[BDSM Povídka] Femdom Madam Evot 10. část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou)

Úterý

Ráno po zaznění zvonku jsem rychle vstal, i když se mi nechtělo. V noci mne dvakrát budily poměrně dlouhé a bolestivé pokusy o erekci v pásu cudnosti. Ale stejně jako den předtím jsem začal bez otálení plnit všechny trvalé rozkazy. Hygiena, nalíčení a oblečení baletního oblečení. Na nohou jsem měl místo černých tělové punčocháče piškoty mi zůstaly černé. A potom již začal můj normální den v cele. Nasnídal jsem se, nutridrink jsem měl v cele připravený od večera, a pak už jen mohl pouze popocházet nebo sedět. Snažil jsem se do toho vnést nějaký systém, abych se vlastně zabavil.

Konečně se otevřely dveře, rozsvítilo se ve studiu a uviděl jsem Madam. Jako vždy jen letmo, protože jsem rychle již opět stál rozkročený u zdi a hleděl do ní. Madam vstoupila do cely:

“Ruce za hlavu a otoč se, já si zkontroluji, zda je nalíčení lepší než včera…… No dejme tomu, ale zítra chci hlavně tu rtěnku nanesenou ještě lépe. Když jsem teď ráno snídala, tak mne napadlo, že bych si měla udržovat fyzickou kondici. Aspoň půlhodinovým ranním cvičení. A hned mne napadlo jak. Klek – hlava. Tady v cele!“

Rychle jsem poslechl, snažil jsem se zaujmout pozici co nejpřesněji a potom již začalo mé bití. Nejprve to byla ta široká plácačka, kterou mne Madam byla nejen přes zadek, ale i stehna a lýtka. Všechny rány byly opravdu velmi silné a bylo jich hodně. Madam zřejmě chtěla posilovat. Následovaly silné rány důtkami přes záda a zadek. To už jsem při každé ráně prudce vydechoval. To nejhorší přišlo nakonec. Nejprve mě Madam tloukla úzkou plácačkou přes varlata, trčící mi z pásu cudnosti. To už jsem i viděl, jak jsem hleděl mezi své nohy. Naštěstí sem nedávala rány silné. Potom vzala rákosku a dostával jsem rány přes chodidla. Tady mne nešetřila, protože rány byly silně tlumeny piškoty.

„A trochu si tě označkuji,“ oznámila mi celá zadýchaná, jak na mně intenzivně pracovala. „Ale neboj, máš trikot, tak jen budeš mít na zadku ozdobu, která se ztratí do zítřejšího rána, než bude další mé cvičení.“

Dostal jsem tři silné rány rákoskou přes zadek. Donutily mne k zasténání. Tím ta pravděpodobně půlhodina skončila. Pálilo mne snad celé tělo, určitě nejvíc zadek.

„Teď si stoupni, trikot a punčocháče si stáhneš ke kolenům, předkloníš se a rukama se opřeš o zeď“, poručila mi Paní. Když jsem to provedl, zasunula do mě velmi širokou zátku. Než ji do mě definitivně zasunula, nechala opět její nejširší část v mém svěrači, abych si užil bolesti. Potom jsem se musel otočit a dát ruce v týl. Madam mi sundala pás cudnosti, chvilku mne dlaní bila přes penis a nakonec mě vycévkovala do mé petlahve. I to bylo při šíři cévky velmi nepříjemné. To však stále nebylo vše. Pevně mi utáhla provaz kolem kořene přirození, obešla mne, poručila znovu se předklonit, celé přirození mi zatáhla co nejhlouběji do rozkroku a zbytkem provazu mi ho tam zafixovala kolem pasu. Když jsem se narovnal, musel jsem dát nohy k sobě a ihned cítil, že penis mám až někde u zadních stran stehen. Madam si mne spokojeně prohlédla:

„Tak Zuzanko, teď už jsi dokonalá holčička, už tě nic nehyzdí v rozkroku. Tak se obleč a zůstaň stát.“

Madam mne na chvilku opustila. Já se rychle upravil, punčocháče a trikot jsem cítil na špičce penisu ohnutého dolů a díky podvázání i částečně ztopořeného. Madam se vrátila s koženými pouty spojenými krátkým řetízkem a uzamkla mi je nad kotníky.

„Abys věděla, jak teď vypadáš – perfektní děvenka zepředu a když budeš nahá, tak to, co máš nyní vzadu, je moc hezky vidět až mezi půlkami. A teď si hezky obejdi studio, ať poznáš, co tě při chůzi čeká.“

Při prvním pohybu jsem zjistil, že manžety jsou spojené tak těsně, že nedám chodidlo před chodidlo a nerozkročím se. Jedním krokem jsem se posunul s bídou o 25 cm, jak jsem odhadoval. A při chůzi jsem si stehny neustále odíral penis a částečně i varlata. Pravdou bylo, že ten oděr mě udržoval ve stavu částečného vzrušení. Trvalo mi dlouho, než jsem studio obešel, a když jsem se v cele postavil zpět ke zdi, Madam mne uzamkla, zhasla ve studiu a odešla. A pro mě pokračoval normální den v cele. Jen jsem zjistil, že když na stoličce zaujmu předepsanou polohu, částečně si sedím na varlatech. A se zadkem, ještě pálícím a bolícím po bití, je sezení bolestivé.

