[BDSM Povídka] Femdom Madam Evot 7. část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou)

První večer

A tak zatímco si Madam prohlížela věci, které jsem vybalil, já chodil po studiu. Když jsem musel nahlásit první otrocký orgasmus a předklonil se, pochopil jsem, proč to musím dělat. Závaží mi daleko více táhla bradavky dolů a já je ještě musel rozhoupávat. Bolest na bradavkách se přitom výrazně zvýšila. Po desátém otrockém orgasmu jsem se musel postavit zpět před Madam, která již seděla zpět v křesle. Odstranila mi všechna závaží, rozvázala varlata a sundala svorky z bradavek. Ale ty mi hned začala mnout prsty a donutila mě k prvnímu zasténání.

„No, no. Holčička je nějaká citlivka. Se sténáním šetři. Budeš ho potřebovat na větší bolest. Teď dostaneš zpět pás cudnosti a potom si zase klekni s roztaženýma nohama, s hlavou na zemi a rukama co nejvíce nataženýma dopředu. A abych se již nemusela znovu zatěžovat popisem této pozice, tak až uslyšíš povel klek – hlava!, tak zaujmeš tuto pozici“.

Když jsem pozici zaujal, tak jí Madam chvíli upravovala tak, abych měl správně roztažené nohy (až nepříjemně), klečel tak, aby lýtka a stehna svírala co nejpřesněji pravý úhel, tělo propnuté, čelo na zemi a ruce co nejvíce natažené dopředu s tím, že dlaně jsem měl položené na zemi a propnuté prsty těsně u sebe. Byla to docela nepříjemná pozice. Hleděl jsem na své nohy ve cvičkách a viděl i lodičky Madam, jak mne obchází. Potom se zastavila mezi mýma nohama a bez varování mi prudce vrazila něco objemného do zadku. Leknutím a bolestí jsem vykřikl.

„Že by dívenka byla tak citlivá?“ zasmála se Paní. „Tak já ti trošku pomůžu, abys nebyla vzadu tak těsná. A musím ti ukázat, čím. Tak hezky na čtyři, a až si svého nového kamaráda prohlédneš, pak zpět to této polohy!“

Zvedl jsem se na čtyři a Madam mi ukázala, co myslela tím novým kamarádem. Byl to velmi široký anální kolík, nasazený na asi metrové tyči.

„Pěkné, že ano? Proč bych se k otrokům musela ohýbat, když můžu mít topůrko! Tak ti teď dopřeji hezké znásilňování. Jsem tak velkorysá, že ho dnes budu provádět osobně. Ale můžeš se těšit – mám i mechanickou hračku, která mě zastoupí, abych se neunavovala. Tak se těš a teď už zpátky klek – hlava!“

Madam ze mě zpět vytáhla zátku a ve chvilce do mě poprvé vjela ta zátka na tyči a Madam ihned začala s mým znásilňováním. I ta zátka na tyči měla klasický tvar anální zátky, takže na můj svěrač útočila při zasunování i vytahování.  Madam mě nešetřila. Nejprve začala velmi pomalu, aby zátka co nejdéle procházela svěračem, a to naopak střídala velmi rychlými pohyby. Vlastně od začátku jsem sténal a vzdychal. A s hrůzou jsem zjišťoval, že Madam mě nehodlá znásilňovat jen nějakou krátkou dobu.

„Tak jak se máte děvčata? Musel jsem se na vás přijít podívat,“ ozval se Tomášův hlas.

„Jak vidíš, tak si užíváme,“ zasmála se Madam, aniž by přerušila pohyb zátky. „Po takové zábavě, jako teď máme, určitě Zuzana toužila. Můžeš se jí zeptat. Určitě ti to potvrdí.“

„Tak co Zuzanko, opravdu se ti to líbí?“

„Velice moc, Pane,“ odpověděl jsem mezi sténáním. „Madam je ke mně velice laskavá.“

Každému je asi jasné, že jsem to vše řekl se sebezapřením. Čím dál hůř jsem již tuto bolest a ponížení snášel.

„Tomáši, vydrž ještě tak pět minut, aby si Zuzana nemyslela, že jí chci o něco ošidit. A nebo – nechceš si to taky vyzkoušet? Je to docela zábava a Zuzaně bys udělal radost. Že je to tak Zuzko?!“

„Ano Madam. Budu šťastná, když mi toto potěšení zprostředkuje i Pán.“

Právě jsem byl znovu velice silně ponížen. Ale co jsem mohl dělat, když jsem chtěl být absolutně poslušný. Pohyb zátky se na krátkou chvíli zastavil, jak si Evot s Tomášem předávali násadu, ale brzo se znovu obnovil. Madam radila Tomášovi, jak provádět mé znásilnění.

