[BDSM Povídka] Femdom Madam Evot 2. část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou)

Seznámení s Madam Evot

„Přeji dobrý večer!“ vytrhl mne ze zamyšlení příjemný ženský hlas. U stolu stála žena, ve které jsem okamžitě poznal dle fotografií Madam Evot. Upřímně řečeno, nevypadala jako Domina, ale ihned jsem z ní dominanci cítil. Vypadala velice hezky. Štíhlá, stejně jako já kolem čtyřicítky, ve vkusných letních šatech. Byla mi sympatická od prvního pohledu a byl jsem rád, že jsem předtím neujel pryč. Ihned jsem vstal:

„Dobrý večer, moje milostivá Paní! Děkuji, že jste přijela. Já jsem Jirka, snad Váš budoucí vězeň.“

„To ještě uvidíme,“ konstatovala Madam. „Teď vylez od stolu sem do uličky zády ke stolu, ať si tě můžu prohlédnout, dívat se budeš pouze přímo před sebe.“

Znovu jsem se ocitl v zorném poli celé restaurace, ale pomalu mi to začínalo méně vadit. Zvlášť, když už tu se mnou byla má Paní. Ta si mě pečlivě prohlédla a potom usedla za stůl. Já nedostal žádný rozkaz, takže jsem zůstal stát před stolem s pohledem upřeným před sebe. Přišla servírka a obrátila se na Madam Evot:

„Jak vidím, tak jste se v pořádku sešli. Co Vám mohu nabídnout?“

„Dám si dvojku červeného a přineste nám ještě dvakrát Diplomatico. Jíst nebudu.“

Další slova od Madam Evot již byla určena mně:

„Až dostaneme pití, tak se po odchodu slečny smíš také posadit.“

Naštěstí servírce netrvalo donesení objednávky dlouho:

„Tak prosím, zde to máte. A musím Vám říci, že jsme se s kolegyní shodly na dvou věcech. Jednak bychom chtěly mít doma tak poslušného mužského a jednak jsme netušily, že chlap v punčochách a cvičkách vypadá spíš zajímavě než směšně. Takže Vám oběma přeji hezký večer.“

Konečně servírka odešla a já jsem mohl s úlevou usednout zpět ke stolu, kde jsem nebyl na očích celé restauraci.

„Tak tě Jirko zdravím!“ pronesla Evot a zvedla sklenku s rumem k přípitku. „Vlastně jsi prošel první zkouškou. Chtěla jsem si vyzkoušet, zda tvůj zájem o věznění je skutečný. Proto ty punčochy a cvičky. Spíš jsem si myslela, že utečeš. Ale zdá se, že kvůli tomu týdnu jsi ochoten se plně podřídit a nechat se ponižovat.“

„Máte pravdu Madam. Když jsem se musel jít převléknout do kraťasů, tak jsem nebyl od toho odjezdu daleko. Ale asi bych si to vyčítal.“

Další pokračování hovoru bylo ze začátku spíše civilní. Evot si spíše zjišťovala, jak žiju, co dělám, co můj zdravotní stav, velmi taktně zabrousila i k tomu, že jsem vdovec, dokonce mi řekla něco málo i o sobě. Ale samozřejmě po tomto seznamování došlo na přípravu toho týdne mého věznění:

„No a nyní již k tomu, proč jsme se vlastně sešli,“ usmála se Evot. „Po té hodině s tebou jsem se rozhodla, že tě na výchovu přijmu, ale musíme si pár věcí ujasnit. Když bych se tě na něco měla ptát již během výchovy, tak by to snižovalo její dopad. Po příjezdu se mi prostě již plně podvolíš. Ale podle krabičky v kapse trička vidím, že jsi kuřák. Já také, takže si půjdeme ven zakouřit. Ale nezapomeň jít po špičkách.“

Čekala mě další dávka ponížení. Restaurace se sice pomalu vyprazdňovala, ale ještě stále tam bylo dost lidí, kolem kterých jsem musel projít. Venku si Madam sedla ke stolku, já musel zůstat stát, ale směl jsem se postavit na plná chodidla. Venku samozřejmě ještě bylo světlo a Madam mne postavila tak, aby na mé nohy bylo dobře vidět od parkoviště a stál jsem těsně vedle chodníku z parkoviště do restaurace. Doufal jsem, že nikdo nepřijede. I přesto všechno jsem se potom, co jsme si zapálili, cítil spokojený.

