[BDSM Povídka] Femdom Madam Evot 12. část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou, foto AI)

Pošťačka Hanka 2. díl a výcvik

Madam Evot odešla, Hanka si nalila další sklenici vína, zhluboka se napila, přistoupila ke mně a začala mi střídavě hladit mé bradavky a rozkrok.

„Víš Zuzanko, Eva mi řekla, že mi díky své poslušnosti můžeš pomoci. Já už totiž s manželem nespala půl roku. Tak mi Eva nabídla, abych použila tebe, že to není nevěra. A já jí věřím.“

V té chvíli jsem již měl plnou erekci, kterou asi oceňovala i Hana, protože mi penis hladila častěji než bradavky. Tohle jsem v životě nezažil. V BDSM studiích to opravdu není zvykem a já to ani nikdy nechtěl. A ani mě to nenapadlo. A k tomu ten prosebný tón Hanky. Vlastně mi jí bylo líto.

„Prý tě v žádném případě nemám žádat o souhlas, ale to nevydržím. Myslíš si, že by šlo udělat mi dobře?“

Teď teprve to byla odměna, nikoliv to sperma! Rychle jsem zakýval hlavou, díky roubíku bych ani obyčejné „ano“ nevyslovil.

„Jsi hodná, Zuzanko,“ pohladila mě Hanka po tváři. Kdyby to bylo možné, má erekce by se zvětšila. Hanka si svlékla sukni i kalhotky (dělala to velmi cudně), a s roztaženýma nohama usedla do křesla. A asi potom, když došla k definitivnímu rozhodnutí, co chce, už nebyl její přístup ke mně tak příjemný:

„Zuzano! Kleknout a začni se mi věnovat. A hezky pomalu, já si tě případně pomocí tvé hlavy usměrním. A na slovo budeš poslouchat, co ti řeknu.“

Takže já se po chvíli, kdy se mnou někdo mluvil lidsky, vrátil zpět do role vězenkyně. Snažil jsem se své dildo na obličeji zavést do Hančiny pochvy, ale nedařilo se mi. Nakonec mi pomohla a pro mě to byl zvláštní pocit, když jsem jí tímto způsobem pronikl do těla.

„Velmi pomalu, ať si to užiju!“ poručila.

Snažil jsem se a přiznám se, že se mi to líbilo. Poprvé od ovdovění jsem slyšel vášnivé vzdychání ženy díky mně. A ani mi nevadilo, že je to díky nástavci, který mám na obličeji. Ty reakce z druhé strany byly stejné.

„A teď co nejhlouběji a zůstaň tam chvilku. Jen trochu hýbej hlavou.“

Hana dobře věděla, co chce, co jí vyhovuje, a já se rád přizpůsobil. Bylo cítit, že si tento zážitek chce co nejvíce prodloužit. Ale potom již nevydržela, chytla mě za vlasy a pohyb dilda již upravovala podle svého. Nakonec její vyvrcholení bylo velmi bouřlivé, křičela snad víc, než já při elektrošocích. A upřímně řečeno, já neměl daleko k tomu, abych se udělal též. Byla tak spokojená, že ještě chvíli po jejím vyvrcholení jsem musel nechat dildo v její pochvě, než si vše vychutnala, Celé to bylo zážitkem pro nás oba. Nakonec pomocí mých vlasů si Hanka opatrně vytáhla dildo z pochvy a poručila mi postavit se před ní s rukama za hlavou.

„Byla jsi moc šikovná, Zuzanko! Tvoje Paní měla pravdu, když říkala, že se budeš snažit,“ začala na mne mluvit, zatím co mi sundávala postroj z hlavy A během hlazení mého stále ztopořeného penisu pokračovala. „Je vidět, že i tobě se to líbilo“.

„Ano, má Paní.“

„Asi se ještě uvidíme a znovu si vše zopakujeme.“

Po těchto slovech mne Hanka opravdu vášnivě políbila na ústa, a potom se její přístup ke mně rapidně změnil. Musel jsem i přesto, že jsem byl v lodičkách, běžet do cely, kde mne zamkla a při odchodu nezapomněla zhasnout ve studiu.

Opět jsem osaměl ve své malé cele. Cítil jsem se unavený po ranním bití a hlavně po mučení, kterému jsem byl před chvílí podroben. Takže i díky tomu, že jsem byl v lodičkách, jsem se snažil většinou sedět, i když to posezení v žádném případě nebylo díky hrotům moc příjemné. Ale chůze nebo stání v lodičkách též ne. V duchu jsem si přehrával dnešní den, a nakonec jsem pro sebe konstatoval, že se mi moc líbil. Určitě k tomu přispěl i ten závěr s Hankou. To jsem zažil poprvé a tato forma ponížení se mi líbila. Poprvé jsem zažil i to, že mi někdo mučí bradavky kleštěmi. Při sprchování jsem si své bradavky prohlédl. Kleště Jitka používala s rozumem, žádné stopy jsem na nich nenašel. Že už mě bolel pouze dotyk na bradavky, byla jiná věc. To vše se mi honilo hlavou především při sezení a pohledu do bílé zdi. A moji spokojenost potvrzovala erekce, kterou jsem si vyvolal touto zpětnou projekcí zážitků.