„Ze začátku to prováděj oběma směry velmi pomalu. To se Zuzaně moc líbí, protože ta nejširší část zátky dlouho prochází svěračem a způsobuje jí nezapomenutelné zážitky. A potom si rychlost určuj podle sebe, je dobré ji střídat, aby stejná rychlost Zuzaně nezevšedněla. A můžeš i velmi rychle.“

Mé trápení pokračovalo, už jsem začínal být na pokraji sil. Přispívala k tomu i pozice, ve které jsem klečel. Konečně jsem i přes sténání uslyšel Madam:

„Já si myslím, že už jsme Zuzanu dostatečně uspokojili. Já už jí teď jen zavřu a půjdu domů. Počkáš na mě? Když tak v lednici je víno.“

Tomáš se rozhodl, že počká. Já se musel postavit, mokrým hadrem si utřít zadek a Madam přede mne hodila na zem oblečení.

„Tak jsi se konečně dočkala toho, že se podíváš do svého nového domova. Tak punčochy dolů, obléknout punčocháče a trikot a znovu obout cvičky. To bude tvůj trvalý vězeňský oděv. Možná budeme střídat barvy dle mé nálady.“

Za chvilku jsem již před Madam stál v růžovém trikotu, černých punčocháčích a bílých baletních cvičkách. Musel jsem přistoupit až k ní a ona mi těžkým řetězem, zajištěným visacími zámky spoutala kotníky, takže jsem mohl dělat jen krátké kroky. A potom jsem byl již odveden do cely.

Madam otevřela dveře v mříži a naznačila mi, že mám vstoupit. A já potom porušil poprvé Kázeňský řád, protože jsem zůstal stát uprostřed cely.

„Ale, ale! Děvčátko je neposlušné!“ ihned reagovala Madam. „Tak okamžitě klek – hlava!. A zopakuj mi bod 8 Kázeňského řádu.“

To už jsem si svoji chybu uvědomil, ale bylo pozdě. Sotva jsem zaklekl do pozice, tak jsem hned odcitoval příslušný bod:

„Trestankyně je povinna po vstupu do cely zaujmout pozici s obličejem u zdi, s chodidly na vyznačených šlapkách a s rukama za zády.“

„Provedla jsi to?“ otázala se mne Evot.

„Ne, Madam“

„Tak se ti dnes večer kvůli vlastní chybě bude špatně sedět na stoličce,“ konstatovala Evot. „A budeš si počítat rány!“

Po chvilce jsem obdržel první ránu nějakou širokou plácačkou na pravou půlku zadku a ihned i na levou. Madam mě nešetřil, rány byly velmi silné, nakonec jsem jich na každou půlku zadku obdržel 10. Zadek mě pořádně pálil.

Potom jsem již slyšel, jak madam odchází a zamyká mříž.

„Na poličce máš vodu a večeři“, oznámila mi. „Až zhasnu ve studiu, tak už máš volno.“

Po zhasnutí zůstalo svítit jen slabé světlo na stropě mé cely a já se mohl postavit. Takže teď jsem již definitivně měl to, co jsem chtěl. Vězení a pobyt v cele. Nejprve jsem se pořádně napil, měl už jsem pořádnou žízeň. A i jsem povečeřel, což bylo vypití nutridrinku. Chvíli jsem si prohlížel, co za kosmetické přípravky mám v cele a potom chvíli chodil. Ale to nebylo díky těžkým řetězům mezi kotníky moc příjemné a tak jsem se zkusil posadit na stoličku. Ty zaoblené hroty na jejím sedadle nebyly moc příjemné, ale dalo se to vydržet i přes absolvované bití. Skoro horší byla ta strnulá pozice, ve které jsem musel sedět. Mít nohy těsně u sebe, i když dole mi to nyní neumožňoval řetěz, být narovnaný jako prkno a ani se nepohnout, nebylo ani trochu pohodlné.  A přitom ještě zblízka hledět do zdi. Po chvíli jsem znovu vstal. Trochu mne znervozňovaly blikající červené diody dvou kamer, které byly v protilehlých rozích cely. Z toho, že jsem stále pod dohledem, jsem měl divný pocit. A úplně jsem již nyní ztratil přehled o čase. Ale měl jsem to, co jsem chtěl, tak jsem se tomu všemu musel přizpůsobit. Čas plynul a já střídal chůzi, stání a sed na stoličce.

Potom jsem uslyšel otevírání dveří, vzápětí se ve studiu rozsvítilo, uviděl jsem Madam, ihned zaujal pozici u zdi a čekal, co bude dál. Madam odemkla mříž.

„Je vidět, že stačí pár ran a trestankyně je hned poslušná,“ konstatovala Madam a poplácala mě po zadku. Sundala mi řetězy z nohou a chvilku se bavila tím, že mi mnula bradavky.

„Na poličce máš připravenou snídani,“ oznámila mi a již beze slova odešla. Samozřejmě zhasla ve studiu, zůstalo jen to slabé světlo v cele. Ani nevím, po jaké době se studiem rozlehl poměrně hlasitý zvuk zvonku. Pochopil jsem, že je to večerka, takže jsem sklopil palandu, svlékl se do naha, zůstal mi jen pás cudnosti, ulevil jsem si přes něj do petláhve a zalehl. Teprve když jsem byl na posteli, natáhl jsem si na hlavu kápi. Naštěstí matrace vězeňské postele byla pohodlná. Ležet nahý a bez deky pod dohledem kamer nebylo příjemné a zdálo se, že světlo zůstane svítit. Ale po všech těch zážitcích jsem brzo ucítil, jak na mne přichází spánek.