[BDSM Povídka] Femdom Vztah 4. část

Na návštěvě je u nás kamarádka mojí paní (K.) - Tereza. Ta stejná, které K. už zcela jistě řekla (a v baru, kde jsme byli společně i ukázala) hodně o našem tajném životě.

Můj úkol pro dnešek je postarat se, aby ani jedné z žen nic nechybělo - jídlo ani víno. A taky zůstat ve vedlejším pokoji, pokud mě není potřeba. Aspoň to jsem si myslel, než jsem dostal následující zprávu od svojí paní.

===

"Máš příležitost dokázat svoji poslušnost. Chci, abys se svlékl do naha, k obojku si připnul vodítko , druhý konec si dal do tlamy a po všech čtyřech přišel za námi do obýváku. A pohni sebou."

Wow. Potřebuju chvíli, abych popadnul dech a radši si zprávu přečtu třikrát, abych si byl jistý, že se mi to nezdá. Nezdálo. Trochu jsem váhal, ne že bych se tak styděl, ale doufám, že moje Paní svojí kamarádku připraví ...  Musím jí prostě věřit. Svléknu se a uklidím svoje oblečení. Vezmu vodítko a nahý a po čtyřech vyrazím. Dveře do pokoje z předsíně jsou pootevřené, takže stačí do nich jen strčit hlavou, vlastně čumákem. Musím se podívat, jak její kamarádka reaguje, i když se toho trochu bojím. Když mě zahlédne, začne se smát. To mě uklidní, bál jsem se, že bude vyděšená nebo zmatená a tak pomalu, po čtyřech dolezu ke K., a odevzdám konec vodítka do její natažené ruky.

Podrbe mě za uchem. "Hodný pejsek." řekne mi a potom se obrátí k Tereze. "Fajn, chtěla jsi vědět víc o tom, co se stalo před týdnem v baru. Tak teď to vidíš, mám jedno velké domácí zvířátko."

"Pejsku, jdi kousek dál a zapanáčkuj, ať si tě můžeme prohlédnout." Udělám to a ani se nesnažím zakrýt klícku, tak dobře jsem vycvičený.

"Co to má..." začne se ptát kamarádka a potom se zasekne, asi se začne taky trochu stydět.

"Já tomu říkám klícka, anglicky se to jmenuje chastity cage, tedy něco jako pásy cudnosti. Je to moderní obdoba středověkých pásů cudnosti pro ženy, ale je pro muže, v tomhle případě, pejsky."

"A co z toho má on?"

"Na to by asi lépe odpověděl on, smíš mluvit pejsku." pokyne mi K.

Chvíli přemýšlím, abych dal dohromady smysluplnou odpověď.

Začnu: "Líbí se mi, že je to připomínka, že patřím svojí Paní. Zároveň, tím, že nemůžu masturbovat jsem pořád nadržený, mám víc energie..."

"A co z toho máš ty?" přeruší mě Tereza s dotazem na K.

"No, taky se mi líbí, že je pořád nadržený, i když je to občas trochu otravné. Ale už si s tím umím poradit. A taky jsem malinko žárlivá, takže je fajn, že když tohle nosí, myslí jenom na mě. No a taky jsi například komentovala, jak máme krásně uklizeno a nachystané jídlo? Kdo myslíš, že tohle dneska udělal? Nahý, zamčený v klícce a ještě měl radost, že si s ním hraju? Co myslíš?"

"Fakt uklidil celý byt? Hustý, k tomu bych přítele nikdy nedonutila. Možná bys mu mohla pořídit nějakou pěknou uniformu služky a nabízet ho jako službu..." přemýšlela nahlas Tereza.

"No, asi si bych si ho radši nechala pro sebe. I když kamarádkám bych ho klidně na úklid půjčila. A ta uniforma je skvělý nápad!" 

"No a on se nemůže ..." zeptá se Tereza a potichu dodá "... udělat s tímhle na sobě?"

