[BDSM Povídka] Nela 5. část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou)

Mumlala do roubíku. Hodně naléhavě. Po výprasku, který byl vážně tvrdý, měla pocit, že má právo mluvit. Urputně se snažila omezenými pohyby celého ke kříži připoutaného těla získat povolení promluvit.

Majk ji pozoroval, viditelně unavený. Nakonec ale vstal a ze stolu líným pohybem, jakoby bez síly, stáhl důtky. Jejich kožené řemeny zlověstně šeptaly o přislíbu bolesti. Stoupl si před ní a jednou rukou ji bezohledně stáhl roubík na krk. Nele přitom vytekly z úst čisté sliny a dopadly na latex jejího oblečku otrokyně.

“Prosím, Majku,” žadonila, “takhle mě tu nenechávej, pokračuj se mnou, dělej si co chceš, jsem tvá nejposlušnější otrokyně.”

“Je drzost,” odpověděl Majk po chvíli tichým hlasem, “oslovovat mě jménem. To ti nepřísluší. Stejně, jako ti nepřísluší určovat, která z mých klisniček je nejposlušnější.”

“Prosím o trest, pane Majku,” zkoušela diplomaticky Nela. Chtěla kompromis a vážně se snažila. Celé tělo provokativně svíjela v poutech, přitom dělala psí oči. Bojovala o výsady oslovovat jej jménem.

Majk na ni upřel pohled. Nedalo se z něho nic vyčíst. V očích mu ležela krutost a něco, co Nela vnímala jako slabost, nebo možná spíš zranitelnost. Přesto řekl pevným i když tichým hlasem: “Trest si zasloužíš, to skutečně ano…” Pak mu v očích blýskla neskrývaná radost. “A budeš kňučet, abych přestal, to teda budeš, ty drzá mrcho!”

“Jsem jen vaše, abych —”

Důtky ji silně udeřily přes obě stehna. “Už ani slovo, otrokyně!” zahulákal Majk vztekle. Potom ji uštědřil další tak silný výprask, až místnost rezonovala křikem Nely. Tentokrát roubík nic netlumil…

Když přestal, opět to vypadalo, že se sesune k zemi. Nela byla také na pokraji sil. Vší vůlí se držela, aby tomu zvířeti nezačala přes slzy nadávat. Napadaly ji samé nadávky na Majkovu kondici, minimálně stokrát skoro vyštěkla, že je to chcíplý ubožák, ale… udržela se. Její odhodlání všechno tohle přetrpět ještě vzrostlo.

“Chci něco víc, pane Majku. Prosím,” zakňourala.

Majk zvedl oči a vypadal přitom, že omdlí. “Něco?” vydechl. Pomalým, roztřeseným krokem k ní přistoupil. “Něco…” zopakoval jakoby pro sebe. Pak ji odepnul nohy z pout. Pak jednu ruku. “Něco…?” Odepnul i poslední řemen z poslední připoutané ruky. “Takže teď —” řekl, ale nedořekl.

Nela se na něho vrhla jako vzteklá kočka. Skočila po něm a povalila jej na zem. Loktem mu dala pořádnou ránu přímo do obličeje, a to… to stačilo. Majk byl úplně vyřazený z jakéhokoliv dalšího možného boje. Prostě zůstal bezvládně ležet na zemi a jen mělce dýchal.

Nela se celá roztřesená zvedla z těla, které přemohla až neuvěřitelně rychle a ve finále snadno. Neudržela se a Majka nakopla do žeber špičkou boty na podpatku. Pak samou radostí zavýskla a poskočila. Při dopadu se jí podlomila noha — podpatky nejsou na skákání tou nejlepší obuví. Hrcla na zadek vedle Majkova brzvládného těla a musela se tomu všemu smát.

Smála se a smála. Věděla, že ranč je teď její. A s ním i všechen majetek a pozemky. A taky Majk a plná stáj otrokyň…

Pokračování příště.