[BDSM Povídka] Vánoční BDSM povídka 3.část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou)

Vánoční bdsm povídka 3: "Poslušnost pod koženým řemenem"

Eva klečela na měkkém koberci uprostřed ložnice, ruce pevně spoutané za zády koženými pouty. Její dech byl zrychlený a srdce jí bušilo jako o závod. Na sobě měla černý korzet z lesklého latexu, který zvýrazňoval její štíhlou siluetu, a podvazky vedoucí k vysokým botám na jehlách. Přes oči měla zavázaný hedvábný šátek, takže byla vydána napospas Rudolfovým rozkazům.

Stál za ní, klidný a autoritativní, v ruce kožený řemen. Ten byl starý, ale pečlivě ošetřený, což mu dodávalo na jemnosti i nebezpečnosti. Jeho hluboký hlas zaplnil místnost. „Evo, dnes tě naučím, co znamená naprostá poslušnost. Budeš se řídit každým mým slovem. Rozumíš?“

Eva přikývla, její hlas tichý, ale pevný: „Ano, pane.“

„Dobře,“ pronesl Rudolf a jemně přejel řemenem po jejím odhaleném rameni. „Za každou chybu přijde trest. Za každou poslušnost – odměna.“ Jeho hlas měl v sobě směs přísnosti a vzrušení, které v ní probouzelo zcela podřízenou touhu.

Bez varování přešel řemen z jemného hlazení k prvnímu úderu. Nebyl silný, ale dostatečný na to, aby zanechal lehké teplo na jejím stehně. Eva tlumeně vydechla, překvapená intenzitou pocitu, který ji zasáhl.

„To bylo za to, že ses pohnula, když jsem tě před chvílí přivazoval,“ řekl Rudolf s lehkým úsměvem, i když věděl, že žádné pohnutí neproběhlo. Bylo to čistě pro to, aby vytvořil atmosféru napětí.

Další úder dopadl na její druhé stehno. Tentokrát zůstala bez hnutí, a když cítila jeho ruku, jak ji pohladila po zádech, věděla, že to byla odměna.

Rudolf se postavil před ni, jeho boty těsně před jejími koleny. „Otevři ústa,“ přikázal, a když poslechla, vložil do nich její vlastní důtky, které předtím ležely na nočním stolku. Eva cítila chuť kůže a tlak, který ji připomněl, že nemůže mluvit, pouze vnímat.

S důtkami v ústech se Eva ještě více ponořila do své role. Rudolf ji pomalu zvedl na nohy, stále spoutanou, a odvedl ji k vysokému křeslu. Jemně ji přitlačil na opěradlo, její boky nyní byly zcela odkryté. Vzal do ruky důtky, dlouhé a černé, které v jeho rukou vypadaly jako prodloužení jeho vůle.

První úder byl jemný, spíše letmý dotek, který ji polechtal na bocích. Druhý byl silnější, zanechávající teplý pocit na kůži. Každý další úder byl pečlivě načasovaný, střídající bolest s něhou. Mezi údery ji hladil, šeptal do ucha slova chvály a ujišťoval ji, že je v bezpečí.

Eva byla zcela pohlcená okamžikem. Každý úder důtkami, každý dotek, každé tiché slovo jí dodávalo pocit absolutní důvěry a oddanosti. Její tělo reagovalo na každý impulz, každý příkaz, jako by bylo zcela naprogramováno Rudolfovou přítomností.

„Jsi tak poslušná, Evo,“ pochválil ji, když dokončil sérii úderů a vrátil důtky na stolek. Jemně ji objal a uvolnil její pouta, nechávajíc její ruce volné. „Ale lekce ještě neskončila.“

Pomalu ji otočil čelem k sobě a přejel jí prsty po tváři. Šátek jí stáhl z očí a díval se na ni s intenzivní něhou. „Dnes jsi mě nezklamala, má otrokyně. Za to tě čeká sladká odměna.“

Eva se na něj podívala s úsměvem, stále ztracená ve své roli. „Děkuji, pane,“ zašeptala, když ji zvedl do náruče a odnesl na postel, kde se večer protáhl do další kapitoly jejich vánočního dobrodružství.