[BDSM Povídka] Pozor, co si přeješ k Vánocům 6.část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou, AI foto)

Byl jsem spoutaný na chatě uprostřed lesů, kterou nám na Vánoce pronajala naše přítelkyně. Dostal jsem kožená pouta na ruce, která pevně držela zamčená u oka ve zdi sklepa, kde jsem měl strávit několik dní. Přítelkyně vybalila bdsm pomůcky, které koupila pro účely mého věznění a teď jsem je měl pocítit na sobě. Vyrazila ke mně. S vědomím, že nemůžu udělat vůbec nic, jsem ji sledovat. Stál jsem připoutaný na místě jako socha. Došla ke mně, podívala se mi do očí a rukou mě pohladila po obojku. „První věc, otroku, kterou dostaneš, je tohle,“ řekla, vzala z bedny roubík a přistoupila ke mně zezadu. Rychle mě chytla za nos a já musel otevřít ústa, bylo to to poslední, co bych od ní čekal. Gumová kulička roubíku mi zajela mezi zuby, pásky se utáhly a já už nemohl říct ani slovo. Jen tiché, vzrušené a neartikulované zvuky unikaly z mých úst. Roubík mi skvěle sedl, až na to, že mi v tu chvíli přišel obrovský. Na to jsem si ale měl brzy zvyknout.

„Výborně,“ zašeptala mi do ucha. „Teď už jen mlč a poslouchej. Ostatně nic jiného ti ani nezbývá, ještě ti na ten roubík cvakneme visací zámeček,“ řekla a já za hlavou uslyšel cvaknutí. Uvolnila pouta na zápěstí z oka ve zdi, ale ruce mi za zády spoutané nechala. „Otoč se,“ řekla. Poslechl jsem. Z bedny vzala armbinder. Byla to ta část výbavy, která mě na pohled děsila nejvíc. Armbinder byl dost složitý. Položila ho na podlahu, abych viděl, jak ho připravuje. Byl to kus kůže, do kterého se měly navléct ruce za zády, zajistit okolo zápěstí a ramen řemínky a pomocí šněrovačky znehybnit tak, aby byly pevně u těla a nešlo s nimi hýbat. Sundala mi pouta, svlékla mi triko a natáhla za zády armbinder. Byla v tom zručná, jako kdyby to dělala každý den. Ruce mi zajely do kožených rukávů a ona je začala utahovat. Řemeny se za zády stáhly a šněrování mi ruce utáhlo hezky k sobě. Kůže byla chladná a voněla novotou. Byl jsem znehybněný. Ruce pevně stažené za zády, nešlo s nimi pohnout ani o milimetr.

Pak se podívala na kukly, které ležely na bedně. Jedna, ta kožená kukla, vypadala lákavě, druhá – deprivační kukla – mě děsila. Bylo mi jasné, že ať vybere kteroukoli z nich, čeká mě absolutní temnota. Vzala do ruky deprivační kuklu z černého neprodyšného materiálu. Já zakňučel abych dal najevo svůj nesouhlas, ale ona se jen zasmála. Roubík mi nic víc nedovolil a tahle kukla mi teď měla sebrat i ostatní smysly. Vytáhla zip, který byl dost dlouhý. „Pojď sem, otroku. Tohle ti vezme zbytek svobody.“ Jemně mi přetáhla kuklu přes hlavu. Byla to dost těžká. Přítelkyně mě párkrát zatočila dokola a já okamžitě ztratil veškerou orientaci. Maska byla dost těsná, cítil jsem lehký tlak na obličeji, který se stahoval, jak přítelkyně utahovala popruhy. Najednou to nebylo jen vzrušení, ale i panika. Absolutní deprivace smyslů. Byl jsem v dokonalé temnotě a tichu, s armbinderem na rukou za zády a roubíkem v ústech.

Spoutaný... tichý... slepý... neschopný pohybu...

Pak mě rukou přitlačila břichem ke zdi. Cítil jsem, jak mi chladný materiál tlačí na krk a hrudník, a vzápětí se ozvalo tiché cvaknutí. Připnula mě zpět k oku ve zdi, tentokrát za obojek. „Teď máš na sobě to, co sis přál, otroku. Jsi můj vánoční dárek. Máme před sebou spoustu času… a já mám ještě půl kufru nevybalených dárků,“ řekla a nejspíš odešla. Nevěděl jsem to s jistotou, protože jsem nic neviděl a nemohl jsem se ani pohnout. Věděl jsem jen, že tyhle Vánoce budou nejdelší v mém životě.