[BDSM Povídka] Femdom Madam Evot 22. část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou, foto AI)

První relaxace

K plnému vědomí mne přivedla bolest na bradavkách. Někdo si s nimi opět hrál, ale jen chvilku. Mělo to spíš sloužit k mému probuzení. Potom již byly uvolněny všechny řemeny, které mne poutaly ke gynekologickému křeslu. Deprivační kukla mi ale zůstala, a protože jsem dál neslyšel, musel jsem reagovat na dotyky a manipulace s mým tělem. Byly mi sundány nohy z opěrek, byl jsem postaven, kousek někam veden. Naštěstí jsem nezapomněl jít po špičkách. A když jsem ucítil klepnutí do kotníku, rozkročil jsem se. Jedna ruka mi byla dána za záda a já disciplinovaně přidal druhou a propletl prsty. Všechny pohyby mne bolely. Kdoví, jak dlouho jsem byl na lavici a v křesle spoutaný, svaly jsem měl ztuhlé a silně mě bolely kyčle, na kterých se podepsalo široké roztažení nohou v opěrkách křesla. A již mne dost unavovalo to ztížené dýchání, a to jen ústy. Měl jsem i hroznou žízeň.

Opět se dlouho nic nedělo. Ale nakonec jsem se dočkal toho, že mi byla sundána deprivační kukla z hlavy. Byla to obrovská úleva. Stál jsem na obvyklém místě před stolkem s křesly. V jednom seděl Tomáš a Madam usedla vedle něj, když mi sundala kuklu.

„Milá Zuzanko, musím uznat, že máš skutečně výdrž. Asi tě bude mrzet, že za to, jak dlouho oba tresty trvaly, si můžeš sama. Mě u prvního trestu přesvědčilo to, že jsi se během něj podruhé udělala, a u toho znásilňování to, jak se ti ztopořilo nářadí. Ale za to trápení si tentokrát opravdu zasloužíš odměnu. Tak si klekni sem před stolek, kolena od sebe a nohy zkřížit v kotnících. Ruce za hlavu, smíš je dát dolů jen při pití a kouření. Máš tu připravené cigarety a pivo. Určitě už se potřebuješ napít. Ale než začneš s občerstvením, tak mi už vkleče hezky květnatě poděkuješ za předcházející tresty.“

„Moje milostivá Paní!“ začal jsem mluvit poté, co jsem zaujal předepsanou pozici. „Velice Vám děkuji za to, jak se o mne staráte, jakou mi věnujete péči a za Váš drahocenný čas. Jsem Vám za to velice vděčná. Je krásné, když mé reakce na bolest Vám přinášejí radost a potěšení. Prosím o další tvrdé zacházení.“

Další velké ponížení, vynucené i tím, že jsem si chtěl zasloužit cigaretu a pití. A během řeči jsem si uvědomil, že sám o sobě začínám uvažovat jako o Zuzaně a nemám problém o sobě mluvit v ženském rodu.

 „Moc hezké Zuzanko! Tak si teď zapal a pořádně se napij. Ale svojí prosbou o tvrdé zacházení jsi mi trochu zkomplikovala život. Asi největší rezervy máme s nocí. Tak s tím něco uděláme a já už asi vím, co. Jen já holt budu muset svůj režim trochu přizpůsobit tvému.“

„Máš pravdu, bylo to moc hezké a já Zuzaně věřím každé slovo,“ přidal se Tomáš. „Ale co jsi myslela těmi komplikacemi?“

„A tak já to řeknu i Zuzaně, ať se má s večerkou na co těšit. Ty komplikace jsou v tom, že jí budu muset pomoci se uložit na spaní a ráno jí pomoci při budíčku. Na druhou stranu to pro ni budou opravdu krásné noci – co bych pro ni neudělala. Tak já Vám to oběma ukážu.“

Madam se zvedla a já si mezitím zapálil a napil se. Obojí bylo krásné. Sice se mi po prvním vdechnutí kouře zatočila hlava, jak jsem již odvykl, ale stálo to za to. A pivo jsem vypil dřív, než se Madam vrátila. A byl jsem hluboce vděčen Tomášovi, který přede mne postavil druhé.

„Ty ale Zuzanu rozmazluješ,“ pokárala ho při návratu Evot. „Ale tentokrát přimhouřím oči, má za sebou dlouhý den. Schválně – Zuzano, kolik si myslíš, že je hodin?“

„Devět večer?“ odhadl jsem. 

