[BDSM Povídka] Nela 4. část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou)

Nela začala promýšlet, jak by zrealizovala svůj plán na rychlý vzestup v hierarchii otrokyň Majkova ranče. Od doby, co přišla o svobodu, byl tohle první okamžik, kdy cítila cosi jako záchvěv pocitu svobody. Alespoň v představách teď nebyla tak bezmocná, jak tomu bylo v realitě.

Jestli je nějaká vlastnost, která je Nele vlastní, je to cílevědomost. Aby dosáhla svého, zvolila nejjednodušší taktiku — začala na Majka dělat oči. Drze a chtivě na něho hleděla pokaždé, když měla příležitost. Snažila se do každého takového pohledu vložit všechnu podbízivost, co Majk mohl chtít. Očima doslova říkala, že touží po tom, aby ona byla tou, koho si Majk vezme k potěšení, i kdyby šlo o tu nejpevnější bondáž a nejtvrdší výprask.

Byla mladá, hezká, s pevným tělem krásné ženy v nejlepším věku. Oči a pohledy uměla navíc vrhat jako málokterá. Po dvou dnech jejího podbízení se se povedlo. Majk dostal chuť na jednu ze subinek svojí stáje. Přišel mezi ně beze slova — všechny se postavily do pozoru jako lusknutím prstu. Majk se prošel tam a zpátky. Jeho chůze byla pomalá a jistá, při chůzi držel v koutku úst doutník. Nela se chvěla předstíraným vzrušením — předstírala, že pouhá jeho přítomnost ji dovedla na pokraj orgasmu, ale zároveň myslela na to, že se má co nejvíc ovládat. Zahrála to skvěle.

Cestou zpátky se u ní Majk zastavil. Za opaskem měl dvě věci: bič a vodítko. Položil ruce na obě. Dlouhými prsty hladil kůži biče a ústy, ve kterých stále držel doutník, se ušklíbl. Nakonec odepnul vodítko a karabinu připnul na obojek, který obepínal ladný krk Nely. Dvakrát mlaskl, jako kdyby byla kůň. Pak vyšel ze stáje ven a Nela šla poslušně metr a půl za ním.

Tvářila se jako vítěz a užívala si pohledy všech těch otrokyň, které Majk vlastnil mnohem déle a které teď předběhla. Ještě víc ji hřálo vědomí, že všem těm čubkám, které ji teď v duchu proklínaly, brzo ukáže, kdo je nová královna ve stáji. Neměla ani pomyšlení na to, že bude královnou, kterou by milovaly. I když… Ale těžko říct. Za poslední měsíce zažila tolik bolesti a ponížení, že se těšila, až to bude konečně ona, kdo ho bude způsobovat. Na to si ale musela ještě počkat.

Aby dosáhla svého, musela být trpělivá a nic neuspěchat. Musela hrát tuhle hru chytře a věděla, že vše, čeho chtěla dosáhnout, se mohlo zhroutit jako domeček z karet. A aby se to nestalo, tak se rozhodla, že Majkovi splní všechno a ještě víc. A co Majk chtěl?

Nela se poprvé dostala do místnosti, která byla zároveň mučírna a ložnice. Tam si Majk užíval — alespoň to si Nela v začátku myslela. Viděla všechno možné vybavení a zařízení. Brzy ho začala poznávat blízce. Nejprve se seznámila s křížem tvaru písmene X. K němu ji Majk připoutal koženými řemeny, takže měla ruce i nohy roztažené. Zoufale funěla do roubíku a dělala všechno pro to, aby z ní byl Majk unešený.

Majk stále nepromluvil. Odložil ale doutník a přešel k polici, na které viselo hned několik bičíků, bičů, důtek, rákosek, řemenů a všeho dalšího, čím se dá uštědřit výprask. Po chvíli se chopil kožených důtek a přistoupil k Nele. Nela začala okamžitě prosit a kňučet — ne o milost, ale o pořádný výprask.

A Majk jí to sežral i s navijákem. Rozkročil se a napřáhl důtky. Důtky zasvištěly vzduchem a řemeny dopadly na nahé stehno. Pak na druhé. Pak znovu a znovu. Nela do roubíku křičela — byla připravená vydržet, takže zvuky bolesti překrývala křikem slasti. Vážně uměla skvěle hrát a předstírat. Roubík ji paradoxně pomáhal k tomu, aby byl její výkon uvěřitelnější.

Majka posedl jakýsi amok — jeho počínání přecházelo v brutální a nekontrolovatelné švihání. I ve tváři vypadal nepříčetně. Tehdy se Nela začala bát, ale ještě pořád držela. Bolest se stávala čím dál tím víc nesnesitelnou. Její křik do roubíku už byl čirý projev bolesti — pak se objevila první kapka krve na stehnech sešvihaných řemeny důtek.

Tehdy se Majk zastavil. Ztěžka vydechoval a zamotal se. Přešel ke křeslu a svalil se do něho. Nela měla před očima mžitky, ale viděla jasně, jak se Majkovi klepala ruka, když se natáhl pro doutník.

Uviděla jeho slabost a zapomněla na bolest. Skoro. Rány na stehnech pálily jako čert. Ale když viděla Majka takhle, získala jistotu, že se jí povede, co si předurčila.

Pokračování příště