[BDSM Povídka] Femdom Madam Evot 1. část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou)

Od doby, kdy jsem ovdověl, jsem již nechtěl navázat žádný nový citový vztah. Protože jsem silně masochisticky zaměřený, řešil jsem svůj sexuální život v této rovině. Ostatně i s manželkou jsme občas BDSM provozovali. Našel jsem si Madam, jejíž praktiky i přístup ke mně mi vyhovovaly, občas jsem zkusil i jinou Dominu, a k tomu jsem doma praktikoval selftorturu a selfbondage. Vše mi naprosto vyhovovalo, ale stále jsem měl jeden nesplněný sen. Chtěl jsem poznat pocity skutečného vězně, zavřeného v kobce nebo kleci a občas trestaného. Přišlo mi, že abych se do těchto pocitů skutečně vžil, muselo by to trvat minimálně týden. A to se v nabídce SM studií nebo domin neobjevovalo často. Nakonec se na internetu objevila aktualizovaná nabídka na služby od Madam Evot, jejíž inzeráty jsem dlouho sledoval a koketoval s myšlenkou, že ji navštívím. Text nabídky, která mě zaujala, zněl:

„Na letní měsíce nabízím kromě vícehodinových pobytů i dlouhodobé věznění na několik dní. V případě zájmu je třeba předcházející osobní setkání a platba pobytu předem.“

Dlouho jsem neváhal, po několika dnech od přečtení inzerátu usedl k počítači, abych Madam napsal mail. Abych měl správnou náladu na jeho sepsání, převlékl jsem se do svého otrockého oděvu. Mě vždy silně ponižovalo a zároveň vzrušovalo ženské oblečení, především baletní. A tak jsem doma nashromáždil sbírku trikotů, punčoch a punčocháčů, a nejrůznějších baletních nebo gymnastických cviček. To vše doplněné dámským spodním prádlem, šaty, lodičkami atd. Takže k počítači jsem usedal v gymnastickém trikotu, punčocháčích a baletních cvičkách – piškotech. A připoutal jsem se pevně k židli, jen ruce si ponechal volné. Nepoužil jsem žádné trestné pomůcky, nechtěl jsem, aby mne bolest rozptylovala. Výsledkem mého snažení byl mail, který jsem ještě večer poslal.

„Milostivá Madam Evot, dovoluji si Vás požádat o mé týdenní uvěznění u Vás. Rád bych si vyzkoušel, jaké to je být vězněm v cele a přitom být občas i trestán. Přestože mám velké zkušenosti v oblasti BDSM, tento zážitek zatím nemám, a toužím po něm. Je mi čtyřicet let, jsem 180 cm vysoký a vážím 80 kg. Jsem zdravý, domnívám se, že dobře snáším bolest. Jsem ochoten se podrobit většině praktik z oblasti BDSM, odmítám jedině toaletní praktiky. Přiznám se, že jako otrok se transformuji do ženského oblečení, především baletního. Předpokládám, že v případě, že budete souhlasit s mým přijetím, dodám Vám svůj otrocký šatník. Vážená Madam Evot, pevně doufám, že se na týden stanu Vaším vězněm. Na mailu i mobilu jsem Vám kdykoliv k dispozici pro doplnění informací o mně. Co se termínu týče – nejvíce by mi vyhovoval druhý týden v červenci, ale asi se dokážu přizpůsobit i termínu jinému. S uctivým a poníženým pozdravem Jirka.“

Od odeslání mailu pro mne nastalo období, kdy jsem stále čekal na to, kdy mi cinkne nový mail a zda vůbec dostanu odpověď. Tentokrát jsem nečekal dlouho. Ještě ten samý večer mi přišla od Madam Evot odpověď:

„Ahoj Jirko! Na tvé prosbě mě zaujala stručnost a jasný popis. Takže jsem ochotná ti věnovat péči na celý týden. Ale předem tě upozorňuji, že je to náročné. Konzultovala jsem vše s kolegyněmi v Německu. Je dost otroků, kteří si nedokážou dlouhodobé věznění představit v realitě a tento způsob výchovy nevydrží. Ale to již je jen na tobě. Pokud opravdu chceš tento způsob výchovy, tak se budeš muset podrobit všem následujícím rozkazům. Souhlasím s obdobím od 8.7. (neděle) do 15.7. (též neděle). Dne 25.6. budeš v 19 hodin v motorestu Rybník a budeš čekat v boxu č. 6 (udělej si rezervaci dopředu) na můj příchod. A v noci v motorestu přespíš! Do doby našeho setkání si ujasni, co vlastně chceš. Nebo spíše - co nechceš. A pro informaci – pobyt u mě tě přijde na 90.000,- Kč jako základ. Případné navýšení ceny při tvých speciálních přání je ti snad jasné!

