[BDSM Povídka] Milionář otrokem 7.část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou, AI foto)

S Monikou jsme se neviděli už dva dny od té chvíle, co nás Martina s Petrem pustili z našeho vězení. Psali jsme si spolu pořád a vlastně z toho začal vznikat dost hezký vztah. Oba jsme teď byli zamčení v pásu cudnosti a klíče měla Martina. Byla to dost vzrušující představa, že tvoříme pár a zároveň oba někomu patříme.

Martina nám oběma poslala zprávu: V 19:30 tady. A souřadnice na jakýsi opuštěný dům kousek za městem.

V 19:30 jsme se s Monikou potkali před tím domem, nikde nikdo nebyl. Měli jsme trochu pocit, že jsme vlezli někam, kam se nesmí. Chvíli jsme čekali, ale nic se nedělo. Nikde nikdo. Rozhodli jsme se tedy, že půjdeme dovnitř. Dům byl obrovský, z venku bylo vidět, že má asi 3 patra a my vstoupili hlavním vchodem. Uvnitř byly dva papíry se šipkami „< Monika“ a „Matouš >“. Monika mi dala pusu a vyrazila po svých šipkách. Já šel na druhou stranu. Šipky mě vedly opuštěným domem, kde nebylo nic, ani nábytek, jen zašlé tapety, dřevěné podlahy a dveře a okna. Došel jsem po šipkách do patra a otevřel dveře, kam mě značení vedlo.

V místnosti byla bedna, ve které bylo bdsm vybavení a vedle ní ležel dopis:

Dneska mi dokážeš, že jsi vzorný otrok. Nejdříve vyndej z bedny všechno, co uvnitř najdeš a pak se svlékni. Úplně. Všechny svoje věci dáš do bedny, včetně telefonu,… a bednu zamkneš visacím zámkem, který leží vedle ní. Než budeš pokračovat ve čtení, udělej to.

Trochu se mi rozbušilo srdce, ale pustil jsem se do práce. Vyndával jsem obsah bedny, kus za kusem. Všechno bylo zabalené v černých neprůhledných pytlech, takže jsem nemohl odhadovat, o co přesně jde, i když přes igelit byly cítit řemínky a přezky. Jeden malý balíček obsahoval něco těžkého, asi kovového. Svlékl jsem se a všechny svoje věci dal dovnitř bedny. Bednu jsem zavřel a zacvakl na ní visací zámeček. V tu chvíli mi teprve došlo, že k němu nemám klíč. Pás cudnosti v mém rozkroku sebou škubl, ale já vzal dopis a četl dál:

Výborně. Teď rozbal všechny černé pytle a hezky vyskládej na zem všechno, co v nich je. To je tvá otrocká uniforma pro dnešek. Až budeš hotový, čti dál.

Začal jsem vybalovat balíčky. Kožená pouta na zápěstí, pouta na kotníky, roubík s kuličkou, obojek a v posledním balíčku byly zámečky. Žádný z nich neměl klíč a jeden byl velmi zvláštní, měl na sobě displej a jedno tlačítko.

Teď si hezky vezmeš roubík, obojek, pouta na kotníky a na zápěstí a všechno zacvakneš visacími zámečky. Na zemi před tebou leží řetěz, toho sis jistě všimnul, k němu použij ten zvláštní zámeček s displejem a pak teprve za zády zacvakni i zámečky od pout.

Nic dalšího v dopisu nebylo. Nasadil jsem si roubík, obojek a pouta podle pokynů. Zacvakal jsem všechny zámečky, jako poslední ruce za zády a čekal, co bude dál. Po asi pěti minutách ten speciální zámek zapípal a na displeji se objevily 4 hodiny. Zalapal jsem po dechu, zámeček odpočítával vteřiny a mně došlo, že se odtud dřív nedostanu. Zkoušel jsem sebou škubat, ale řetěz i zámky držely velmi pevně a já byl teď spoutaný v opuštěném domě bez přístupu ke svým věcem. Co to zase Martina s Petrem vymysleli?