Když se otevřely dveře studia a vešla Madam, vůbec jsem nevěděl, kolik může být hodin. Věděl jsem jen to, že jsem byl dlouho sám v cele. Nebo jsem si to aspoň myslel. Madam něco dělala ve studiu a teprve po chvíli odemkla a vstoupila do cely.

„Tak Zuzanko! Asi si zasloužíš trochu čerstvého vzduchu a trochu denního světla. A my s manželem si zasloužíme, abychom měli na co se dívat. Tak se svlékni do naha a s rukama v týlu se otoč ke mně!“

Když jsem vše provedl, měl jsem náhle ze své nahoty pocit studu. Ale to již jsem byl opět podroben cévkování. Po předcházejícím mučení zavádění i vytahování cévky docela bolelo, ale co jsem s tím mohl dělat. Madam potom pokračovala v mé přípravě. Podvázala mi pevně varlata, naštěstí mi na ně nezavěsila závaží. Na chvilku jsem se musel předklonit a Madam mi zasunula do análu  širokou zátku. Jako obvykle mi nezapomněla její nejširší část nechat chvíli ve svěrači, abych si užil bolesti. A potom ji do mne prudce zarazila. Celou přípravu zakončila nějakou manipulací na mém penisu, ale nedokázal jsem odhadnout, co to je. Pouze jsem cítil, že mi něco utahuje přes kořen přirození.

„Obleč se a obuj. Potom jen ruce za záda, abys mohla dostat pouta!“

Při pohledu na hromádku, kterou Madam pohodila v rohu cely, jsem pochopil, že se pečlivě probírala mým šatníkem. Ale to, co jsem si musel obléknout, vybrala opravdu se vkusem. Takže ruce za zády pro nasazení pout jsem nastavoval v tělových punčocháčích s jemným vzorkem, v černých kožených přiléhavých šatech do půli stehen a s krátkými rukávy. Obout jsem si musel stříbrné páskové lodičky na poměrně nízkém podpatku (6 cm). Ale ke své hrůze jsem při oblékání zjistil, že ta manipulace Madam na mém přirození bylo upevnění psího elektrického obojku seshora na kořen penisu. Znal jsem to. Krabička s dvěma hroty, které jsem momentálně měl přitisknuté na kořen, těsně na začátku penisu. A upevněné řemínkem se zámkem. Přes hroty je dálkovým ovládáním vyslán elektrický impuls. A ten je bolestivý i při nízké intenzitě.

„Moc ti to sluší, Zuzanko!“ mluvila na mne Madam a následně mi jako obvykle zvedla ruce nahoru a odváděla mne ven. „Tak si za odměnu užiješ denního světla, čerstvého vzduchu, pohybu a naší péče.“

Madam se docela trefila s tím denním světlem a čerstvým vzduchem. Bylo to velmi osvěžující. Ven jsem byl odvlečen – jinak se ten předklon nedá nazvat – dříve než den předtím. Odhadoval jsem to na něco po šesté. Bylo krásně – modrá obloha, již nepálící sluníčko, nádherný vzduch. Pomalu jsem začínal chápat pocity vězňů, kteří to neměli umožněné. V křesle seděl Tomáš, usedla i Madam a já zůstal stát před nimi.

„Pojď si k nám sednout, Zuzko,“ ukázala Madam ne volné křesílko a sundala mi pouta. “Normálně jsi už dva dny neseděla. Jen nezapomeň na to, že jsi dáma, takže budeš mít hezky hozenou nohu přes nohu.“

Dost mě to překvapilo, netušil jsem, že se mně dostane takové úlevy. Ale další slova Madam mi ukázala, že jde jen o mé další ponížení. Postavila přede mne sklenici s nějakým destilátem a krabičku cigaret.

„Měla bys chuť Zuzko?“ sladce se mě zeptala Evot.

„Ano, má Paní!“. Už jen pohled na obojí ve mně vyvolával obrovskou chuť, vždyť jsem již dva dny nekouřil a pil jen obyčejnou vodu. Ale současně jsem viděl, jak Tomáš drží v ruce dálkové ovládání elektrického obojku. A mé obavy potvrdila další slova Madam:

„Počítej s tím, že na to, aby ses mohla napít – a samozřejmě jen malý doušek – a nebo zapálit si cigaretu či z ní popotáhnout, musíš poprosit. A to slovy poníženě prosím o odměnu.“

„A my ti dáme povolení tímto způsobem,“ zapojil se do rozhovoru Tomáš. A já vzápětí vykřikl bolestí, která mne donutila předklonit se v křesle, neboť dálkovým ovládáním vyslal elektrický šok do mého rozkroku. „Je jen na tobě, jak se rozhodneš.“