A rozkazy na 25.6.! Zakoupíš si pás cudnosti a vezmeš si ho s sebou. Odkaz na to, jaký bude, máš v příloze. Již ten den budeš hladce vyholený v rozkroku. A když se ti tak líbí být baletkou, tak na večeři půjdeš v samodržících punčochách pod kalhotami, a obutý v baletních cvičkách. Nejlépe v bílých, aby vynikly! Ale žádné ponožky nebo jiné boty. A sedět budeš na té straně stolu, aby ses díval do zdi. Evot“

Mail Madam Evot mne potěšil. Nikdy jsem neměl rád dlouhé řeči, pokyny pro mne byly jasné a já už se těšil na to, co mě čeká. Jen to, že budu v restauraci ve cvičkách a punčochách, mě strašilo. Ale začínal jsem tušit, že nejde o poslední ponížení. Samozřejmě jsem hned dopoledne druhý den zavolal do motorestu Rybník, rezervoval si pokoj na určený termín a box číslo 6. A Ihned objednal i pás cudnosti. Ten byl plastový, růžový a z obrázku mi přišel dost malý. A potom již si jen představoval, co mě vlastně čeká. I z krátkého mailu Madam Evot jsem pochopil, že se budu muset plně podřídit jejím rozkazům a čeká mne kromě věznění a trestů i pořádná dávka ponížení.

Motorest Rybník

       25.6. jsem dorazil do motorestu Rybník. Raději již v pět odpoledne, abych v devatenáct hodin byl již plně připraven v restauraci na příchod Madam Evot. Ubytoval jsem se a rychle se připravoval na večer. Před půl sedmou jsem opouštěl pokoj a sešel dolů do restaurace. Z kalhot mi koukaly nohy v tělových punčochách a bílých baletních piškotech. Když jsem vešel do restaurace, dost jsem se styděl. A můj stůl byl samozřejmě na druhém konci, takže jsem musel projít celou restaurací. Usadil jsem se podle pokynů tak, že jsem neviděl do sálu a koukal do zdi. Objednal jsem si víno a potom již jen čekal. Napětím a nervozitou mi bušilo srdce, čas se nesnesitelně vlekl.

Již se blížila sedmá, když ke stolu přišla rozesmátá servírka s mobilem v ruce a první, co udělala, že se ohnula, aby mi viděla na nohy. A potom hned dál mluvila se smíchem do telefonu a já cítil, jak hanbou rudnu:

„Tak je to on, myslím si, že více chlapů v baletních cvičkách tu dneska nemáme……Ne, to je asi v pohodě, děti už tu nejsou žádné……Nám to s kolegyní přijde jako dobrá sranda, aspoň se pobavíme……Kouká do stolu a červená se……Jasně, já mu to vyřídím. Nebo nechcete mu to říct sama?…….Vůbec žádný problém s tím nemám, ráda Váš vzkaz vyřídím, jen s tím tykáním to nepůjde, máme prostě jasně stanovená pravidla..…..Obsazené jsou ještě tři stoly, já jim prostě řeknu, že jde o sázku, kterou pán prohrál….Budeme se na Vás těšit, mějte se!“

Celý hovor byl provázen smíchem servírky a její dobrou náladou. A když hovor skončil, obrátila se na mne:

„Tak Vám mám vyřídit vzkaz od dámy, na kterou čekáte. Prý bude mít chvilku zpoždění. Ale Vy prý zatím máte dojít nahoru na pokoj a kalhoty si vyměnit za kraťasy, ve kterých jste přijel. To jsem na Vás prozradila já. A prý od této chvíle máte chodit jen po špičkách jako správná baletka.“

Kromě toho, co jsem měl udělat, tak i to, že rozkaz pro mě servírka opět končila se smíchem, mě téměř vedlo k tomu, že se seberu a pojedu domů. Ale už jsem byl příliš natěšený na ten týden. Tak jsem se zvedl a po špičkách prošel restaurací a nahoru do svého pokoje. Když jsem se převlékl do kraťasů a podíval se do zrcadla, bylo mi jasné, že vzbudím daleko větší pozornost než předtím. Nohy v punčochách a baletní cvičky. A chůze po špičkách to umocní. A bohužel jsem měl pravdu. Když jsem vešel, celá restaurace ztichla a já musel uličkou hanby projít na své místo. Hrozně jsem se styděl.