[BDSM Povídka] Dominantní Manželka 7.část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou, AI foto)

Moje paní mě za vodítko dotáhla dolů do našeho sklepa. Nemělo cenu se bránit. Pouta na rukou a na nohou spojená řetězem a obojek na mém krku bránili možnosti nějakého vzdoru. A hlavně tady byl pás cudnosti, který jsem měl už druhý den zamčený tam dole a má Paní si dobře schovala klíč.

„Za to odmlouvání tam nahoře si zasloužíš pořádně potrestat, otroku,“ řekla Jana. „Minulý týden jsem procházela jeden fetish eshop a nakoupila nějaké vybavení, o kterém nic nevíš, asi ho na tobě za trest budu muset vyzkoušet všechno. Chceš abych zkoušela jedno po druhém, nebo všechno najednou?“ zeptala se. „Všechno najednou,“ vyhrkl jsem a to byla opravdu veliká chyba. „Cože?! Nezapomněl jsi na nějaké slovíčko v té větě, otroku?“ řekla dost ostře. Než jsem se nadechl, abych dodal „Paní“ a opravil tak svou chybu, pokračovala: „Jak chceš, uděláme to tak, že na tobě vyzkouším jednu věc po druhé a pak všechny dohromady. A v tom tě taky nechám spoutaného, jako správného otroka. Bude z tebe moje spoutaná děvka.“

Už jsem zase otevíral pusu, když v tom paní pokračovala: „Nic neříkej, nebo to bude ještě horší.“ Naprázdno jsem polkl, když paní začala vybalovat balík, který asi přišel z onoho eshopu. „Nejdřív ti sundám pouta a půjdeš na lavici a pak na tobě budeme zkoušet různé věci, co ty na to?“ zeptala se. „Ano, Paní,“ řekl jsem, jenže to zase evidentně nestačilo. „Měl jsi říct – prosím – otroku!“ řekla a popadla mě za vlasy, zatáhla mi hlavu dozadu a ve mně hrklo. Dotáhla mě za ně stále po čtyřech k lavici, na kterou jsem jako poslušný subík vlezl. Sundala pouta jak slíbila, ale jen ta na nohou a ta na rukou přicvakla zámečkem k okům v lavici tak, že jsem teď neměl šanci z ní slézt.

Pak vytáhla bondage ponožky, které byly až pod kolena a jednu po druhé mi je natáhla na nohy. Byly velmi omezující a pevné, donutily mě propnout kotníky jako baletka a když na nich Paní dotáhla šněrování, nemohl jsem s nohama ani pohnout. Pak přišel nafukovací roubík. Dala mi ho do úst a zajistila zámečkem. K tomu všemu vytáhla závaží na varlata a připnula mi ho pod pás cudnosti. Zakňučel jsem do roubíku, ale to mou Paní jen potěšilo. „Víš, proč máš ten roubík? Je to proto, že nemáš mluvit a být zticha,“ řekla a popadla pumpičku, která z roubíku vedla. Vytřeštil jsem oči a zaškubal hlavou, ale ona začala pumpovat a kulička v mojí puse se začala zvětšovat. Pumpičku zmáčkla hned třikrát a já měl pocit, že víc už to snad ani nejde. „Stačí?“ zeptala se. „Mhmmmh,“ zahučel jsem souhlasně do roubíku, ale to jsem neměl dělat. „Říkala jsem, že máš být zticha, ty děvko!“ řekla paní a přidala ještě dvojí stlačení.

Měla pravdu, byl jsem teď její spoutaná děvka, ohnutá přes lavici, připoutaná k ní, s propnutými špičkami u nohou, s pásem cudnosti, závažím na koulích a roubíkem nafouknutým tak, že mě začínala bolet čelist. „Ještě je tu jedna věc, kterou jsme nevyzkoušeli. Plácačka. Teď dostaneš dvacet ran a pak mi za ten výprask hezky poděkuješ otroku,“ řekla paní a jak řekla, tak udělala. Po výprasku mi vyfoukla roubík a sundala ho.

„Děkuji, Paní…“ zahučel jsem s hlubokým nádechem. „Tak je hodný. Hezky si takhle odpočiň,“ řekla paní, poplácala mě po zadku a odešla.