[BDSM Povídka] Pozor, co si přeješ k Vánocům 7.část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou, AI foto)

Tma. Hustá, absolutní. To bylo jediné, co jsem vnímal, kromě těsného sevření kůže. V deprivační kukle jsem ztratil pojem o čase. Netušil jsem, jestli uplynula hodina nebo už celý den. Ticho bylo občas přerušeno příchodem mojí přítelkyně, která se rozhodla, že mi nechá k Vánocům udělat bdsm pomůcky na zakázku. Slyšel jsem šramot – a pak jsem cítil její doteky.

První dny, nebo to, co jsem považoval za dny, jsem strávil připoutaný ke zdi za obojek s armbinderem na rukou. Bolest v ramenou a zádech se stala pulzující, ale zvykal jsem si. Každý sval křičel, ale roubík bránil jakémukoli hlasitému projevu. Pokaždé, když přišla, ztuhl jsem. Čekal jsem, co přijde. Občas mě jen pohladila nebo poškádlila – dotkla se mne, a zase odešla. Pak jsem slyšel cinkání a přesunování těžkých věcí. Bylo jasné, že mění vybavení sklepa.

A pak to přišlo. Odpoutala mě ode zdi a sundala armbinder, to byla velká úleva. Sundala mi na chvíli i masku a skrz trubičku v roubíku, které jsem si předtím nevšimnul mi dala napít, aniž by mi obrovskou kuličku vyndala z pusy. Na zemi ležel sleepsack. Pevný, černý, z tlusté kůže. Nasoukal jsem se dovnitř a má přítelkyně zapnula zip a stáhla šněrování. Vše pak přepásala pevnými řemeny. Ujistila se, že každý řemínek je dokonale utažený. Spoutaný... tichý... neschopný pohybu... absolutně. „Tohle je jen začátek, otroku. Nechci, abys měl chvíli pohodlí.“

Druhý den ráno mě Paní rozvázala a otevřela další malý balíček. Škraboška. Nasadila mi jí na oči, takže jsem zase nic neviděl a táhla mě za vlasy přes místnost. Sotva jsem lezl po čtyřech, jak moje tělo bylo ztuhlé. Cítil jsem chlad, a pak dřevo. Byla to lavice. Připoutala mi kotníky a zápěstí k nohám lavice a trup k její desce. Byl jsem natažený, obličejem dolů, s hrudníkem opřeným o tvrdou hranu. Bylo to nepohodlné, ale zároveň, paradoxně, to byla dočasná úleva od nepřirozené polohy ve sleepsacku. Zůstal jsem tam desítky hodin.

Další den (předpokládal jsem, že je den) mě čekalo to, z čeho jsem měl hrůzu: klec. Z jedné bedny vytáhla přítelkyně mříže, ze kterých se dala sešroubovat bondage klec pro jednoho. Byla malá, tak akorát, abych se do ní vešel skrčený. Dostal jsem zase deprivační kuklu a pouta na ruce, která secvakla k sobě malým zámečkem. V deprivační kukle to bylo utrpení. Stálo mě to veškeré síly, abych se do klece protáhl. Byla to nejponižující poloha, kterou jsem doposud zažil. Cítil jsem se jako zvíře v cirkuse. Slyšel jsem jen matně, jak za mnou zavírá dveře.

Poslední, co mě čekalo, byl kříž. Paní mě vytáhla z klece, odemknula mé ruce a připnula mě pomocí pout, která na zápěstí zůstala. To samé udělala a pouty na kotnících a tak jsem stál – s roztaženýma rukama a nohama zamčenýma u kříže. Visel jsem tam, bezmocný, s roubíkem v puse a v naprosté temnotě. "Jak se ti líbí můj vánoční dárek? Užíváš si? Máme před sebou ještě Silvestra, neboj," zašeptala. Cítil jsem, jak se mi stahuje krk a nemůžu dýchat. Bylo mi jasné, že se blíží závěr mého vánočního věznění, ale nevěděl jsem, co přijde jako finále. Byl jsem slabý, vyčerpaný, ale vzrušený představou, že to nejhorší a nejlepší teprve přijde.