[BDSM Povídka] Femdom Madam Evot 23. část

Páteční dopolední ponížení

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou, AI foto)

Bohužel mé přání se nesplnilo. Probudila mne náhlá ostrá bolest na penisu a díky samovolné erekci jsem začal dostávat elektrošoky. Po prvním nárazu proudu se stav zlepšil, Madam nenastavila vysokou intenzitu napětí, ale bolest byla dostatečná na to, abych při ní nemohl spát. Skloubila se obvyklá bolest, když se penis snaží překonat klícku s bolestí způsobenou elektrošoky. Nejhorší bylo, že elektrošoky mne stimulovaly, a stále nedocházelo k opadnutí erekce. Snažil jsem se o uvolnění svalů v rozkroku a o co největší zklidnění. Když po dost dlouhé době konečně moje erekce odezněla a pás přestal vysílat elektrošoky do mého penisu, byl jsem šťastný. A s úlevou mohl pokračovat ve spánku.

Ale situace se opakovala. Asi někdy k ránu, o čase jsem neměl přehled. Prvotní náraz proudu a potom dlouhý čas, než u mne opadla erekce a elektrošoky skončily. Bylo to celé opravdu rafinované trápení. 

Probudilo mne odemykání zámku cely.

„Tak vstávej, holčičko!“ uslyšel jsem Madam. 

Slezl jsem z postele a postavil se. Madam mi odstranila elektrošokový přístroj z těla, pás cudnosti i pryžové koule z dlaní. Nakonec mi sundala i kápi. Usedla na postel a já stál proti ní rozkročený a s rukama v týlu. Bylo vidět, že právě vstala, byla jen v županu.

„Ale já jdu ještě spát. Tak mi je řekni, jaká byla noc.“

Vylíčil jsem jí své prožitky a Madam se u toho velmi bavila.

„Jsem ráda, že jsi měla hezkou noc s těmito zážitky. Ale teď urychleně provedeš všechny ranní povinnosti!“ 

Bylo mi jasné, že Madam si chce jít ještě lehnout a byl jsem již skutečně v takovém stavu, že nejvíce mi vadilo, že ji zdržuji. Konečně jsem stál opět u zdi, v červeném trikotu, tělových punčocháčích a červených baletních cvičkách. Madam mi nasadila zpět na ruce pryžové koule, zajistila je zámečky a vydala mi poslední pokyny:

„Až odejdu, tak se nasnídáš a vypiješ všechnu vodu, kterou zde máš připravenou. To určitě zvládneš i s rukavičkami, všechno máš otevřené. A na vypití vody máš půl hodiny.“

A potom jsem již znovu osaměl v zamčené malé cele, v pološeru a obvyklém oblečení. Nasnídal jsem se, pokud se vypití nutridrinku dá takto nazvat, a vypil i 2 litry vody, kterou jsem měl připravenou. Lahve jsem držel zápěstími, do těch pryžových koulí nešly uchopit. Bylo mi jasné, že Madam chce, abych měl brzy potřebu jít na záchod. Zkusil jsem, zda se nedokážu v těch koulích dostat k penisu. Ale nepovedlo se mi ani odhrnout trikot z rozkroku. A nastal čas obvyklého pobytu v cele. Nuda, popocházení, občas sezení na stoličce v předepsané pozici. A s přibývajícím časem se pozvolna začal o svá práva hlásit močový měchýř.

Konečně se ve studiu rozsvítilo a Madam odemkla celu. A já se snad poprvé v životě těšil na cévkování. Ale marně. Madam mi spoutala ruce za zády a v předklonu mne transportovala ven. Musel jsem ulehnout na záda pod kladku, Madam mi na nohy nasadila manžety pro závěs a vytáhla mne do visu hlavou dolů.

„Nechtěla by ses vyčůrat, Zuzanko?“. Ironie z jejího hlasu byla jasně slyšitelná.

„Ano Madam.“ Sám jsem slyšel ve svém hlase nastupující zoufalství. „Poníženě prosím o vycévkování.“

„Krásně škemráš,“ smála se Madam. „Ale jen si ještě užij svého trápení.“

Madam mne visícího opustila a já každou minutu více a více bojoval se svým tělem. Tušil jsem, že to již dlouho nevydržím a doufal, že se Madam slituje a vycévkuje mne!

„Pošta přišla!“ uslyšel jsem hlas Hanky. „Jéé Zuzanko, ty krásně visíš. Kde máš Paničku?“

„Nevím, Madam.“.