"Ne. Jak dlouho ses už neudělal pejsku? Odpověz zaštěkáním, jedno štěknutí je jeden týden," zeptá se mě K.

Třikrát zaštěkám.

"No jo vlastně, ještě týden před tím, než jsme si začali hrát. To je ale moc dlouhá doba na tak nadržené štěně jako jsi ty. Chudák štěňátko, co si o mě Tereza bude myslet, že jsem krutá panička. A jak dlouho jsi zamčený v klícce?" zeptá se ještě.

"Haf, haf."

"Takže dva týdny. A chtěl by se pejsek dneska večer konečně udělat?"

Než si uvědomím, co dělám, pokývu hlavou. K. si mě okamžitě přitáhne za vodítko, které drží pořád v ruce.

"Ošklivý pejsek! Chceš mi udělat ostudu před návštěvou? S takovýmhle chováním ti dovolím se udělat nejdřív za měsíc!"

Potom se obrátí k Tereze: "Za takovéhle menší prohřešky je dobrý okamžitý trest. Dej mu facku." řekne a předá jí vodítko.

Tereza mi nesměle vlepí lehkou facku.

"Pořádně, ať to ještě chvíli cítí!"

Tentokrát je slušná, pěkně mě štípe na tváři ještě po chvíli.

"Další důležitá věc," pokračuje K., "za každé potrestání by se měl omluvit a poděkovat, aby mu bylo jasné, že je to součástí jeho výchovy a dělám to jenom pro jeho dobro. Teď je ale pejsek, takže bude muset svoji vděčnost vyjádřit jinak. Buď k němu natáhni ruku, kterou jsi mu dala facku a on ti jí smí políbit, nebo vzhledem k tomu, že klečí před námi, můžeš nastavit nohu a udělá to samé."

Po chvilce váhání mi nastaví hřbet pravé ruky a já ho zlehka políbím.

"Mimochodem, výhoda facky je, že není důvod jí dávat jenom v soukromí. Je společensky akceptovatelné mu jí dát i na ulici, i když by mě asi musel hodně naštvat, abych to udělala před jeho kamarády." dokončí přednášku moje paní.

"A co ještě může člověk dělat na veřejnosti?" zeptá se Tereza se zájmem v hlase.

"No, to záleží jen na tvojí odvaze. Já docela ráda otestuju jeho poslušnost. Třeba mu z ničeho nic můžu přikázat, že si musí přede mnou kleknout. Vlastně, to jsi viděla minulý týden v baru. Nebo mu řeknu, ať jde třeba vynést odpadky, ale před tím mu nasadím obojek. Občas stačí i něco obyčejného, co můžu udělat před lidmi, třeba mu říct, ať mi něco přinese, a vyslovit to jako rozkaz, ne jako přání. Pokud zaváhá, než poslechne, tak to beru jako neuposlechnutí."

"A jak ho vlastně potrestáš, když něco neudělá?" ptá se dál naše návštěva.

"No, výprask je pro něj spíš odměna. Viď, čubičko?"

Pochopím, že je řeč o mně, tak zavrtím imaginárním ocáskem.

"Vidíš, takže občas musím přitlačit. Nejjednodušším a zároveň nejůčinějším trestem je si ho nevšímat. Zlobíš? Žádné hraní na paničku a pejska dneska večer. Pořád je to jenom hra, takže absence hry je podle mého názoru největším trestem. Samozřejmě, je to u každého jiné, říkám ti jenom, co funguje u mého pejska. Pokud to chceš zdůraznit, můžeš ho poslat třeba klečet do kouta a přemýšlet. A pokud je zavřený v klícce, jednoduše mu řekneš, že má den, dva nebo klidně celý týden navíc, než ho pustíš. Je to sice jedno, protože o tom, kdy bude volný, stejně rozhoduješ jenom ty, ale dává to smysl."

