drastickou bolest, ale zároveň to dokázalo jeho nadřazenost. Pošeptal jí do ucha, ať se nebojí.

Byl to Filip. Poznala to. Doufala v tom už pár vtěřin a ukázalo se to jako skutečnost. Ten zmetek si pozval kamrády, aby jí splnil sny. Konečně se nemusela stydět za to, jak moc zvlhla. Pořád ještě byla překvapená, šokovaná, zmatená, ale už se chtěla podívat na ty velké týpky, co se jí zmocnili. Jenže místo toho jí Filip zakryl oči šátkem a následně ještě poplácal po tvářích, jako kdyby byla jeho majetkem.

Martine bilo srdce jako splašené. Když pak kola dodávky zaskřípala na štěrku a auto zastavilo, dostala strach. Byl to strach? Bylo to napětí, vzrušení, očekávání… asi i strach, ale tak nějak příjemný druh strachu. Věřila, že Filip jí skutečně neublíží. Ale ti ostatní? A kde se vlastně ocitla?

Měla spoustu otázek, ale mluvit nemohla. Vůbec nevěděla, co se stane. Jestli ale něco věděla, tak to, že ten hajzl Filip se postaral, aby začal zážitek svého života.

Pokračování příště.