„Vidíš? Vůbec nemá představu! Asi se jí to všechno zdálo dlouhé,“ obrátila se Evot na Tomáše. „Tak abys věděla, ještě není ani sedm. Ale abys ses mohla těšit na noc, tak tohle je pás cudnosti s elektrodami. Je dost velký a jak vidíš, elektrody jsou až v jeho špičce, kam se protlačí tvůj žalud při snaze o ztopoření. Takže elektřina zaútočí až v té chvíli. Ideální na noc pro samovolné erekce. A neutěšuj se, že jsi úplně vyprázdněná a žádné noční erekce nebudou. Já si v lékařských knihách přečetla, že je to přesně naopak. Po výstřicích jsou prý častější a déle trvající. Tak uvidíme. Hlavně ty to poznáš v noci. Třeba budeš mít štěstí. A aby sis náhodou elektrody nechtěla odpojit od ovladače, tak se podívej, jaké hezké rukavičky dostaneš na noc. Dráty budeš mít přilepené na tělo a v těchto rukavicích je určitě neodlepíš.“ 

Samozřejmě nešlo o rukavice. Byly to vlastně koule z pevné hladké pryže, které se navlékaly na dlaně sevřené v pěst. Na zápěstí se zajistily řemenem s uzamykáním na zámeček.

„Tak to vyzkoušíme!“ oznámila mi Madam. “Když se ti povede odlepit pásku, kterou ti nalepím na břicho, tak budeš denně dostávat 5 cigaret a dva panáky tvrdého alkoholu. A nebudeš muset chodit po špičkách. Tak se snaž!“

Musel jsem zasunout ruce do těch koulí, uvnitř je sevřít v pěst, a Madam mi utáhla na zápěstích jejich manžety. Potom mi na břicho nalepila kus samolepící pásky a poručila mi, abych jí odlepil. Hned jsem zjistil, že je to marné. Motivace byla silná, ale opravdu to nešlo. Já se vlastně ani nedokázal dotknout okraje pásky oběma rukama, pryž byla opravdu pevná. Madam s Tomášem se dobře bavili, i mi radili, jak to mám zkoušet, ale marnost nad marnost. 

„Když tak na to koukám, tak asi cigarety ani panáky nebudou!“ smála se Madam. „Ale na druhou stranu – třeba ti nechám ty návleky napořád. To se ani nevyčůráš, a když je budeš mít, budeš muset poprosit o vycévkování. A nebo se, když nebudu v doslechu, pochčiješ. To se mi moc líbí. Určitě si ani nepamatuješ, kdy naposled jsi se počůrala.“

Bylo mi jasné, že to Evot myslí vážně. A představa této situace mne ničila. Ale to už mi Madam kryty dlaní sundala, já se mohl znovu napít, a dokonce si znovu zapálit. Paradoxně jsem se cítil dobře. S obnaženým přirozením jsem klečel před svými „majiteli“, užíval jsem si nenadálého rozvolnění a vychutnával si pití. Ale nic netrvá věčně.

„Tak dopít a jdi se postavit ke kříži! Jen abys věděla, na večerku už počkáš u něj. Je to dlouhá doba, ale my už na tebe nemáme čas. Ale neboj, trochu ti ty dvě hodiny zpestříme!“ Oznámila mi Madam. 

Byl jsem již v takovém stavu, že by mi chůze po plných chodidlech přišla divná, po špičkách jsem šel již automaticky. Dnešek byl asi přelomový v tom, že jsem se všemu přizpůsobil, přijal všechny zákazy a příkazy a vzal je za své. Civilní život, své mužství a vlastní identitu jsem vlastně vytěsnil z hlavy. Stala se ze mne Zuzana, která chce, aby jí někdo pomocí bolesti a trápení vychovával. A Zuzana to považuje za správné, logické a odpovídající. 

U kříže jsem se nejdříve musel otočit, předklonit se a Madam mi rychle zavedla do análu rozevírací zátku. Ale to jí nestačilo, hned ji velmi pomalu vytáhla. A to opakovala třikrát. Potom mi zátka v zadku zůstala. Dost nahlas jsem sténal. Potom jsem byl již přivázán na kříž, ale tak, že jsem stál napnutý jak struna. 