„Tady jsem,“ ozvala se Evot. “Dáš si něco k pití?“

„Ráda. Zrovna jsem Zuzanku chválila, jak pěkně visí. A proč má ty koule na rukou?“

„Aby se v době, kdy byla v cele, nemohla vyčůrat,“ vysvětlovala Madam. „A hned ráno musela vypít hodně vody, tak můžeš hádat, co jí teď nejvíc trápí. Představ si, že tak, že sama prosila o vycévkování. Pojď se posadit, myslím, že se brzo dočkáme pěkného divadla.“

Ztratil jsem poslední zbytky naděje a pochopil, že úlevy se nedočkám. A netrvalo dlouho, zradil mne svěrač a já se pomočil. A brzo jsem pochopil, proč jsem pověšen za nohy. Cítil jsem, jak mi moč stéká po těle, určitě se část vsákla do trikotu, ale brzo jsem jí ucítil na krku a na obličeji. Musel jsem zavřít oči, aby mi do nich nenatekla. Slyšel jsem, jak se obě dámy smějí, a prožíval jedno z nejhorších ponížení v životě. 

Konečně dámy přestalo bavit mé slovní ponižování, Hanka se zvedla a odešla za prací. Mě Evot spustila na zem a po uvolnění z kladky mne v předklonu odvedla zpět do studia. V cele mi sundala pouta z rukou, ale pryžové koule na rukou mi ponechala. 

„Tak si tu svoji moč ještě užij, ale nebudeš si sedat. Smíš jen stát nebo chodit. A kdyby se ti ještě chtělo na záchod a nemohla jsi to vydržet, tak si stoupni do tohoto tácu,“ poručila mi, zamkla celu, zhasla a odešla.

Zůstal jsem sám se svým ponížením. Moč mi zasychala na obličeji, čpěla, cítil jsem ji i ve vlasech. A samozřejmě čas plynul velmi pomalu, popocházel jsem po cele a snažil jsem se aspoň rekapitulovat si to, co jsem poslední dny zažil. Dokonce to u mne vyvolalo i náznak erekce. O tom, že bych chtěl ukončit pobyt, jsem již vůbec neuvažoval. Prostě ze mne byla Zuzana, která patří své Paní a může být jen v cele nebo trestána. Na svět kolem jsem po těch dnech pobytu zapomněl. I když toto ponížení mělo k erotice velmi daleko. A bohužel jsem se po tom velkém množství vody znovu pomočil. Cítil jsem vlhko na nohou i ve cvičkách.

Konečně jsem uslyšel otevírání dveří studia a okamžitě zaujal své místo. Madam chvíli chodila po studiu a nakonec odemkla celu.

„Ahoj, počůraná Zuzanko. Že se nestydíš, taková velká holka. A to se ještě počůráš před hostem! Taková hanba! Tak teď do koupelny. Pořádně umýt, pro jistotu se vyčistíš a potom si nahá stoupneš před křesla!“

Madam mi sundala pryžové koule a já odešel, samozřejmě po špičkách, do koupelny. Když jsem se po chvíli postavil nahý před křesla, seděla tam již i Jitka.

„Tak si Zuzano představ, že jak ti ve středu udělala dobře naše otrokyně, tak požádala, zda by si výchovu mohla zopakovat. A jestli by prý nebylo možné tvoje větší zapojení. Samozřejmě jsme jí s Jitkou vyhověly, takže se těš na možná dosud nepoznané. Jde jen o jedinou věc. Otrokyně souhlasila, abys viděla její obličej. A co ty – může ona vidět tvůj obličej? Bylo by to vhodné!“

„Milostivá Paní, záleží pouze na Vašem rozhodnutí. Já jsem povinna poslechnout,“ ihned jsem odpověděl. Už opravdu jsem byla Zuzana, která poslouchá na slovo a nepřemýšlí o rozhodnutích Paní.

„Výborně. Je vidět, že těch pár dní u nás tě naučilo maximální poslušnosti. Tak teď černé punčochy, černý korzet pod prsa a růžové gymnastické cvičky. A potom se dojdeš nalíčit, nasadíš si i náušnice a růžový obojek. A zůstaneš v cele na svém místě.“

Na provedení rozkazů jsem byl opět uzamčen v cele, dámy odešly a já po splnění rozkazů zaujal své místo u zdi. To, co mne čeká, u mne vyvolalo erekci. Jak Madam správně podotkla, společné trestání otrokyně a otroka jsem neznal. A i když mi bylo jasné, že mne čeká další bolest, byl jsem velmi zvědav a vzrušovalo mne to.