"Asi by se mi víc líbilo, kdyby dostal výprask," přemýšlí nahlas Tereza.

"Je to jenom na tobě. Navíc, nemusíš dávat výprask jenom jako trest. Je to tvůj pejsek, tvoje hračka, můžeš si s ním dělat cokoliv, co se ti zrovna líbí," vysvětluje K. "A jestli chceš, tak si klidně nějaké tradičnější metody ukážeme. Můžeš si je i zkusit."

"Možná později," odpoví rychle Tereza, možná, aby neprozradila zájem. "Teď mě spíš zajímá ta klícka. To ji má na sobě pořád? A nemůže si jí sám sundat? Nebolí ho to?"

"Ok, to je spousta otázek. Ta klícka je spíš symbolická, protože si jí samozřejmě může sám jednoduše sundat. To je docela praktické, pokud by se něco stalo, tak se z ní snadno dostane i bez klíčů. Do ní se ale bez klíčů nedostane, takže bych hned věděla, že si ji sundal bez dovolené. Ale ví, že to může udělat jenom s mým svolením. Že jo pejsku?"

"Haf!"

"Šikovný. Nebolí to, ale je lepší, když v ní nespí, aby se mu něco neotlačilo. Donutila jsem ho v ní spát jenom párkrát, jako trest. Samozřejmě, sundává a důkladně se jí umyje minimálně jednou denně. Pokaždé ale musí poprosit. Kromě toho, jí samozřejmě může nosit všude."

"Aha. A můžu se podívat blíž?"

"Jasně, stačí přikázat. Pejsku - pozice Inspekce!"

Stoupnu si, dám nohy lehce od sebe a ruce za hlavu.

Tereza se přesune blíž.

"Ten zámeček, předpokládám, že to, co máš na řetízku kolem krku, je jeden z klíčku do něj?"

"Jasně, občas to nosím schválně tak, aby viděl, kdo ho vlastní. Občas i venku. Nikdo to stejně nepochopí a pokud jo, no, tak jim to asi tolik nevadí."

"Aha, chápu. No, každopádně se mu to nějak líbí, má tam trochu mokro." podotkne návštěva.

Moje paní mě chytne doslova za koule a přitáhne si mě. "Je to nadržený pejsek, a navíc zlobivý." Prstem otře kapičku. "Zpátky na kolena!"

Když uposlechnu, podrží mi mokrý prst před obličejem. "Očistit!" Udělám co požaduje, důkladně.

K. si povzdechne. "No a tím se dostáváme k tomu, co se mu líbí. To je samozřejmě u každého submisivního jedince (i dominantního) různé. Taky se to v čase může měnit. Důležité je, že ne všechno, co ho vzrušuje například v pornu, chce realizovat. Samozřejmě, vůbec nic z toho nemusíš ty chtít dělat. Ideální samozřejmě je, když najdete to, co se líbí oběma."

"Aha, chápu, mě ale spíš zajímá, co zhruba mám očekávat. Je mi jasné, že nikdo není stejný."

"Fajn, mám nápad. Zahrajeme si na výslech. Já jeho fantazie docela znám, ale i já se možná dozvím něco nového. Pejsku, teď budeš odříkávat svoje úchylky, dokud ti neřeknu stačí. Můžeš samozřejmě mluvit jako člověk, aspoň na chvíli. Tak začni!"

"Líbí se mi být zamčený v klícce pro svojí Paní," začnu.

"To už víme. Pokračuj," řekne K.

"Líbí se mi, když mě ponižujete před svojí kamarádkou."

"To jsem si taky všimla. Vlastně my obě."

"Líbí se mi když si se mnou hrajete, ale nenecháte mě udělat."

