[BDSM Povídka] Nečekaný návrat 2.část

( Text je pouze smyšlenou erotickou povídkou od reálného člověka. Fotka je AI )

Ranní světlo, které se prodíralo žaluziemi do mého pokoje, mě zastihlo ještě u rozsvícené obrazovky notebooku. Místo spánku jsem celou noc strávila studiem. Procházela jsem jeden kvalitní bdsm eshop za druhým a objevovala nepřeberné množství vybavení, o jehož existenci jsem neměla ani tušení. Zjišťovala jsem, jak fungují různé techniky, jaká pravidla má správná dominance a jak vést podřízené tak, aby z mé autority měli strach.

Má schránka na bdsm  portálu přetékala. Mezi desítkami vtíravých zpráv mě zaujal profil s přezdívkou Petr_38. Petr psal slušně, bez gramatických chyb a s maximální úctou: „Vážená Paní, hledám někoho, kdo by nade mnou převzal absolutní kontrolu. Jsem finančně zajištěný muž, ale v osobním životě toužím po úplné odevzdanosti. Přijmu jakýkoliv Váš trest i požadavek.“

To znělo dokonale. První skutečný test mé nové role.

Ještě než jsem odpověděla Petrovi, musela jsem vyřešit situaci doma. Vyšla jsem z pokoje do kuchyně. Marek tam zrovna tiše připravoval kávu. Když mě uviděl, okamžitě znejistěl, sklopil zrak a lehce se přikrčil. Otisky po mém včerejším zásahu na jeho těle byly stále lehce patrné.

„Dobré ráno, Paní Kláro…“ hlesl tiše a ustoupil o krok dozadu.

Usmála jsem se. Ráda jsem viděla, že včerejší lekce nevypadla z jeho hlavy. „Dobré ráno, Marku. Od dnešního dne se v tomhle bytě mění pravidla. Tvůj pokoj i tvá sbírka jsou odteď pod mou správou. Pokud budeme doma sami, jsi můj osobní služebník. Rozumíš?“

Marek bez váhání přikývl. „Ano, Paní. Děkuji.“

S jeho plným souhlasem jsem si z jeho pokoje přivlastnila klíče od veškerých jeho pomůcek a začala plánovat večerní schůzku s Petrovým příjezdem. Marek dostal jasný úkol – připravit obývací pokoj tak, aby působil jako improvizovaný salón, a sám zůstat zamčený ve svém pokoji, dokud ho nezavolám.

V osm večer zazvonil zvonek. Šla jsem otevřít. Za dveřmi stál vysoký, dobře oblečený muž v obleku. V očích měl napětí a výrazné očekávání.

„Vstup,“ pokynula jsem mu chladně a bez úsměvu.

Petr prošel do předsíně a okamžitě si klekl na kolena, přesně jak jsem mu nakázala v instrukcích přes zprávy. „Děkuji, že jste mě přijala, Paní Kláro.“

„Svleč se. Do naha. Aby sis uvědomil, kdo tady velí,“ rozkázala jsem sterilním tónem.

Petr bez řečí poslechnul. Během minuty stál uprostřed místnosti bez jediného kusu oblečení, s pohledem zapíchnutým do země. Přinesla jsem tašku s vybavením, které jsem si půjčila od Marka. Věděla jsem, že na prvního klienta musím zapůsobit nekompromisní odborností a pevnou rukou.

Nasadila jsem mu těžký kožený obojek a bezpečně ho uzamkla. Abych mu odebrala jakoukoliv možnost se bránit nebo kontrolovat situaci, vytáhla jsem černý neprůhledný doplněk – deprivační kukla mu zakryla obličej a uvrhla ho do naprosté tmy. Petr ticho přerušil jen zrychleným dýcháním, ale ani se nepohnul.

Položila jsem ho na břicho na koberec. Jeho ruce jsem stočila za záda a použila novou sadu – speciální klinik pouta, u kterých jsem se ujistila, že pevně drží. Cvaknutí změnilo atmosféru v místnosti. Pro jistotu jsem na pouta nasadila magnetický zámek. Petr byl nyní v mých rukách naprosto bezmocný. Bez speciálního magnetu, který jsem si pověsila na krk, neměl nejmenší šanci se vysvobodit.

„Jak se cítíš, Petře?“ zeptala jsem se a přejela mu rákoskou po zádech.

„Jsem... úplně Váš, Paní. Dělejte si se mnou, co uznáte za vhodné,“ ozvalo se tlumeně zpod masky.

V tu chvíli jsem se rozhodla zapojit i Marka. Zavolala jsem na něj. Marek opatrně vyšel ze svého pokoje, a když uviděl nahého, pevně spoutaného muže ležícího na zemi u mých nohou, v očích se mu zablýskl obdiv i vzrušení.

„Marku, přines mi z tvé zásoby důtky a ještě jeden řemen,“ rozkázala jsem bez ohlížení.

Marek kmital jako hodinky. Během chvilky mi do ruky vložil požadované nástroje. Nechala jsem ho přihlížet z rohu místnosti. Chtěla jsem, aby viděl, jak se z obyčejné holky ze sousedství stává někdo, komu cizí muži dobrovolně odevzdávají svou důstojnost a platí za každou minutu její pozornosti.

První lehký šleh kožených řemínků prořízl ticho obývacího pokoje. Petr sebou lehce trhl, ale pak jen spokojeně vydechl. Každý další úder upevňoval mou pozici. Cítila jsem absolutní klid, soustředění a neuvěřitelný příval energie. Tohle nebylo jen o hraní nebo o sexu – byla to čistá psychologická dominance.

Po hodině intenzivního tréninku, kdy byl Petr zcela vyčerpaný a odevzdaný, jsem přistoupila k dokončení lekce. Přiložila jsem magnet ke sponám, magnetický zámek cvaknul a klinik pouta povolila. Sundala jsem mu masku i obojek.

Petr zůstal ještě chvíli ležet na zemi, pak se pomalu posadil, vzal z peněženky dohodnutou sumu peněz v obálce a s hlubokou poklonou mi ji předal. „Byla jste úžasná, Paní Kláro. Bude mi ctí, když mi dovolíte přijít znovu.“

Když za ním zapadly dveře, otočila jsem se na Marka, který pořád ještě stál v úžasu u stěny.

„Tak co, Marku?“ zeptala jsem se a přepočítala peníze v obálce. „Vypadá to, že tvůj nápad s začátek mé nové kariéry.“

Marek se usmál a poklekl přede mnou. „Jste pro to stvořená, Paní Kláro. Pokud budete cokoliv potřebovat... jsem Vám plně k dispozici.“

Procházela jsem si v duchu, co všechno ještě musím nakoupit. Bude to chtít vlastní výbavu, moji vlastní místnost a ještě přísnější pravidla. Můj nový život právě začínal a já neměla v úmyslu zastavovat.