[BDSM Povídka] Femdom Madam Evot 8. část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou)

Pondělí  -  první den

Probudilo mne až to hlasité drnčení zvonku. Tušil jsem, že toto první ráno budu sledován, tak jsem urychleně vstal, přiklopil postel a ulevil si do petlahve. To mi přišlo obzvlášť ponižující. Ještě nahý jsem provedl základní hygienu včetně oholení, a potom se před zrcadlem věnoval poručenému líčení. Jak Madam poručila, použil jsem pudr< řasenku, oční stíny a nakonec si namaloval rty. Oční stíny i rtěnka byly – jak jinak – výrazně růžové. Asi aby ladily s mými nalakovanými nehty. Oblékl jsem se do vězeňského (trikot, punčocháče, cvičky) a tím vlastně začal můj první den ve vězení. Opět jsem střídal chůzi, stání a sed na stoličce. Dlouho se nic nedělo, nikdo si mě nevšímal a postupně jsem opět ztratil přehled o čase, který se hrozně vlekl. Byl jsem tu druhý den a pomalu jsem začal poznávat, co to je pobyt ve vězení v reálu.

Konečně se rozsvítilo ve studiu a vešla Madam. Dveře do studia byly přímo proti mříži mé cely, zřejmě proto, aby vstupující ihned viděl vězně. Poslušně jsem se postavil obličejem ke zdi na vyznačené šlapky.

„Dobré ráno Zuzano! Doufám, že jsi se ve svém novém domově dobře vyspala a odpočinula si. Venku máme opět moc hezky a ty máš nárok na procházky během věznění. Tak se můžeš těšit, že se toho dočkáš. Líbilo se mi, jak jsi byla ráno poslušná, a splnila vše tak, jak jsi měla. Tak se teď otoč, ať si mohu prohlédnout, jak jsi zvládla líčení.“

Otočil jsem se a Madam mi velmi pečlivě prohlížela obličej.

„Budu dnes velkorysá a chyby ti odpustím, nejsou tak velké,“ konstatovala. „Ale zítra již nikoliv. Oční stíny máš přetažené a naopak rtěnka není pečlivě dotažená na celé rty. Takže nyní jen přátelské upozornění. A po něm vyneseš svůj nočník, vypláchneš ho a vrátíš zpět. Ale to vše na špičkách, ať nezapomínáš, že jsi baletka!“

Madam mi chvíli vší silou mačkala prsty bradavky, prý jen tak, abych si byla vědoma svých chyb. Když mi bradavky pustila, jen ukázala na petláhev, já rychle splnil její rozkaz a znovu se postavil ke zdi obličejem. A potom jsem již opět zůstal sám v zamčené cele.

Tentokrát se Madam vrátila brzo a slyšel jsem ji chodit po studiu. Ale co tam dělá jsem už neviděl, opět jsem se pouze díval do zdi. Po chvíli Madam vstoupila do cely:

„Tak už budeš moci jít ven, potřebuješ trochu provětrat a trochu si zacvičit. Teď se svlékneš a oblečeš a obuješ si to, co tu máš připravené.“

Za chvilku jsem stál před Madam v korzetu pod prsa, tělových punčochách a bohužel v mých klasických lodičkách na vysokém podpatku. Uměl jsem v nich chodit, ale vždy mi z nich bolely nohy. Madam mi ještě sundala pás cudnosti a spoutala ruce na zádech. A potom mě odvedla ven, opět v předklonu. Díky lodičkám se mi šlo daleko hůře než den předtím. Ale naštěstí Madam byla tolerantní a vedla mne pomalou chůzí. Sluneční světlo mne udeřilo do očí, přeci jen jsem byl dlouho v přítmí. A venku bylo až nepříjemné teplo. Madam si mne postavila před křeslo, které tam měla s dalšími a stolkem připravené pod slunečníkem.

„Včera jsi si vyzkoušela, jaké je to chodit se závažími po špičkách, dnes mi ukážeš, jak ti to jde v lodičkách. Máš je s moc hezky vysokými podpatky, tak už se těším,“ vysvětlila mi během toho, co mi podvazovala varlata, nasazovala skřipce na bradavky a zavěšovala všechna závaží. „Chodit budeš po tom betonovém chodníčku mezi dveřmi ke studiu a vraty. Zatím jen chodit, bez předklonů a houpání. A abys mi nevyčítala, že jsem na tebe moc hodná, tak dostaneš ještě další závažíčka.“

Cítil jsem, jak mi předkožku přetáhla přes žalud, stiskla mi jí silnou svorkou a i na ni upevnila závaží. To mi penis táhlo dolů. Ale ani to Madam nestačilo, dostal jsem ještě náušnice. Poměrně silné ploché svorky s malými závažími na ušní lalůčky. Teprve potom mne poslala chodit v určeném prostoru. Vůbec jsem se necítil dobře. Všechny svorky a závaží mi způsobovaly silnou bolest, chůze v lodičkách též nepřispívala k pohodě a rychle mi začalo být i horko, protože jsem chodil na plném slunci. Ruce jsem měl stále spoutané na zádech. A k tomu se Madam chopila jezdeckého bičíku a začala opravovat techniku mé chůze v lodičkách. Než byla spokojena s tím, že kladu nohu před nohu a propínám kolena, už mě pálil celý zadek. Nakonec se spokojeně posadila do stínu slunečníku a mne dál nechala chodit. Síly mi rychle ubývaly, trápení se zvyšovalo.

Ve chvíli, kdy jsem šel směrem k vratům, se ozval zvonek a Madam šla otevřít dvířka. Na mě vůbec nebrala ohled a zřejmě jí bylo jedno, kdo venku stojí. Byla to pošťačka a Evot ji hned zvala dál.