„Skloň hlavu!“ poručila mi Madam a dostal jsem na ní zpět těžkou deprivační kuklu včetně pevného utažení všech řemenů na ní. Od té chvíle jsem opět neviděl, neslyšel a dýchal jen ústy tím úzkým otvorem. Ale cítil. Nejprve podvázání varlat a na ně zavěšení velmi těžkého závaží. Nasazení nějakých svorek na bradavky, naštěstí se slabým stiskem. Byl jsem vycévkován a ihned potom jsem cítil, jak je mi do močové trubice zasouván nějaký katetr tak hluboko, že opět dosáhl až k prostatě. Bohužel to byla elektroda. Najednou jsem ucítil v močové trubici pálení a v celém penisu brnění. Nebylo to intenzivní, jen velmi nepříjemné. Na druhou stranu mne to i stimulovalo. To bylo poslední, kdy jsem cítil manipulace na svém těle, a potom již zůstal pravděpodobně sám se svojí bolestí. Bylo to hrozné – tma, ticho, natažení na kříži, bolest v rukách, ze kterých pomalu odcházel cit, bolest na bradavkách, bolest v zatížených varlatech a elektro v močové trubici. Po nějaké době byla vypnuta elektřina a já očekával další manipulace. Ale nic se nedělo. Byl jsem vděčen, že elektrošoky skončily. Postupně mi bylo hůř a hůř. Už mne bolelo celé tělo od spoutání, varlata již dost trpěla díky závaží a svorky na bradavkách, i když neměly velký stisk, mě trápily čím dál víc. A vše doplňovala tma, hluchota a ztížené dýchání úzkým otvorem.

Konečně jsem ucítil, jak mi někdo sundal závaží a rozvázal varlata. Následovalo odstranění elektrody z močové trubice a sundání svorek z bradavek. To ale bylo zakončeno jejich krátkým promnutím, které mne donutilo ke sténání. Nakonec jsem byl zbaven deprivační kukly a odvázán z kříže. Jen tak tak jsem se udržel na nohou. Přesto jsem se donutil k tomu, že jsem dal ruce v týl.

„Já ti teď ještě vytáhnu zátku ze zadečku, ty se potom svlečeš do naha, osprchuješ se, odlíčíš a nahá přijdeš do cely. Doufám, že sis to spoutání hezky užila, byl na tebe moc pěkný pohled,“ konstatovala Madam společně s udílením rozkazů. „Tak se teď otoč a předkloň.“

Vytahování rozevírací zátky mne opět donutilo ke sténání. Měl jsem svěrač již tak zmučený, že bolest přetrvávala i potom, co zátka vyjela ven.

„Tak hotovo, určitě si dnes tvoje dírka užila,“ smála se Madam.

Splnil jsem všechny další rozkazy a za chvíli jsem již stál v cele na svém místě. Sprcha opět velice pomohla a uvolnila mi svaly. 

„Otoč se a stoupni si sem přede mne,“ poručila mi Madam, která mezitím sklopila moji postel a posadila se na ni. “Zdá se, že už i tvůj penis se dostal do normálu. Já vím, měla jsi dnes dlouhý den plný zážitků. Doufám, že se ti to líbilo jako nám. Ta moje kamarádka se nemohla vynadívat na to, jak v tobě pracuje nástavec. Ale já si myslím, že už bys mohla odpočívat a spát, i když ještě není čas večerky. Tak ještě vypij nutridrink a stoupni si sem zpět.“

Když jsem tak učinil, Madam mi na ruce nasadila ty pryžové koule a zajistila je zámečky. Přirození mi usadila do toho pásu cudnosti s elektrodami, na břicho mi lepící páskou upevnila elektrošokový přístroj, zapojila dráty od něj do pásu a skryla je též pod lepící pásku. 

„Tak já si myslím, že můžeš zalehnout. Vybavení na noc máš, ještě samozřejmě dostaneš kápi. Jsem zvědavá, co mi budeš povídat ráno. Třeba budeš mít štěstí a nebude žádná erekce. Ale mne by to dost mrzelo. Uvidíme. Tak si pojď lehnout.“

Ulehl jsem na postel, Madam mi natáhla kápi na hlavu, zajistila ji šňůrkou a potom jsem již jen slyšel, jak zamyká celu. Byl jsem rád, že ležím. Byl to určitě nejnáročnější den, jaký jsem tu absolvoval. A doufal jsem, že se dnes v noci obejdu bez erekce a vyspím se.