[BDSM Povídka] Nečekaný návrat 3.část

( Text je pouze smyšlenou erotickou povídkou od reálného člověka. Fotka je AI )

Peníze od Petra ležely na mém pracovním stole. Byla to hmatatelná, voňavá odměna za jedinou hodinu mé absolutní vlády. Ten balíček bankovek pro mě neznamenal jen finanční přilepšení ke studijnímu stipendiu; byl to symbol mé nové identity. Důkaz, že má dominance má reálnou hodnotu.

Následující dopoledne jsem nestrávila nad učebnicemi občanského práva. Místo toho jsem otevřela svůj oblíbený fetish eshop a pustila se do nakupování. Už jsem nechtěla spoléhat jen na to, co měl ve skříni Marek. Potřebovala jsem své vlastní nástroje. Nástroje, které budou nést mou energii, můj styl a mou nekompromisní vůli.

Přidávala jsem položky do košíku s mrazivým uspokojením. Hledala jsem kousky, které by mi umožnily posunout hranice kontroly ještě dál. Když jsem narazila na sekci zaměřenou na bdsm pomůcky na zakázku, neváhala jsem ani vteřinu. Objednala jsem několik specialit a zvolila nejrychlejší možné doručení.

O dva dny později u našich dveří zazvonil kurýr a předal mi rozměrný, diskrétně zabalený balík.

Marek byl zrovna v kuchyni a utíral nádobí. Když viděl, jak do obýváku nesu těžkou krabici, okamžitě zpozorněl. Položila jsem ji na stůl, vzala nožík a pomalu rozřízla lepicí pásku. Marek stál o kus dál, rukama si nervózně žmoulal utěrku a v očích mu hořela směs zvědavosti a podřízeného strachu.

„Pojď sem, Marku,“ rozkázala jsem klidně, bez zvyšování hlasu.

Instinktivně poslechl. Přistoupil ke stolu a sklopil hlavu.

„Dneska mám skvělou náladu. Přišla mi nová výbava a my dva si vyzkoušíme, jak funguje v praxi. Budeš můj testovací subjekt. A věř mi, že se nebudeš nudit.“

Z krabice jsem nejprve vytáhla lesklý, černý kožený kousek. Byla to špičkově zpracovaná kožená svěrací kazajka. Vypadala masivně, neprostupně a naprosto neúprosně.

„Svlékni se do naha a klekni si,“ zavelela jsem.

Marek se bez jediného slova protestu svlékl. Jeho tělo už znalo můj tón. Klekl si na koberec a natáhl ruce dopředu. Pomohla jsem mu vsunout paže do dlouhých rukávů kazajky, přetáhla mu ji přes hrudník a vzadu začala utahovat těžké přezky. Jednu po druhé. Srdce mi bušilo vzrušením, když jsem cítila, jak se materiál pod mýma rukama napíná a stahuje jeho hrudník. Rukávy jsem mu překřížila na prsou a pevně je připoutala k přezkám na zádech.

Marek byl v horní polovině těla absolutně znehybněný. Nemohl pohnout ani prstem, nemohl se vzepřít, nemohl se zachytit.

„Jaké to je?“ zeptala jsem se a přešla před něj.

„Pevné... velmi pevné, Paní Kláro,“ hlesl zrychleným dechem. „Nemůžu se vůbec pohnout.“

„To je jen začátek,“ usmála jsem se.

Z krabice jsem vytáhla další kousek z mé objednávky. Byla to anatomicky tvarovaná latexová maska, která zakrývala celý obličej a měla jen malé otvory pro nosní dírky a ústa. Oči byly zcela zakryté tlustou vrstvou černé gumy. Přetáhla jsem mu ji přes hlavu. Latex se okamžitě přicucnul k jeho kůži. Marek byl v tu chvíli odříznutý od okolního světa – neviděl nic, ruce měl uvězněné v kazajce pevně přitažené na těle a byl plně odkázaný na moje doteky a hlas.

Pro dokonalé zafixování dolní poloviny těla jsem z balíku vylovila pevné kožené pouta na zápěstí i pouta na kotníky. Ačkoliv měl ruce v kazajce, kotníky jsem mu stáhla tak těsně k sobě, že nemohl udělat ani krok.

Nyní ležel na koberci nehybný balík lidského těla. Podchytila jsem ho a přinutila ho přetočit se na bok.

Vytáhla jsem další novinku – speciální svorky na bradavky spojené jemným řetízkem. Opatrně, ale nekompromisně jsem je nasadila na jeho citlivá místa. Marek pod maskou tlumeně zakňučel a jeho tělem projela lehká křeč.

„Ticho,“ řekla jsem přísně a zlehka zatahala za řetízek. „Tvým úkolem je teď držet a přijímat všechno, co se rozhodnu vyzkoušet.“

Zasáhla mě neskutečná vlna tvořivé energie. V duchu jsem si představovala, jak tyto techniky použiji na další klienty, kteří mi neustále psali na profilu. Marek byl perfektní trenažér. Nebál se, plně mi důvěřoval a jeho odevzdanost mi dávala prostor zkoušet různé stupně tlaku, utažení a psychologického působení.

Vytáhla jsem z kapsy známá klinik pouta a dodatečně je připevnila k ocelovému kroužku na kazajce. Pro jistotu jsem je opřeně zajistila, přičemž magnetický zámek tlumeně cvaknul.

Přešla jsem ke kávovaru, vařila si čerstvou kávu a pozorovala ho. Marek ležel na zemi v obýváku v latexu a kůži, neschopný jediného samostatného pohybu. Dýchal zhluboka, hrudník spoutaný v kazajce se mu těžce zvedal. Každých pár minut jsem k němu přistoupila, lehce upravila svorky nebo promasírovala napjaté svaly na jeho krku, abych udržela jeho mysl v absolutním napětí.

Nechala jsem ho takhle skoro dvě hodiny. Prohlížela jsem si u toho na mobilu další zprávy od zájemců o mé služby. Jedno jméno vyčnívalo – zájemce o celovečerní privátní session, který byl ochotný zaplatit trojnásobek toho, co Petr.

Když čas vypršel, přistoupila jsem k Markovi. Přiložila jsem magnet, magnetický zámek povolil a klinik pouta s cvaknutím odemkla jeho další zábrany. Sundala jsem mu masku, uvolnila svorky a nakonec ho rozepnula ze svěrací kazajky.

Marek zůstal ležet na zádech, rudý v obličeji, stékal z něj pot, ale v očích měl nefalšovaný vděk.

„Jste... geniální, Paní Kláro,“ hlesl vyčerpaně, když si třel otlačená místa na těle. „Ta kazajka... z toho se nedá dostat. Byla to neuvěřitelná síla.“

„Já vím, Marku,“ usmála jsem se a pohladila ho po tváři. „A ty jsi byl velmi poslušný testovací objekt. Za odměnu si teď můžeš jít odpočinout. Ale buď v pohotovosti. Brzy budeme mít další návštěvu a já chci, aby všechno bylo dokonalé.“

Marek přikývl, posbíral své věci a odplížil se do svého pokoje. Já jsem se vrátila k notebooku, abych potvrdila termín novému zájemci. Cítila jsem se silnější, zkušenější a připravená na jakoukoliv výzvu, kterou mi tento temný, fascinující svět přinese.