Když Madam znovu přišla, doprovázela jí Jitka. Chvilku mně trvalo, než jsem se došoural na místo. Když jsem se potom musel otočit, Jitka se velmi bavila tím, jak vypadám v rozkroku, jak prohlásila, bez zbytečné boule.

„Tak Zuzko, máme opět klienta. Ale asi dnes budeš opravdu pouze ozdobou studia, půjde o výcvik psa,“ oznámila mi Madam. „Teď pěkně dojdeš ke sloupu a postavíš se u něj. Ale mám pro tebe dobrou zprávu. Jitce se moc líbilo to hraní s tvými bradavkami, tak jsem jí slíbila, že si to před příchodem klienta může ještě zopakovat.“

Došoural jsem se ke sloupu, musel jsem se postavit na špičky, abych se patami o něj opíral, a dámy mě k němu pevně připoutaly. I kdybych se chtěl postavit na celá chodidla, tak to nešlo, na špičkách mne držela pouta.

„Jitko, vezmi si ty dvoje kleště, co máme u pomůcek. Přes ten trikot by svorky asi sklouzávaly z bradavek.“ poradila Madam Komtese „Já ti ještě pomohu, aby čelisti byly správně na bradavkách, na tu druhou se to jednou rukou usazuje špatně. A až budeš odcházet, nezapomeň jí nasadit kuklu.“

Jitka mi ukázala, čím mne bude trápit. Byly to klasické kombinované kleště (kombinačky). Společně s Madam mi usadily jejich čelisti na bradavky a Madam potom odešla. Jitka mě začala trápit a bavila se tím, že mě informovala o tom, co hodlá udělat.

„Nejdříve hezky zvýším to stisknutí čelistí a chvilku počkáme, než budou bradavky citlivější….a teď je otočíme na jednu stranu…je to víc než pravý úhel… a teď na druhou stranu ….a když už je máme otočené, tak za ně na chvilku budeme tahat…nahoru…dolů…k sobě…od sebe…. a nyní je budeme tahat od tvého tělíčka…a zase otočíme na druhou stranu…moc se mi líbí, když takhle vzdycháš, sténáš, zavíráš bolestí oči, je vidět, že to dělám pořádně.“

Když konečně Jitka skončila, již jsem bolestí téměř slzel. Ale na druhou stranu tím, že mučení bradavek pro mne bylo vždy vzrušivé, cítil jsem, jak se mi penis nalévá. Jitka mi natáhla na hlavu kuklu a nějakou lepící páskou mi obtočila dohromady čelo a sloup, takže jsem hlavou nedokázal ani pohnout. Netrvalo dlouho a byl přiveden klient a potom probíhal skutečný výcvik psa, aportování, dokonce musel i štěkat. Dámy uplatňovaly svoji fantazii. To vše podle zvuků provázené bitím a dalšími tresty. Pochopil jsem, že má nasazený psí elektrický obojek a živě jsem si uměl představit, kde asi. A dámy ho podle jednotlivých výkřiků hojně využívaly.

Po konci lekce jsem chvíli osaměl, ale Madam se brzy vrátila a odvázala mne od sloupu a sundala kuklu:

„Slyšela jsem od Jitky, že jste si to spolu moc pěkně užily. Teď do koupelny, vyndáš si kolík ze zadku, uděláš si výplach a pak šup do cely, máš tam oběd. A snaž se jít co nejrychleji, ať mě nezdržuješ.“

Snažil jsem o co největší rychlost, ale moc to nešlo. Překvapivě použití ruční klystýrky pod dohledem Madam, která mne sledovala z křesla, mě docela ponížilo. A nakonec jsem opět osaměl v obvyklém šeru, omezen pouty na nohou a přirozením stále zataženým do rozkroku.  Od spoutání jsem byl opět rozlámaný, cítil jsem hlavně ramena. Sloup, u kterého jsem stál, byl dost masivní, takže ruce, které jsem měl spoutané až za ním, mi napínaly ramena dozadu. A stání na špičkách mi taky nepřidalo. Pomalu jsem začínal chápat, proč Madam tvrdila, že dlouhé věznění někteří otroci nevydrží. Ta samota, omezená možnost odpočinku díky Kázeňskému řádu, šero bez denního světla, malý prostor, jen pozvolna ubíhající čas, občasné tresty. A když přičtu i to, co jsem nevyjmenoval, tak je to opravdu náročné. Poznal jsem to již za ty dva dny, které jsem u Evot prožil. Ale při všem svém popocházení, stání, sezení a po všech zážitcích a trestech jsem došel k názoru, že vše splňuje to, co jsem vlastně chtěl, a že mne to stimuluje.