„Ahoj Hanko, pojď dál, já ti dám něco studeného k pití, aspoň si trochu odpočineš.“

„Vidím, že máš zákazníka,“ zasmála se pošťačka. „Aspoň konečně vidím, co se svými klienty provádíš. A musím říci, že když na to koukám, tak bych se Ti nechtěla dostat do rukou. Vždyť ho to musí bolet.“

„To víš, že ho to bolí, je mu horko a cítí už únavu. Ale to takto chodí teprve 20 minut a vycházku z cely má hodinovou. A není to on, ale ona, a jmenuje se Zuzana. A zřejmě jí ještě uvidíš, protože ji tu mám na hraní celý týden,“ seznamovala Evot pošťačku s tím, o co jde, zatím co společně usedaly do stínu, který jsem jim záviděl. Mně už pot stékal do očí a když jsem slyšel, že jsem teprve ve třetině, trestu, bylo mi hrozně.

„Ale řeknu Ti, že chůzi na těchto podpatcích zvládá líp než některé ženské.“

„Taky se jí podívej na zadek, chvíli trvalo než jí to bičík naučil,“ smála se Evot. A ty Zuzano, si hezky pojď stoupnout před nás, ať si trochu odpočineš. Mírně se rozkročíš, předkloníš a budeš si houpat se závažíčky! A budeš to dělat 10 minut, já ti čas ohlídám.“

Tento výcvik byl nejhorší pro bradavky, na kterých se závaží při chůzi tolik nehoupala na rozdíl od rozkroku, kde byl pohyb závaží trvalý. A dámy mezitím pokračovaly v konverzaci:

„A ty punčochy, korzet a lodičky jsi mu kupovala ty?“

„Ne, to si přivezla sama. Divila by ses, jak velký šatník a botník Zuzana má. Vždy chtěla být baletkou a tomu odpovídá její vybavení. Ostatně nechceš se potom s námi jít podívat?“

„Vidíš, já nikdy neviděla, kde je všechny přijímáš. Ale teď to nejde, já toho mám ještě hodně na rozvoz. Ale docela by mě to zajímalo.“

„Tak se domluvíme, že sem přijedeš nějaký den po práci. Jen brnkni předem, abych tu neměla klienta. Můžu Ti i ukázat, co jiného s nimi dělám. Tedy pokud máš zájem. Víš, čím více lidí ji vidí, tím víc se zvyšuje její ponížení. A Zuzana si toho dost užila již před tím, než včera nastoupila. Kde je motorest Rybník asi víš.“

V té chvíli Madam pípnul mobil: „Tak Zuzanko, zpátky na cestičku, a ještě se chvilku projdi.“

Zatím co Evot pošťačce líčila, co jsme spolu zažily v motorestu, já musel pokračovat v nekonečných okruzích po dvoře. Z toho, co jsem zachytil z jejich hovoru jsem pochopil, že pošťačka Hanka opravdu někdy přijde a má Paní jí na mně ukáže něco z toho, co se svými klienty dělá. Já už byl na dně sil. A nakonec se ukázalo, že nejhorší bolest je na ušních lalůčcích. Ta už byla opravdu nesnesitelná a šířila se mi do celé hlavy.

Konečně se zdálo, že mému trápení je konec. Pošťačka odešla, Madam ke mně přistoupila a sundala mi pouta z rukou.

„Domů půjdeš normálně, po schodech dolů jdi velmi opatrně, aby sis neublížila. Ale závaží ti zatím nechám.“

Ve studiu mi Madam odstranila všechna závaží i všechny svorky.

„Svleč se do naha, ukliď věci a pojď do koupelny. Než ti dovolím se osprchovat, tak se ještě vyčistíš. Já ti dám návod a od příště už to budeš dělat sama i bez mé přítomnosti. I když se čistit umíš, tak ti ukážu zkrácenou verzi.“

V koupelně jsem dostal do ruky ruční klystýrku, což byl balónek s aplikátorem do konečníku. Musel jsem balónek naplnit vodou, zasunout si aplikátor do konečníku a vodu z balónku do něj zmáčknutím nahnat. Ihned jsem se směl vyprázdnit a celou proceduru jsem musel zopakovat.

„Tak to bychom měli. Postup je ti doufám jasný. Teď se osprchuj, zpátky do cely, opravíš si líčení a zpátky do vězeňského. A těš se, odpoledne tu mám klienta, a třeba o tebe bude mít zájem!“

Sprcha byla krásná! Použil jsem i studenou vodu, stále jsem cítil, jak je mi horko. S opravou nalíčení a s oblečením vše trvalo asi půl hodiny. Protože Madam byla stále ve studiu, tak jsem si stoupl ke zdi. Madam mne již bez všech komentářů uzamkla v cele a odešla. Opět zůstalo svítit pouze to matné osvětlení v cele. Já se v prvé řadě šel napít. Venku i v tom horku jsem nedostal ani kapku. Trochu mě zarazilo, že jsem vypil půlku své denní dávky a zbytek z předcházejícího dne A potom jsem se s úlevou posadil na stoličku. Obliny na ní mě sice tlačily do zadku, ale po tom výcviku venku bylo jakékoliv sezení příjemné. Stejně tak chodidla ve cvičkách místo lodiček. Ale daleko více mne trápil jiný problém. Poslední cigaretu jsem měl předcházející den cestou k Madam a od té doby nic. A já byl zvyklý, že i když jsem se vychovával sám, tak jsem si umožnil odpočinek právě pomocí cigarety.