[BDSM Povídka] Femdom Madam Evot 14. část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou, foto AI)

Byl jsem již na pokraji sil, když jsem ucítil, jak mi Madam sundává lodičky a obouvá cvičky. Byl jsem spuštěn na zem, necitlivá a bolavá zápěstí mi byla spoutána za zády a jako vždy zvednuta nahoru, takže jsem stál v hlubokém předklonu.

„Tak co chlapci – chcete se se Zuzanou rozloučit? Ráda vám vyjde vstříc, že je to tak?“

Dotaz na mne Madam doprovodila silnou ranou dlaní přes zadek. A já si nedovolil odpovědět jinak, než souhlasně.

„Snad to Karel přežije, ale já budu velice rád. Ale buď tak hodná, zase Zuzanu hezky naváděj. V neděli se Ti to moc povedlo!“, okamžitě reagoval Tomáš.

„Já se přiznám, že nevím, o co jde. Tak si počkám, jak Zuzana poděkuje Tomášovi. A musím říct, že kdybych neviděl hlavu a nevěděl od Vás, že jde o chlapa, tak bych tomu nevěřil a měl pocit, že stále koukám na ženskou!“

Hrozné bylo, že jsem byl již v takovém stavu, že jsem byl hrdý na to, že mne Karel považuje za ženu. Normálně by mne tato představa asi vyděsila, ale momentálně spíše opačně. Ale moc šancí o tom přemýšlet, jsem neměl. Oslepený a v předklonu jsem byl transportován do kleku.

„Najdi si s otevřenou pusou sama, o co se máš starat, a začni!“, poručila Madam a tím ještě zvýšila mé ponížení. Předklonil jsem se, na obličeji ucítil Tomášovo přirození. Opatrně jsem ho uchopil svými ústy a v té chvíli se Madam chopila aktivity a stejně jako v neděli mi začala udělovat příkazy pro fuck Tomášova přirození. Nakonec došlo k tomu nejhoršímu – Tomáš se mi vystříkal do úst. Ale tentokrát jsem směl jeho ejakulát polknout ihned. Mé ponížení ale bylo stejně hrozné.

„Tak Ti miláčku musím říct, že jak je v těch šatech, cvičkách a punčocháčích, tak mi přijde, že mi to opravdu dělala ženská!“ smál se Tomáš, ještě zadýchaný po vyvrcholení. „A co ty Karle? Nechceš taky upustit kotel?“

„Ne, díky, tohle asi pro mne není,“ odmítl mne naštěstí Karel. „Ale pěkně se na to dívalo.“

Musel jsem se zvednout a v předklonu jsem byl Madam transportován zpět do cely. Naštěstí jsem byl před schody zbaven škrabošky a viděl na cestu. Když jsme došli do cely, musel jsem se svléknout do naha, Madam mi odstranila elektrický obojek, rozvázala varlata a já se musel obléknout do domácího. Jen místo růžového trikotu, který jsem nosil od té doby, kdy jsem nastoupil na výchovu, jsem dostal trikot, který jsem si dokonce nechal vyrobit na zakázku – částečně tělová látka, částečně růžový tyl, zdobený třpytivými kamínky a s krátkou napevno přidělanou sukýnkou. Vše tak, jak nosí moderní gymnastky. Punčocháče mi zůstaly tělové a baletní piškoty jsem dostal růžové. A potom jsem již dost unavený osaměl v šeru své malé cely. Ale když jsem potom chvíli seděl, opět jsem si přehrával dnešní den a byl velmi spokojený s tím, jak je se mnou nakládáno.

Zvonek oznamující večerku zazněl relativně brzo, byl jsem venku asi dost dlouhou dobu. A já byl rád, že po provedení všech povinných úkonů – odlíčení, svlečení do naha atd. – jsem mohl s kuklou na hlavě zalehnout na pryčnu. Aspoň jsem neměl pás cudnosti. A usnul jsem téměř okamžitě.

Středa

Ráno po zaznění zvonku se mi vůbec nechtělo vstávat, cítil jsem se rozlámaný a stále unavený, ale nezbývalo mi nic jiného, než se upravit do své denní podoby v cele. A potom jsem již jen mohl pouze popocházet po cele, a nebo ve strnulé pozici sedět na hrotech stoličky. A již jsem tak podlehl své výchově, že jsem několikrát v zrcadle kontroloval, zda jsem správně nalíčený. A trochu ještě opravil oční stíny a namalování rtů. Čas se opět neuvěřitelně vlekl. Konečně se rozsvítilo a já s obličejem u zdi čekal, co bude dál.

„Svléknout do naha, v koupelně se vyčistíš, osprchuješ se, vrátíš se zpět do cely, oblečeš se a zaujmeš pozici klek hlava. Víš, že jsem se rozhodla cvičit! A abys věděla, kdo vlastně jsi – do doby, než zaklekneš, budeš stále opakovat kolem dokola Jsem hnusná kurva!“

Rozkazy Madam byly jasné. A tak zatímco ona seděla s hrnkem kávy pohodlně v křesle, já prováděl vše, co mi poručila. Vůbec jsem do této doby netušil, že opakování toho, že jsem hnusná kurva, mne bude tolik ponižovat. A když jsem konečně s tím mohl skončit, začala se Madam věnovat svému cvičení, což bylo mé bití. Madam se dnes soustředila především na bití přes zadek širokou koženou plácačkou. Potom následovalo bití přes záda, lýtka a stehna důtkami. A ty použila i na můj rozkrok. Svoji rozcvičku opět zakončila bitím rákoskou přes chodidla v baletních cvičkách.

