[BDSM Povídka] Vánoční BDSM povídka 2.část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou)

Vánoční bdsm povídka 2: "Pod jmelím se neodmlouvá"

Eva stála v ložnici, kde se na nočním stolku mírně houpala jemná svíčka a vrhala teplé, mihotavé světlo. Její rudé šaty s hlubokým výstřihem dokonale zdůrazňovaly její křivky. Na krku měla stále kožený obojek z minulé noci, ale tentokrát k němu Rudolf připnul jemný kovový řetízek, který se třpytil v tlumeném světle. V ústech cítila tlak roubíku, který ji nutně přiměl k tichu. Byla to jednoduchá koule z hladkého silikonu, která však uměla divy – její poddajnost teď nebyla jen volbou, ale povinností.

Rudolf seděl na okraji postele, stále v černé košili a kožených kalhotách. Jeho oči si ji vychutnávaly. „Pod jmelím jsi byla včera moc poslušná. Dnes uvidíme, jestli vydržíš trochu více... výzev,“ pronesl hlubokým hlasem a ukázal na klekátko, připravené přímo před ním.

Eva sklopila oči a pokorně poklekla, řetízek přitom zlehka zacinkal. Roubík jí neumožňoval odpovědět, ale její pohled říkal vše – oddanost a vzrušení. Ano, můj pane, jsem jen tvá.

„Výborně,“ pochválil ji Rudolf a vzal do ruky drobný elektrický obušek, který ležel vedle něj na stolku. Stříbrný hrot obušku se zaleskl, když jej zapnul. Slabý bzučivý zvuk naplnil místnost.

„Víš, co to je?“ zeptal se, přejíždějíc obuškem ve vzduchu, jako by si chtěl vychutnat její reakci.

Eva přikývla a mírně se zachvěla. Její tělo bylo napjaté očekáváním, ale zůstala na místě, přesně jak ji naučil.

„Dobrá holka,“ řekl a jemně se dotkl obuškem jejího boku. Drobný impulz ji přinutil vzdychnout přes roubík. Rudolf se usmál. „Neboj se, Evo. Vím přesně, co dělám.“

Pokračoval v jemných dotycích, přičemž vždy pečlivě sledoval její reakce. Dotkl se elektrickým obuškem její paže, pak jejího stehna, vždy jen krátkým a slabým impulzem. Eva cítila, jak se její tělo mísí s lehkým brněním a vlnami vzrušení.

„Jsi tak nádherná, když jsi v mém sevření,“ pronesl Rudolf, odložil obušek a zvedl ji za řetízek, aby se postavila. Eva se poslušně zvedla, ruce svázané za zády hedvábným šátkem, který ji neomezoval příliš, ale dost na to, aby cítila jeho kontrolu.

Rudolf se postavil za ni, jednou rukou uchopil řetízek na jejím obojku, druhou přejel po jejím boku a zastavil se na jejím pasu. Jeho dech byl horký na jejím uchu. „Dnes jsi můj vánoční anděl. A andělé neodmlouvají,“ zašeptal a jemně ji postrčil směrem k posteli.

Lehla si na břicho, zatímco on ji opatrně připoutal k pelesti měkkými koženými pouty. Její tvář se zabořila do polštáře, ale když ucítila, jak ji hladí po zádech, uvolnila se.

„A teď ti ukážu, co znamená, být dokonale ovládána,“ řekl a vzal do ruky kvalitní koženou plácačku. Jemně jí přejel po jejím odhaleném pozadí, než dal první lehký úder. Zvuk plácačky se smísil s jejím tichým vzdechem přes roubík.

Každý úder byl precizní – jemný, ale dostatečně intenzivní, aby její tělo zaplavila vlna slasti. Mezi jednotlivými údery jí přejížděl po kůži prsty, aby uklidnil místo, které právě zasáhl. Dokonalý, lehký, smyslný bdsm výprask.

„Posloucháš nádherně,“ pronesl Rudolf a odložil plácačku. Nakonec se sklonil k jejímu uchu, uvolnil její roubík a jemně se dotkl jejích rtů. „Co mi chceš říct, Evo?“ zeptal se.

Eva si olízla rty a zašeptala: „Děkuji, pane.“

Její hlas byl plný poděkování a lásky. Rudolf ji od připoutání uvolnil, sundal jí šátek z rukou a pevně ji objal. „Tohle je naše chvíle, moje drahá. Vždy jsi v bezpečí, vždy jsi má.“