"Vidíš, to je dobrá věc, která se myslím líbí každému chlapovi, i když možná bude tvrdit opak. Jednoduše přestaneš vždycky těsně před tím, než se udělá. Takhle ho můžeš mučit klidně půl hodiny. Slíbí ti cokoliv, jenom abys nepřestávala nebo ho nechala udělat. To baví i mě, je fajn ho ovládat, a dovést ho skoro k šílenství," vysvětluje K. "Další!"

"Líbí se mi, když můžu uspokojit svojí paní, bez toho, abych se sám mohl udělat nebo na sebe vůbec sahat."

"Tohle je docela praktické, nemusíš se bát, že jsi sobecká. Právě naopak." zasměje se K.

"Líbí se mi, když mě fyzicky trestáte."

"To už jsem taky prozradila. Zkus něco nového."

Chvíli jsem váhal, ale nedovolil jsem si přestat. "Líbí se mi, když Vám smím líbat a lízat nohy."

"Další! A začínáš nám trochu rudnout, stydíš se snad, Ocásku?"

Styděl jsem se, ale pokračoval jsem. "Líbí se mi, když mě necháte slízat moje sperma po tom, co mi dovolíte se udělat."

"Další," poručila moje paní nemilosrdně. "A mluv trochu nahlas, šeptáš!"

"Líbilo by se mi, kdybych se mohl dívat ve svojí klícce na to, jak máte sex s někým jiným."

"Fajn, už zbývá jenom jedna věc, o které vím. Prozradíš nám to sám nebo tě mám nutit?" řekla moje Paní.

Mlčím.

"Fajn, uděláme to jinak. Budu počítat od jedné, každá číslo znamená 5 ran."

"Jedna."

"Dva..."

"Tři..." pokračuje v počítání nemilosrdně.

"Čtyři..."

"Pět..."

Sakra, počítá celkem rychle. Po krátkém mentálním zápasu zašeptám: "líbilo by se mi, kdybyste mě ojela do zadku připínacím penisem."

"Výborně. Takže to zaokrouhlíme na 30 na holou, i s těmi ostatními prohřešky a nedokonalým úklidem. Co se říká?"

"Děkuji paní," odpovídám.

"Aspoň tohle umíš. Ale těch 30 dostaneš, to se neboj. Vlastně, dojdi si hned pro plácačku."

Po čtyřech dolezu zpátky do pokoje, a ze zásuvky u nočního stolku, kde máme hračky, vezmu koženou plácačku do tlamy. Vrátím se a odevzdám jí do natažené ruky svojí Paní. Ta jenom ukáže na konferenční stolek, ze kterého uklidila všechny věci. Kleknu si tedy na něj a vystrčím zadek. Ruce si dávám složené za záda.

K. se zeptá Terezy: "Chceš si to zkusit? Nic na tom není."

"Asi ne," odpoví trochu ostýchavě.

"Ok, kdyžtak řekni, kdybys si to rozmyslela."

Začne zlehka. Podle protokolu po každé ráně poděkuji, řeknu kolik jich už bylo a poprosím o další. Postupně přidává na intenzitě a když je zhruba u 20. rány, zadek už mě celkem pálí.

"Možná bych si to přece jenom zkusila," řekne najednou Tereza.

"Jasně, tady," K. jí podá plácačku.

Myslím si, že mám štěstí, protože se bude držet zpátky ale pletu se. Proto jsem rád, když se konečně dostaneme k číslu 30.

"Děkuji za to, že mě vychováváte," děkuji podle zvyklosti K.

"Jak se ti to líbilo? Docela ti to šlo..." K. řekne Tereze.

"Fajn pejsku, dost bylo hraní. Potřebujeme si ještě trochu promluvit, a překážel bys nám."

---

K. vezme vodítko a trhnutím mi dá najevo, ať jí následuji. Jdu vedle ní po čtyřech, zpět do ložnice. Tereza nás následuje. Tam mi moje Paní poručí kleknout si na zem. Slyším, jak otevírá naši zásuvku s hračkami a něco z ní bere. Když se vrátí ke mně, nejprve mi jednoduše řemenem spoutá ruce za zády. Potom ještě řemenem nad lokty ruce trochu stáhne k sobě, aby nebyla možnost s nimi hýbat.