„Tak a stejně jako včera si tě označkuji,“ oznámila mi Madam, udýchaná z toho, jak mne bila. „Lehni si na záda a dlaně si dej pod zadek!“

Když jsem to provedl, dostal jsem rákoskou tři silné rány přes břicho, každou na jiné místo. Bylo mi jasné, že mi na břiše naskočí červené pruhy.

„A jak jsem se na Tebe ráno dívala, mám pocit, že máš příliš volného pohybu. Ale na druhou stranu tě musím pochválit, jak jsi si opravovala nalíčení,“ pokračovala Madam v pokynech. „Tak se teď jen obrať, ať ležíš na břiše a ruce si opět dej na záda.“

Vše jsem dle rozkazu provedl a během chvilky jsem se ocitl spoutaný v kozelci. Madam mi spoutala ruce v zápěstích, nohy nad kotníky a nakonec mi dalším provazem kotníky i zápěstí spojila dohromady. A na hlavu jsem dostal mojí neprůsvitnou látkovou kápi s těsně utaženou tkaničkou kolem krku, takže dýchat jsem s malými obtížemi mohl, ale bylo mi v kápi horko. A potom jsem již jen slyšel zaklapnutí dveří cely a opět zůstal o samotě. Madam naštěstí použila nejjednodušší formu kozelce bez toho, že by mě více napínala. Takže to bylo nepříjemné jako každé spoutání, ale snesitelné. I když jsem věděl, že bolest a nepříjemné pocity se časem budou zhoršovat. A k tomu mne pálilo celé tělo po bití a ležel jsem na břiše, které si Madam rákoskou označkovala.

Když jsem konečně uslyšel pohyb ve studiu a následně i odemykání mé cely, zdálo se mi, že je to po hrozně dlouhé době a moje tělo již protestovalo proti spoutání.

„Nazdar Zuzanko!“ uslyšel jsem hlas komtesy Jitky. „Ráda tě zase vidím a musím říci, že ti to moc sluší. Jsi v hezkém balíčku a ten trikot je opravdu krásný. Mohla bys v něm i na mistrovství světa.“

Svoje slova Jitka doplnila několika silnými ranami rukou na moje hýždě a pobavilo jí, že jsem díky rannímu bití zasténal:

„Zdá se, že Madam Evot cvičí ráno s vysokou intenzitou, takže reaguješ i na pár plácnutí přes zadek!“ smála se a současně s tím mi začala povolovat pouta. Narovnání pokrčených nohou bylo sice bolestivé, ale úlevné. Stejně jako ruce podél těla, nikoliv spoutané na zádech. Ale můj odpočinek trval jen velice krátce. Jitka mi sundala i kápi z hlavy a poručila mi dojít ke sloupu ve studiu, postavit se k němu zády a zvednuté ruce mi ocelovými pouty spoutala za sloupem.

„Jitko, raději jí ke sloupu přitáhni nohy v kolenou, aby sebou nemohla cukat,“ doporučila Evot, která seděla v křesle.

S rukama nad hlavou a spoutanýma za sloupem to nebylo celé vůbec příjemné a já se bál, že tím mé trápení nekončí. A bohužel jsem měl pravdu. Jitka mi nejprve vylovila přirození z punčocháčů a trikotu, pevně mi podvázala varlata a zavěsila na ně tak těžké závaží, že jsem zasténal.

„Já jsem tvé Paní říkala, že zvládneš v klidu i ty 4 kila, která teď na koulích máš,“ zasmála se Jitka. „A protože mám ještě dost času než přijde klient, tak si zase ještě pohraju tvými bradavkami. Eva mi to dovolila a mně se moc líbí, když sténáš a bolestí zavíráš oči. A protože tobě se to určitě také líbí, tak hezky popros o kleště.“

Co mi zbývalo, i když mi bylo jasné, že mne čeká velká bolest: „Milostivá Paní, moc prosím o to, abyste použila kleště na mé bradavky. Budu ráda, když moje bolest Vám přinese radost a uspokojení.“

A potom jsem již s obavami sledoval, jak Jitka bere ze stolku kombinačky a spolu s Evou mi jejich čelisti nasazují na bradavky. A potom jsem již i proti své vůli dělal Jitce radost svými reakcemi. Téměř okamžitě po tom, co mi bradavky velmi silně stiskla, jsem začal sténat. A Jitka si to opravdu užívala. Kroutila mi bradavkami do stran, často měnila směr otáčení, vytahovala mi je nahoru i dolů, natahovala mi je od těla a občas zvýšila stisk do nesnesitelna. To vše doprovázela ironickými komentáři a smíchem. Když skončila, již jsem slzel.

„To se Ti moc povedlo, Jitko,“ konstatovala Madam. „Ale už si to budeme muset připravit pro návštěvu, tak jí rozvaž, ale to závaží jí nech.“

Po rozvázání jsem se musel vrátit do cely a přezout se do lodiček na vysokém podpatku. Madam mi spoutala ruce za zády, na hlavu mi zpět nasadila kápi. Dostal jsem zákaz usednutí a potom již jsem jen slyšel zacvaknutí zámku mé cely. Mohl jsem vlastně jen stát, s tím těžkým závažím se mi nechtělo ani chodit. Brzy mne začaly bolet nohy a stále jsem cítil bolest v bradavkách a na varlatech