[BDSM Povídka] Femdom Madam Evot 5. část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou)

Nástup na výchovu

Bylo 13,45 hodin, když jsem odbočoval za Vystrcí ke svému budoucímu vězení. Pohled na statek mě potěšil Byl poměrně velký, s několika budovami, s kamennou vysokou zdí po obvodě. Druhý statek byl asi dvěstě metrů vzdálený, vesnice asi kilometr. Opravdová samota, ale moc hezky zrekonstruovaná. Nazval bych to klasickým statkem Vysočiny. Při pomalé jízdě po téměř polní cestě jsem si v hlavě přehrával, zda jsem na něco nezapomněl. Vyčištěný jsem byl, všechny věci jsem měl s sebou. Zmocňovalo se mě vzrušení a strach. Věděl jsem, že až zazvoním a stoupnu si tak, jak mám, není již podle dohody s Madam Evot návratu. Ale vábení pro získání nové zkušenosti bylo silnější než cokoliv jiného.

Zastavil jsem v blízkosti vrat, podle pokynů nechal klíček v zapalování a došel ke zdi vpravo od vrat. 3x jsem zazvonil a postavil se na šlápoty, nalepené na dlaždicích kolem zdi. Nebylo to příjemné. Jednak šlápoty byly daleko od sebe a já stál velmi rozkročen, a jednak byly tak blízko zdi, že jsem jí měl pár centimetrů od obličeje. Ale to asi obojí bylo účelem. Stál jsem přímo v odpoledním sluníčku a kalhoty s punčocháči mi k dobrému pocitu nepřispívaly. Když jsem již chvíli přemýšlel o tom, že zazvoním znovu, protože první zazvonění nikdo neslyšel, vrzla otevíraná vrata a chvilku potom jsem uslyšel nastartování mého auta a jeho odjezd do dvora. Mě si stále nikdo nevšímal.

Konečně jsem uslyšel kroky směřující ke mně. Mohlo to být možná až po hodině, kdy jsem si stoupl na určené místo, ale věděl jsem, jak špatně se v nepříjemných podmínkách čas odhaduje. Ale na druhou stranu to čekání mě naučilo jedné věci. Že čas mě nemusí zajímat, že je to na někom jiném a já to neovlivním. Byl to další poznatek k tomu, abych týdenní věznění vydržel.

A potom jsem již začal poznávat skutečné vězení. Na hlavu jsem dostal málo prodyšnou a neprůsvitnou kuklu a ta mi byla utažena všitou šňůrkou kolem krku. Na zápěstí za zády jsem dostal ocelová pouta. Poznal jsem již, že je to Madam Evot, která se mnou manipuluje. Cítil jsem její parfém. Uchopila mě za zápěstí, zvedla mi je nahoru, a tím mě donutila se předklonit, a v této nepříjemné pozici mě někam vedla. Kdo si vyzkoušel chůzi poslepu, v předklonu a řízenou někým jiným, tak určitě ví, jak jsem se cítil.

Byl jsem zaveden někam do budovy. Odezva zvuků, změna povrchu, ale i to že jsem zakopl o nějaký schod. Oslepení, kukla, manipulace se mnou, žádná konverzace – to vše mě zlomilo a já se začal cítit skutečně jako ve vězení. Přesně tak, jak jsem to chtěl, ale nebylo to příjemné. Znovu mi hlavou prolétlo, zda ten týden vydržím.

Konečně jsem se mohl zastavit a narovnat. Byla mi sundána pouta ze zápěstí, ale ihned potom jsem dostal silnou facku přes kuklu.

„Široce rozkročit a ruce za hlavu. Zuzano XY. Nastoupila jste dnes dle pokynů trest v naší věznici na základě rozsudku. Máte ještě nějaký podnět k odvolání?“

„Ne, Madam!“

„Výborně! V této chvíli je tvůj výkon trestu potvrzen. Svlékni se do naha včetně punčocháčů, jen si potom obuj zpět ty gymnastické cvičky!“

A tak jsem stál ve chvilce před Madam tak, jak si přála. Nahý, ve cvičkách a s růžovým pásem cudnosti.

