[BDSM Povídka] Femdom Madam Evot 15. část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou, foto AI)

Netrvalo dlouho a Madam s Jitkou se vrátily do studia s klientem. Tedy s klientkou! Ani jsem netušil, že i mezi ženami je o tuto službu zájem. Poslouchal jsem zvuky výchovy a netrvalo dlouho a jen z představy a odhadování toho, čemu je trestaná žena podrobována, u mě došlo k erekci. Ta mi znovu připomněla, jak moc bych chtěl vlastní vyvrcholení.

„Tak kurvičko a teď pro tebe máme překvapení!“ uslyšel jsem Madam. „Tak si tady hezky klekni a čekej!“

Potom jsem uslyšel odemykání cely, někdo mne uchopil za loket a byl jsem vyveden z cely. Potom jsem byl někde zastaven a ucítil, jak na můj stále ztopořený penis je navlékán prezervativ.

„Tak kurvo, naši Zuzanku už jsi viděla. A protože jsi děvka, tak ji určitě dokážeš tou svojí hubou vystříkat!“.

Ucítil jsem, jak se mi nějaké tělo přitisklo k nohám a potom i dotyky na mém penisu. Na jednu stranu jsem se konečně měl dočkat vyvrcholení, ale na druhou stranu jsem byl docela šokován obratem ve výchově. Ale to už ta klečící otrokyně začala svými ústy na mně pracovat. Ze začátku jí to moc nešlo a Evot jí musela radit, stejně jako již dvakrát radila mně. Ale netrápila se dlouho, já už byl opravdu příliš vzrušený a poměrně brzy u mě došlo k výstřiku. Madam s Jitkou se u toho velice dobře bavily, jen otrokyně občas sténala. Pro mě bylo vyvrcholení opravdu krásné, bouřlivé a dlouhé. Jen kdyby nebylo bolesti ve varlatech, protože otrokyně svými pohyby stále rozhoupávala závaží.

„No vidíte holčičky, jak jste to obě zvládly,“ smála se Eva. Otrokyně si musela dál nechat můj penis v ústech a jazykem olizovat prezervativ. A já po té dlouhé době abstinence cítil, jak u mě začíná opět nastupovat erekce, která samozřejmě po výstřiku opadla. Přispívalo k ní i sténání otrokyně, pro kterou to vkleče muselo být dost náročné.

„Tak to stačí!“ rozhodla se Madam Evot. „Vstaň a se Zuzankou se rozluč tím, že jí hezky kousneš do bradavek. Silně, ale ne abys jí je prokousla. A potom si lehneš dogynekologického křesla  a nohy hezky do opěrek.“

Obě rozlučková kousnutí mne přiměla k hlasitému sténání. Byla dlouhá a velmi bolestivá. A pro mě i nová zkušenost, protože to žádná z Domin, které jsem navštěvoval, nedělala. A bolest od kousnutí do bradavek byla jedna z nejhorších, které jsem na svých bradavkách zažil. Smích Evot a Jitky svědčil o tom, že se dobře baví. Potom jsem již ucítil, jak jsou zbytky mého spermatu z mého penisu vytěsněny do prezervativu a potom mi byl prezervativ stáhnut.

„Musím říci, že Zuzana byla hodně plná, takovou porci jsem dlouho neviděla,“ hodnotila Jitka.

„Po takové abstinenci se nediv,“ smála se Evot. „Dej to do mrazáku, v tomhle horku si Zuzana večer zaslouží zmrzlinu. A ty tady zůstaneš stát a opovaž se pohnout!“ 

Abych pochopil, že jde o rozkaz pro mne, dostal jsem silnou facku přes kápi. Ale trochu se mi ulevilo, protože mi bylo sundáno závaží z varlat a celé přirození mi bylo uklizeno do punčocháčů a pod trikot. Varlata sice zůstala podvázaná, ale snížení bolesti bylo velmi výrazné. A potom jsem již jen poslouchal, jak dál probíhá mučení otrokyně. Ve mně se snoubily dva úplně protichůdné pocity. Jako každý jsem po vyvrcholení toužil po chvíli klidu, odpočinku a relaxace. Zvlášť, když jsem byl již unaven z výchovy. Ale na druhou stranu dráždění od otrokyně po vyvrcholení a zvuky, které jsem nyní slyšel při jejím dalším trestání, mě znovu začínaly vzrušovat. A ve chvíli, kdy otrokyně ze sténání plynule přešla k orgasmickým výkřikům a za vyvrcholení několikrát děkovala, nastala u mě znovu úplná erekce. A já byl přes všechny tresty, bolest a únavu spokojen, že jsem tam, kde jsem.

Slyšel jsem, jak otrokyně odchází a já konečně po dlouhé době viděl, protože Jitka mi sundala kápi.

„Tak šup do cely, a i když tě zamknu, tak zůstaneš stát na svém místě. Než se vrátí Madam, tak absolutně žádný pohyb!“ poručila mi.