„ “Tak to ti nezávidím,“ zasmála se Madam. „Ten týden si cigaret moc neužiješ. Tak se třeba odnaučíš kouřit. Ale teď již k tobě. Psal jsi o tvojí transformaci při výchově za ženu. Od této chvíle tedy již nejsi Jirka, ale Zuzana. Budeš o sobě mluvit v ženském rodě a budeš v ženském rodě oslovován. Prostě vytěsníš z hlavy to, že jsi chlap a budeš se chovat jako žena. Tvé věznění bude co nejvíce simulovat káznici, budeš 24 hodin pod kamerovým dohledem a budeš i několikrát za den trestán nebo ti různými způsoby bude ztížen pobyt na cele. Na den dostaneš dva litry vody na pití a místo jídla třikrát denně nutridrink.  Mailem dostaneš Kázeňský řád, který se do nástupu musíš naučit. Je ti asi jasné, že na statku nežiju ve vzduchoprázdnu. Tak počítej s tím, že občas tě uvidí můj manžel a naši případní hosté. A k tomu ještě jedna věc. Tvoje cela je ve studiu a já samozřejmě budu v tom týdnu přijímat i jednorázové klienty. Tvůj obličej neuvidí a ty neuvidíš je, ale v případě, že projeví zájem o to, abyste byli vychováváni společně, budeš se muset podvolit. Tak jsme dokouřili a vrátíme se zpět do restaurace. Ty si zatím rozmysli, zda k tomu, co jsem řekla, máš nějaké připomínky nebo dotazy.“

Opět po špičkách jsem musel dojít k našemu stolu a směl jsem se posadit. Průchod restaurací už na mě zdaleka nepůsobil tak depresivně jako předtím. Objednali jsme si další víno a já byl vyzván, ať se vyjádřím:

„Moje milostivá Paní, přiznám se, že s většinou věcí, které jste mi řekla, jsem počítal – omlouvám se, zapomněla jsem na to, že jsem Zuzana. Takže počítala a nebo v ně doufala. Souhlasím i s tím, že bych případně musela asistovat při návštěvě jiných klientů. A dotazy nemám žádné.“

„Tak výborně,“ pokývala Evot hlavou. „Jsem ráda, že jsi se sama opravila na ženský rod. Ale jednu chybu vidím – máš se chovat jako žena, takže při sezení máš dvě možnosti. Buď mít nohy těsně u sebe nebo mít nohu přes nohu.“

Ihned jsem svůj prohřešek napravil a potom již Madam se mnou začala probírat praktiky BDSM. Chtěla po mně opravdu podrobný popis, co se mi líbí, co mě vzrušuje, na kterou bolest jsem nejcitlivější, co mě ponižuje a čeho se bojím. Trvalo to poměrně dlouho, ale já byl rád, že Evot chce o mně získat co nejucelenější představu.

„Tak já si myslím, že většinu věcí o tobě již vím. Díky tomu tě nečeká lehký týden. Věř tomu, že již dlouhý pobyt o samotě na cele bude pro tebe dost náročný. Zvlášť, když k tomu připočítám všechna další omezení, která tě čekají. Takže od tebe potřebuji ještě jedno vyjádření. Můžeme se domluvit, že budeš moci pobyt kdykoliv ukončit. Ale to bys měla v hlavě to, že o nic nejde a že můžeš jít kdykoliv domů. Jak jsem pochopila, chceš si pocity vězenkyně vyzkoušet v plném rozsahu, včetně pocitu, že není možnost úniku. Je jen na tobě, jak se rozhodneš a zda si dostatečně věříš, že vše vydržíš bez možnosti přerušení výchovy. Tak co?“

Přiznám se, že tento pohled na mé věznění mě nenapadl. Ale Madam měla pravdu – ve chvíli, kdy budu moci couvnout, tak to nebude přesně to, co jsem si představoval.

„Moje milostivá Paní, děkuji za toto upozornění, tyto souvislosti jsem si neuvědomila. A i když toho možná budu litovat a již nyní cítím trochu strach, tak souhlasím s tím, abych byla zbavena této stopky.“

„No výborně! Jen doplním, že budu plně respektovat tvé odmítnutí toaletních praktik, ostatně mně se též nelíbí. Ale abys nebyla překvapená! Tvé vlastní sperma a tvoji moč do toaletních praktik nepočítám. A nehodlám o tom diskutovat! Takže teď dojdeš k baru zaplatit, aby si tě všichni ještě mohli prohlédnout, a potom půjdeme ještě na chvíli k tobě na pokoj. Ještě jsem tě neviděla nahou. Nemusíš již chodit po špičkách, ale protože jsi již žena, tak budeš pěkně dávat chodidlo před chodidlo. Ne abys chodila jako dřevorubec.“

Dočkal jsem se další porce ponížení. Když jsem přicházel k baru, obě servírky se nepokrytě smály.

„Tak koukáme, že už nemusíte chodit po špičkách. To je asi úleva, že ano! Obě věříme, že tento večer u nás se Vám líbil a přejeme dobrou noc!“