„Šikovná holka“, pochválila mě Paní. „Ale měla jsi za úkol naučit se Kázeňský řád. Tak mi řekni bod číslo 3!“

„Při příchodu kohokoliv do studia se trestankyně musí postavit široce rozkročená obličejem ke zdi a ruce spojit za zády!“

„Výborně! A co bod sedm?“

„Otrokyně spí nahá bez přikrývky. Na určenou dobu spánku musí mít nasazenou kuklu.“

„Vidím, že Zuzanka se snažila. To je v pořádku. Snad si pamatuješ i ostatní body Kázeňského řádu a budeš se podle nich chovat. A ruce zpátky za záda!“

Dostal jsem zpět ocelová pouta, Madam mi opět zápěstí zvedla nahoru, takže jsem musel jít v předklonu. Snad nejhorší na tom byla ta bezmoc. V této poloze a s pouty se vlastně nemůžete bránit. Musel jsem sestupovat po nějakých schodech dolů a nakonec jsem zůstal někde stát. Slyšel jsem, jak Madam rozsvěcí a bylo to i spíše cítit než vidět v nasazené kukle. A překvapivě i tu mi Madam sundala a já se mohl rozhlédnout. Stál jsem uprostřed perfektně zařízeného SM salonu se všemi zařízeními a konstrukcemi, která k tomu patří. A díky tomu, že Madam rozsvítila všude, tak jsem viděl i do bíle vykachlíčkované koupelny a „ordinace“ pro klinické praktiky. A přiznám se, že bílé gynekologické křeslo s medikálními pomůckami v této místnosti mi způsobilo trápení, protože jsem stále měl pás cudnosti. A to i přesto, že v samotném studiu bylo gynekologické křeslo též.

„Tak teď vidíš, že Ti mohu poskytovat vše, co se mi bude líbit. Ale tebe určitě zajímá, co bude tvým domovem.“

K cele jsem byl odveden opět tím ponižujícím způsobem – v předklonu a s rukama, páčenýma nahoru. Když mi bylo umožněno se narovnat, tak jsem konečně viděl, co mě čeká. Cela byla v rohu studia. Tři plné stěny, ale zepředu jen mříž, která každému umožňovala hledět dovnitř. Odhadnul jsem velikost cely na 3x2 metry. A to jsem si možná pár desítek centimetrů přidal. Na levé pevné stěně byla na kolmo přidělaná postel, momentálně zvednutá. V čele cely nebylo nic, jen malá polička se zubním kartáčkem a zrcadlem nad ní.  Byly tam i nějaké lahvičky a dózičky. A na háčku vedle toho  byla pověšena kápě, podobná té, kterou jsem dostal na hlavu při nástupu. Dost mě zarazila stolička, na které jsem podle Kázeňského řádu směl během dne sedět. Sedátko bylo vyplněné zaoblenými výstupky. Bylo mi hned jasné, že dlouho se na stoličce sedět nedá.

„Tak jak se ti tvůj domeček líbí?“ zeptala se ironicky Evot. „Než tě tam umístím, tak pár informací. Budeš v deset večer dostávat signál večerky a teprve po něm smíš sklopit tuto matraci. A ráno ji ihned po budíčku musíš zaklopit. Budíček, jak jistě víš, máš v pět hodin. Kromě normální hygieny jako je čištění zubů, tak se do hladka oholíš, napudruje a použiješ připravené věci na této poličce. Kdybys nevěděla, k čemu slouží – rtěnka, řasenka, oční stíny a růž na tváře. Až vstanu, chci tu mít dokonale upravenou děvku. Odličovat se budeš vždy po signálu večerky. Na případné močení zde máš tuto petflašku se širokým hrdlem. To zvládneš  i v pásu cudnosti. Je to současně i odpadkový koš na odličovací tampóny A až každé ráno všechno splníš, tak se oblečeš zpět do denního vězeňského úboru. Punčocháče, trikot a baletní cvičky. A poslední věc. Pokud budeš chtít během dne sedět – jaký je to bod a jaké je jeho znění?“

Reagoval jsem okamžitě, protože Kázeňský řád jsem měl opravdu dobře naučený:

„Bod dva, má Paní. Trestankyně smí v cele pouze stát nebo chodit. Posadit se smí pouze na stoličku obličejem proti zdi, nohy těsně u sebe, rovná záda, hřbety dlaní položené na kolenou.“

„Výborně, je vidět, že na pobyt ve vězení jsi se dobře připravila,“ pochválila mě Madam. „A zde u zdi máš připravené šlápoty na plnění bodu 3 řádu, který jsi již citovala. Zopakuj mi ho!“

„Při příchodu kohokoliv do studia se trestankyně musí postavit široce rozkročená obličejem ke zdi a ruce spojit za zády!“

Celou dobu, kdy mi Madam popisovala mojí celu a její vybavení, jsem stál vlastně ve dveřích cely. Zdálo se, že Madam je spokojená s tím, co mi řekla a jak jsem reagoval. Ale sotva skončila tato instruktáž, znovu mě uchopila za ruce spoutané za zády a v tom ponižujícím předklonu mě odvedla do koupelny. Pokud se tak dal tento prostor nazvat. Nakonec jsem stál opět s obličejem u zdi, díval se na bílé kachličky a čekal, co bude dál.