Potom si přitáhne mojí hlavu za obojek a sehne se ke mně. Klíček od mé klícky mi visí kousek od obličeje, ale moje úvahy přeruší, když K. z kapsy vytáhne jiný řetízek. Konkrétně ten, který má na každém konci skřipeček na bradavkyhttps://www.spoutana.cz/BDSM-svorky-na-bradavky-pevne-d387.htm. Sakra, tohle nebude příjemné.

"Myslím, že na dnešní večer z více důvodů nezapomeneš pejsku. Teď máš možnost opět dokázat svoji poslušnost. My jdeme zpátky a ty tady mezitím počkáš. Abys to neměl tak jednoduché, budeš celou dobu klečet a tohle dostaneš na bradavky."

Olízne si prsty a začne mi dráždit bradavky, aby se postavily. Když je spokojená, na jednu po druhé nasadí skřipečky. Se zatnutými zuby vydržím první příliv bolesti, ale vím, že s postupem času to bude horší a horší. Trochu si hraje s řetízkem, pěkně to bolí. Když jí to omrzí, nasadí mi ještě škrabošku přes oči.

"Otevřít tlamu!" přikáže. Když jí otevřu, strčí mi do ní řetízek. Au. Řetízek je trochu krátký a tak když ho má v puse a na krku vodítko, skřipce se mi zakusují do bradavek ještě víc, než normálně. "Necháš si ho tam, dokud se nevrátím."
Otočí se a povídá Tereze: "Tomuhle se říká poziční trest. Pozice na kolenou je nejjednodušší, ale zkus tak vydržet třeba půl hodiny. Každopádně, pro tebe je to dost bezpracný způsob potrestání nebo hraní."

Potom dodá mým směrem: "My jdeme vedle. Budeš tady zatím poslušný pejsku?"

S řetízkem v puse stejně nemůžu odpovědět a je mi jasné, že to byla rétorická otázka. Obě už stejně odešly a zavřely za sebou dveře.

Můžu jenom hádat, co vedle dělají. Mám dost času o tom přemýšlet. Bradavky mě bolí, snažím se nehýbat moc hlavou, aby za ně řetízek moc netahal. Když se snažím ulevit kolenům přesunem do jiné pozice, skřipečky se zatnou do citlivého trochu víc.

Po nějaké době se zase otevřou dveře. Slyším, že někdo jde ke mně. Podle hlasu to byla Tereza: "Přišla jsem se rozloučit, ráda jsem tě poznala pejsku a díky, žes mi půjčil svojí paničku na chvíli. Za to máš ode mě trochu památku," dodala a poplácá mě po pořád ještě dost citlivém zadku.

Zase zůstanu sám, K. jí šla asi vyprovodit před dům. Nemám jiné příkazy, tak samozřejmě zůstávám na místě. Pak někdo přijde, sedne si přede mě na postel a sundá mi pásku z očí. Hurá, K. Taky mi sundá nenáviděné skřipečky, skoro mi vyhrknou slzy.

Drbe mě na hlavě. "Dneska jsi byl docela hodný pejsek. Dost jsem si to užila, někdy si to asi zopakujeme. Mám pro tebe ale špatnou zprávu, jsem hrozně unavená, takže si už dneska hrát nebudeme."

Jsem trochu zklamaný, ale nedám to na sobě vědět. Když jí pokládám hlavu do klína, aby mi sundala obojek, uvědomím si, že jsem takhle šťastný a jsem vděčný, že jí mám. Tak se na ní jenom podívám, usměju se a řeknu "To nevadí. Moc se mi to líbilo a doufám, že tobě taky."

Políbí mě a řekne: "To si piš."

Autor: playfulpet