V cele jsem se poslušně postavil obličejem ke zdi a pak jen mohl poslouchat, jak Jitka celu uzamyká a potom se i setmělo, když vypnula osvětlení ve studiu. Už mě bolely nohy v lodičkách, po výstřiku jsem byl unavený, cítil jsem i dlouho podvázaná varlata. A úplně jsem ztratil přehled o času. Když jsem si vše toto probíral, opět u mě nastala erekce. Bylo to opravdu to, co jsem chtěl. Ale brzy mě to přešlo. Netušil jsem, že takto budu stát dlouhou dobu. A přitom jsem si byl stále vědom toho, že kamery mě sledují, takže jsem si nedovolil se ani pohnout. V lodičkách jsem byl už určitě několik hodin, bolely mě pomučené bradavky, podvázaná varlata a jen obyčejné stání mne unavovalo. Poprvé mi hlavou bleskla myšlenka, že jsem byl hloupý, když jsem přistoupil na to, že nesmím prosit o ukončení věznění. A tak jsem celý obolavělý stál a díval se do zdi i se svými černými myšlenkami.

Když se ve studiu rozsvítilo a uslyšel jsem odemykání cely, velice se mi ulevilo. Konečně snad bude nějaká akce, která mi sice přinese bolest, ale vytrhne mě z toho hrozného pobytu na samotce. 

„Musím tě Zuzanko pochválit, jak jsem se dívala do kamer, tak jsi se opravdu ani nepohnula!“ komentovala Madam moji poslušnost a současně mi odemykala pouta na zápěstích, spoutaných za zády, a dokonce mi i uvolnila varlata. „Tak se teď svlékni do naha, dojdi si po špičkách do koupelny, znovu si udělej výplach a znovu se osprchuj. Navoň se a máš tam připravené punčochy a cvičky. A až budeš hotová, tak si sedneš na plastovou židli v koupelně a budeš si ho stále honit, aby byl stále ztopořený. Ale žádné otrocké, když nebude třeba práce ruky, tak je budeš mít spojené za opěradlem židle.“

Rozkazy byly jasné a já je poslušně plnil. Neskutečnou úlevu mi přineslo zutí lodiček. Když jsem později (vyčištěný a vonící sladkým dámským parfémem, v punčochách a gymnastických cvičkách) usedl do židle a začal „pracovat“ na ztopoření mého údu, zjistil jsem, že sedím přímo proti mé Paní, která mne se skleničkou vína v ruce se zájmem pozorovala. Přišlo mi to hrozně ponižující, i když většinu doby, než se zvedla, tak telefonovala a velmi se u toho bavila. Bál jsem se, že mne nečeká nic pěkného.

A obával jsem se oprávněně. Madam mě k židli pevně připoutala a do ještě ztopořeného penisu mi zasunula širokou cévku, aby mě zbavila přebytečných tekutin v měchýři.

„Milá Zuzanko, já se ti nepochlubila, jak moc mám ráda klinik. A po výchově otrokyně jsem dostala chuť věnovat se i tobě. Mně se moc líbilo, jak ti vadil výplach žaludku při nástupu. Tak se tě přátelsky ptám – chceš, abych ti ho teď udělala dvakrát po sobě? Odpověz!“

Představa zakloněné hlavy, kdy z úst trčí hadice a k tomu následné dávení, ve mně opravdu nevyvolalo bouři vzrušení. Ale co jsem mohl dělat. A tak jsem se strachem a ponížen ze sebe vytlačil odpověď, u které jsem doufal, že mojí Paní uspokojí: 

„Prosím moji milostivou Paní o provedení dvou výplachů mého žaludku. Předem děkuji za tento zážitek.“

„Hezké, já tě přeci nemohu zklamat,“ zasmála se Madam. „tak zakloň hlavu a otevři pusu.“

Bál jsem se. Už jsem si uměl představit, co mě čeká. Velmi nepříjemné zasunování hadice do žaludku, následný pocit jeho plnosti, opět nepříjemný pocit při vytahování hadice a následné dávení. Bylo to pravdu tak nepříjemné, jak jsem očekával. A sotva jsem přestal dávit do vědra, které mi Madam držela u úst, musel jsem znovu zaklonit hlavu a Madam do mne zasunula hadici zpět. Připravoval jsem se na výplach, ale místo toho mi Madam odvázala jednu ruku od židle.

„Tak Zuzanko, než ti splním tvé přání celé, tak mi ukaž řádné ztopoření a pět otrockých orgasmů. Orgasmus oznámíš zvednutím ruky nad hlavu.“

Celé to bylo absurdní. Seděl jsem se zakloněnou hlavou, viděl jsem konec hadice, které mi vycházela z úst, a s obavami očekával výplach. A přitom musel masturbovat. A náhle jsem si uvědomil, že ten strach a ponížení mě vlastně vzrušují. Takže otrocké orgasmy vždy poměrně rychle potom, co mi Madam povolila v nich pokračovat. Ale po pátém mi znovu připoutala ruku k židli, provedla mi výplach, pomalu ze mne vytáhla hadici a já opět dávil do vědra. 

Konečně byl konec celého mučení, Madam mě rozvázala, musel jsem si omýt obličej a potom ve studiu zůstat stát rozkročený a s rukama v týlu.