[BDSM Povídka] Milionář otrokem 20.část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou)

V úterý večer v 19:30 jsem stál přesně na domluveném místě. Prošel jsem nenápadnou pasáží na okraji města, na jejímž konci zářily známé dveře. V ruce jsem pevně svíral sportovní tašku s věcmi na převlečení, přesně jak mi Petr včera nakázal. Srdce mi bušilo až v krku a pod civilními kalhotami mě při každém kroku neúprosně studil můj pás cudnosti. Dveře se po mém zaklepání otevřely a v nich stál Petr. Pouze kývl hlavou, pustil mě dovnitř a okamžitě za námi otočil klíčem v zámku.

Sešli jsme po schodech dolů do té obrovské sklepní místnosti. Očekával jsem, že uvidím Martinu, ale k mému obrovskému překvapení tam na masivním koženém křesle seděla i Monika. Obě Paní měly na sobě své černé lesklé kombiné a vysoké kozačky. Když mě spatřily, na rtech se jim usadil stejný chladný, dominantní úsměv, který mě od našeho prvního setkání tak děsil a zároveň přitahoval.

„Vítej, Matouši,“ pronesla Martina ledově a sjela mě pohledem odshora dolů. „Zásilka z eshopu, kterou jsi včera zaplatil, už dorazila k Petrovi na chatu. Ale my jsme pro tebe na dnešní večer připravily něco speciálního přímo tady. Polož tašku a svlíknout. Do naha. Hned.“

Nebylo prostor pro jakékoliv zaváhání. Rychle jsem ze sebe shodil sako, košili, boty i kalhoty. Zůstal jsem stát uprostřed chladného sklepa úplně nahý, jen s ocelovým postrojem v rozkroku. Monika se zvedla z křesla, obešla mě a poplácala mě po pásu cudnosti. Mým tělem okamžitě projela vlna vynuceného a vzápětí potlačeného vzrušení.

„Dneska tě, zbavíme veškerého kontaktu s vnějším světem,“ zašeptala Monika a kývla na Petra. Ten ze skříně vytáhl velký černý balík, ze kterého byla už na dálku cítit intenzivní, ostrá vůně mastku a gumy. Když ho rozbalil na stolu, spatřil jsem lesklý, kompletně uzavřený latexový catsuit s integrovanými rukavicemi i ponožkami, u kterého byl na zádech jen dlouhý masivní zip.

„Do naha jsme tě svléknout nenechaly proto, aby ses oblékl do tohohle,“ zasmála se Martina. „Tvůj nový oblek pro dnešní noc je tahle druhá kůže. Obleč se, otroku.“

Petr mi pomohl nasunout nohy do těsného materiálu. Latex byl neuvěřitelně těsný a studený. Jakmile mi vytáhl rukávy a já do nich nasunul prsty, ztratil jsem jakoukoliv možnost hmatového vjemu. Materiál mě obepínal tak pevně, že mi zvýrazňoval každou svalovou křivku a nekompromisně stlačoval celé tělo. Když se na mých zádech zatáhl zip od rozkroku až ke krku, ucítil jsem absolutní sevření.

„A teď dokončíme tvou izolaci,“ řekla Monika a zvedla ze stolu černou masku, která neměla žádné otvory pro oči, nos ani uši. Byla to absolutně neprodyšná deprivační kukla.

Nasadila mi ji na hlavu a utáhla zip na zátylku, který se spojil se zipem od catsuitu. V tu vteřinu kolem mě přestal existovat okolní svět. Zmizelo světlo, zmizely obličeje mých Paní, zvuky suterénu se utlumily do vzdáleného, nezřetelného hučení. Byl jsem uvězněn, odříznutý od všeho, odsouzený vnímat jen tlukot svého srdce a pach gumy, který mi s každým namáhavým nádechem plnil plíce. Skončil jsem kompletně celý v latexu, bez možnosti vidět či slyšet.

Najednou jsem ucítil, jak mě Petrovy silné paže pokládají na břicho na bondage stůl. Moje ruce v latexových rukavicích byly okamžitě staženy za záda. Kolem zápěstí mi omotali široké popruhy, které jsem důvěrně znal z víkendu. Byly to ty těžké medicínské pomůcky. Slyšel jsem jen to tiché, kovové cvaknutí doprovázené tlakem. Věděl jsem přesně, co to znamená. Klinik pouta byla na svém místě a Martina je právě uzamkla. Popruhy mi zafixovaly ruce tak těsně k sobě, až mi ramena v poutech bolestivě zatuhla.

Hned nato přišly na řadu moje kotníky. I ty Petr pevně sevřel do popruhů a upevnil k ocelovým okům stolu. Uslyšel jsem další dvě cvaknutí. Každé z těchto pout teď zajišťoval neúprosný magnetický zámek. Vědomí, že ležím absolutně znehybněný, celý zavřený v těsném černém latexu, bez očí, bez uší a s popruhy, které dokáže otevřít pouze speciální magnetický klíč v rukou mých Paní, mě přivádělo na samotný pokraj šílenství.

Na mých zpocených zádech přes vrstvu gumy přistála chladná ruka jedné z nich. Neměl jsem ponětí, zda je to Monika, nebo Martina. Skrze tlustou vrstvu masky ke mně dolehl jen tlumený, tichý smích. Byl jsem úspěšný milionář, ale teď, v této naprosté temnotě a bezmoci, jsem byl jen anonymním kusem lesklé hmoty, zcela vydaným na milost svým trýznitelům. A to nejhorší a zároveň nejkrásnější na tom všem bylo, že jsem se té absolutní ztrátě svobody už vůbec nechtěl bránit …