[BDSM Povídka] Subinka Nela 8. část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou)

Alex trvalo dlouho, než vstřebala, co jí Nela řekla. A Nela jí řekla vše popravdě. Alex to přijala a pochopila, ale trvalo to. Teprve, když vyšla po dvou hodinách z koupelny, kam na nesčetné prosby Nely nakonec přece jen odešla, vrátila se s úsměvem. Potom začala porada obou bývalých otrokyň — služebně nejmladší a služebně nejstarší.

Domluvili se, že Majka zamknou do cely, která byla pod rančem. Nela existenci takové místnosti neměla ponětí a doslova zírala, když ji tajným otvorem v zemi Alex zavedla do podzemního komplexu. Skutečně to bylo hotové vězení a krom všech možných místností — zejména mučíren — zde bylo několik cel. Po poradě se osvobozené otrokyně rozhodli, že Majka dají do izolované a vypolstrované cely, kde byla pouze postel, malý stolek a židle. Shodli se, že je to pro něho víc, než zaslouží, protože kromě skromného vybavení měla cela vlastní záchod a umyvadlo.

Společnými silami tam Majka dovlekly — obě oblečené v latexu. Postupně ho svlékly a uvolnily všechna pouta. Pro případ, že by chtěl klást odpor, měly s sebou každá hůl z bambusu. Majk se stal úplně zlomeným a odpor nekladl žádný. Jeho nahé tělo nebylo příliš hezké na pohled a on to věděl. V nahotě neměl žádnou důstojnost a bál se bití. Nela s Alex si navíc dělaly srandu z jeho povislého zadku a z ochablého penisu, který se snad zmenšoval s každým jejich posměškem.

Takto poníženého a bezbranného ho zamkly v cele, ale ještě předtím mu slíbily, že zakusí hodně, ale skutečně hodně z toho, co sám činil druhým… Pak odešly do jeho pracovny a nalily si brandy. Nela chtěla s Alex začít řešit, co s otrokyněmi, které už dlouho čekaly ve stáji bez jakéhokoliv úkolu, což nebylo zvykem. Jenže pak si uvědomila, že přes samý posměch zapomněla z Majka dostat přístupová hesla do jeho počítače. Omluvila se Alex a aniž by jí řekla, kam se tak žene, zmizela rychle pryč. Pouze řekla, že je hned zpátky.

Cestou do podzemí ranče se Nela prudce zastavila. Náhlá myšlenka ji roztáhla ústa do krutého úsměvu. Rychle našla důtky a obojek — obojí se Majkovi určitě nebude líbit, těšila se v duchu. Pak s myšlenkou na to, že brzy bude sedět u počítače a získá přístup k internetu, který tolik potřebovala pro svoje plány, vnikla do podzemí. Tolik jí hlavou vířily myšlenky na to, co musí obstarat, že zapomněla na všechnu ostražitost.

Když odemkla Majkovu celu, prudce otevřela a vešla, zarazila se. Majk nikde. Otočila se o sto osmdesát stupňů, ale než ten pohyb dokončila, Majk jí ze zadu skočil na záda a okamžitě se celými pažemi sápal Nele po krku, aby ji dostal do kravaty. Nela byla jen krůček od toho, aby se vše vrátilo zpátky. A kdyby se to stalo… Nechtěla vůbec myslet na to, co by s ní Majk udělal.

Místo toho zafungovalo její tělo úplně jinak — odkudsi z nitra se vzchopil její instinkt bojovnice. Ačkoliv byla na podpatcích nestabilní, dokázala včas zachytit Majkovu paži před vlastním krkem. Pak se nahrbila jako kočka, trhla vlastními pažemi a sklonila se do předklonu. Majkovo slabé a hubené tělo přeletělo její záda a dopadlo na zem.

Majk se nedokázal včas zvednout. Nela stihla pohotově zvednout důtky a okamžitě se do Majka pustila hlava nehlava. První ránu schytal přímo do obličeje — hned potom zaskučel a z polosedu spadl zpátky na záda, kde si rukama kryl hlavu. Rány důtek dopadaly na celé jeho tělo. Majk kňučel a cukal sebou, ale stále víc se stáčel do klubíčka. Výprask dostával neuvěřitelně silný a bolestivý — Nela do každé rány vkládala maximum vzteku a nenávisti. Vrcholem bylo, když si při bičování zad a zadku všimla, že Majkovi mezi stehny kouká kus šourku. Napřáhla se, co to šlo, v očích měla oheň zlosti a pomsty. “Tady máš, hajzle!” zahulákala a vší silou Majka švihla důtkami přes varlata.

Majk propnul celé tělo bolestí a začal naříkavě žadonit o milost. Prosil Nelu, ať přestane, že už nikdy neudělá podobnou věc. Omlouval se za všechno a všechno sliboval — peníze nejvíc ze všeho.

“Prachy?!” vyštěkla Nela vztekle, ale s výpraskem přestala. “Ranč je náš, ty chcípáku! Tobě už nic nepatří! To ty teď patříš mně!”

Majk pouze zlomeně pokýval hlavou. Ramena se mu třásla.

“Teď uvidíš, jaké to je, když se na tobě chce vyřadit bestie, ty impotente!” vyštěkla znovu Nela. “Jestli se chceš dožít nějakých lepších dnů, budeš poslušný čokl, jasné?!”

“Ano, ano! Jsem pes,” naříkal Majk úlisně.

“Dnes už tě nechám být,” řekla Nela pořád s ráží v hlase, ale už se ovládala. “Když budeš spolupracovat, možná ti nechám donést něco k jídlu a deku, ty pse.”

“Udělám cokoliv, jen nevolej policii,” vzlykal Majk, “přece se můžeme domluvit…”

“Sklapni, už ani slovo,” přikázala Nela. “Dnes už smíš povědět je jediné: chci heslo do tvého počítače.”

Majk zaváhal. Nela ho za to okamžitě potrestala důtkami přes zadek. Majk zavřískl a pak okamžitě vychrlil heslo.

“Jestli mě ještě někdy podrazíš…” řekla Nela výhrůžně, ale větu nedokončila — řekla si, že nechá pracovat Majkovu fantazii, teď když mu ukázala, jaký výprask umí dát ona. “A tohle si nasaď,” prskla a hodila po něm obojek.

Majka nechala ležet a třást se. Zamkla ho a rychle běžela za Alex. Na její tázavý pohled nijak nereagovala. Místo toho rychle zadala heslo. Bingo! Měla přístup ke všem datům ranče a taky k internetu, který tolik potřebovala. A krom toho získala ještě něco…

Nele i Alex se postupně úsměvy rozšiřovaly, jak sledovaly kamery, které monitorovaly každý kout ranče a o kterých neměly ponětí. Musely být ukryté naprosto precizně…

“Tak tohle,” řekla Nela vítězoslavně směrem k Alex, “tohle zůstane naším tajemstvím, moje milá.”

Alex jí položila něžně dlaň na stehno. “Rokaz, má milovaná velitelko.”

Nelu ten titul potěšil a brzy se do něho zamilovala. Zatím rozhodně nelitovala, že Alex takto zasvětila do nastávajících nových pořádků na ranči. Naopak.

Pokračování příště