[BDSM Povídka] Femdom Madam Evot 4. část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou)

Doba před nástupem

Doma  jsem se nejprve dle rozkazu převlékl do „vězeňského“ – punčocháče, gymnastický trikot a baletní cvičky. Když jsem otevřel počítač, již mne v mailu od Evot čekal Kázeňský řád věznice. Když jsem si ho přečetl, bylo mi z něj jasné, že můj život bude organizován každou minutu dne. Dozvěděl jsem se, že v cele smím pouze stát nebo chodit, případně sedět na stoličce s nohama u sebe, s rukama položenýma hřbetem dlaní na kolenou, s rovnými zády a dívat se do zdi. Že při příchodu kohokoliv do studia se musím postavit rozkročený obličejem ke zdi na vyznačené šlapky a s rukama za zády. Že lůžko smím sklopit pouze na spaní, jehož doba je od deseti večer do pěti do rána. A spát že musím nahý, s kuklou na hlavě a nemám nárok na přikrývku. Veškeré příkazy byly rozděleny do jednotlivých bodů a v mailu mne Madam Evot „přátelsky“ upozornila, že musím umět citovat bod i jen podle čísla.

Následující dny plynuly svým tempem a já samozřejmě dodržoval všechny příkazy od Madam. Bohužel se trefila i do počasí. Přetrvávaly teploty okolo 30 stupňů a já musel chodit stále v dlouhých kalhotách, pod kterými jsem měl punčocháče. Nebylo to moc příjemné. Stejně jako pravidelné noční erekce v pásu cudnosti. Naštěstí jsem neměl s jeho nošením takový problém, abych prosil Madam o uvolnění přirození. A to, že jsem si na záchodě musel i na malou sedat jako ženy, jen podporovalo to, že jsem vlastně Zuzana.

Ve středu před nedělním nástupem k Madam mi přišel doporučený dopis. Když jsem ho otevřel, tak jsem musel ocenit to, že Madam nevynechala nic, co k nástupu do vězení patří. Bylo to oznámení, velmi podobné skutečnému, o určení nástupu do věznice. Bylo určené Zuzaně XY. Skutečně to bylo velmi reálné. A večer mi přišel mail od Paní Evot:

„Moje milá Zuzanko! Brzo se shledáme, takže jen základní rozkazy pro tvůj nástup do věznice. S sebou si sbalíš všechno své dámské oblečení, samozřejmě včetně punčoch, punčocháčů, spodního prádla atd. To se týká i veškeré dámské obuvi. Vše bude absolutně čisté! Dále přivezeš i všechny trestné pomůcky, které používáš při své „selfvýchově“. Chci mít inspiraci a možnost použít je kromě těch, které se tu na tebe těší. Osobní věci nepotřebuješ žádné kromě holicího strojku, čeká tu na tebe i kartáček na zuby. Tvůj nástup je ve 14 hodin v neděli. Přijedeš v civilu (punčocháče si samozřejmě necháš), ale pojedeš bez ponožek a bot, jen ve cvičkách. Tak jako jsi byla v motorestu. A jen odbočka – moc se mi to tam líbilo, a i díky tomu se na tebe velice těším. Ale ty se moc netěš!

K cestě – z Pelhřimova pojedeš do obce Vystrc. Až jí projedeš, po pravé straně je odbočka na komunální cestu. To už uvidíš dva statky. Pojedeš k tomu pravému, má číslo 16, a zastavíš před vraty. Klíčky necháš v zapalování. Vpravo od vrat je zvonek, 3x zazvoníš. Na zemi u zvonku jsou nalepené šlápoty. Na ně si stoupneš, ruce dáš za záda a tím končí tvůj svobodný život. Čas tvého příjezdu budu tolerovat do 30 minut před termínem, ale ani vteřinu po něm. V sobotu se pečlivě vyholíš v rozkroku a nalakuješ si co nevýraznějším růžovým lakem nehty na rukou i na nohou. Ve 20,00 mi zavoláš a potvrdíš svůj nástup. A chci slyšet, jak se těšíš! Evot“

Svým mailem mi Madam přidělala práci. Hned jsem šel dát první várku prádla do pračky a začal čistit podrážky všech cviček, které jsem měl. Nakrémoval jsem i své lodičky a u nižších páskových jsem všechny pásky natřel zlehka olejem, aby se leskly. A všechno své oblečení jsem pral i čtvrteční a páteční odpoledne po příchodu domů. Měl jsem štěstí, že v tom horku vše rychle schlo.

V sobotu odpoledne jsem již byl připraven na odjezd. Mé vybavení zabralo dvě velké sportovní tašky. Ani jsem netušil, kolik věcí jsem nashromáždil. Rozkrok jsem si vyholil velmi pečlivě, dal jsem si záležet i na nalakování nehtů. Doufal jsem, že Madam bude spokojená, ta růžová byla opravdu výrazná. Přesně v osm večer jsem s tlukoucím srdcem a s trémou zavolal Madam. Dokonce jsem si i text, co budu říkat napsal, abych měl osnovu. A hned ohlášení přijímajícího mě definitivně dostalo do hry:

„Věznice Vysočina, kdo volá?“

„Dobrý večer, milostivá Paní. Tady je Zuzana XY. Dle rozkazu hlásím, že zítra ve 14 hodin nastoupím k výkonu trestu. A dovoluji si zároveň oznámit, že jsem si vědoma prohřešků, kvůli kterým k Vám nastupuji. Těším se na to, že díky velmi přísnému zacházení se mnou se má pochybení již nebudou opakovat.“

„Dobře Zuzano! Tvá snaha je hezká! Ale chci slyšet, jak moc se mi odevzdáváš do rukou!“

Na tento rozkaz jsem již neměl nic připraveného, ale jako zázrakem mě napadla vhodná odpověď.

„Moje milostivá Paní! V okamžiku nástupu do Vámi řízené věznice se dobrovolně vzdávám všech svých práv. Jsem si vědoma, že od té chvíle jsem pouze Vaší hračkou, nemám nárok na jiné zacházení, než které určíte Vy. Mé tělo je Vám celé k dispozici včetně všech tělních otvorů a dutin. Bolest, kterou mi způsobíte, budu přijímat jako zasloužený trest. A budu šťastná, když Vás moje bolest bude těšit.“

„Tak Zuzanko, musím říci, že jsi mě příjemně překvapila. Jsem ráda, že z tvé bolesti budeme mít radost obě. A už se na tvé sténání moc těším! A abychom díky tvé hezké odpovědi zkrátily čas přijímacího řízení a ty jsi mohla co nejdřív do své cely, tak těsně před odjezdem do věznice si provedeš pečlivý výplach análu, abys k nám přijela čistá. A teď již okamžitě zavěs!“

Než jsem stačil hovor vypnout, slyšel jsem z okolí Madam smích několika lidí.Utvrdil jsem se v názoru, že to nebudu mít jednoduché a budu během týdne předhozen i dalším lidem. Ale již jsem byl smířen se svým osudem. Jen jsem se snažil připravit se na pobyt ve vězení. Té samoty a nudy jsem se bál.