[BDSM Povídka] Dominantní Manželka 6.část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou, AI foto)

Po několika hodinách přišlo osvobození. Jana přišla, bez jediného slova mi sundala skoro všechny bdsm pomůcky, které jsem měl na sobě - svěrací kazajku, svorky z bradavek, a pak začala sundávat i kuklu. Cítil jsem se neuvěřitelně lehký potom, co povolit veškerý tlak všech věcí, které mě doteď omezovaly. Má paní byla krásná, Byla úplně nahá a měla řemínkový postroj na těle, vypadala tak neskutečně sexy. Jenže já měl mezi nohama pás cudnosti a kam schovala klíč, to jsem ani v nejmenším netušil.

„Copak? Jak se ti to líbilo, otroku? Ty jsi rád spoutaný, viď?“ zeptala se, aniž by čekala na odpověď. Podívala se do mého rozkroku na pás cudnosti, udělala krok ke mně a rukou mě po páse pohladila, bylo to neskutečným způsobem vzrušující, za normálních okolností bych řekl že se mi postavil, ale to v pásu cudnosti nebylo možné. Jana se zasmála: „ říkala jsem ti ať si na tohle zvykneš. Z pásu tě jen tak nepustím.“

Čekal jsem, že teď přijde leccos, ale opravdu mě nenapadlo, že Jana vezme pouta a řekne: „Potřebuji umýt nádobí, takže dostaneš tohle a postaráš se o to.“ Jak řekla, tak taky udělala, vzala kožená pouta na kotníky a jednu nohu po druhé s nimi obtočila, utáhla řemínek a zacvakla malým visacím zámečkem. Pak vzala řetěz dlouhý asi třicet centimetrů a zacvakla mi ho na zámečky mezi pouta na kotnících. To samé pak na zápěstích. „Tak pojď, dělej, nemáš na to celý den,“ řekla a popohnala mě tím, že vzala do rukou důtky. Důtky přistály na mém zadku a já vyrazil, musel jsem dělat jenom malé krůčky, protože řetěz mezi mýma nohama větší kroky nedovoloval. Největší problém byla chůze po schodech, protože řetěz mezi nohama dovoloval jen minimální pohyby. Trochu jsem se bál aby dovnitř domu nebylo vidět okny, nahoře jsem ale zjistil, že paní zatáhla všechny záclony.

Paní šla se mnou a posadila se v kuchyni na židli, tak aby na mě měla dobrý výhled. Ani pouta na rukou rozhodně práci neusnadňovala. Tak jako tak mi nezbývalo nic jiného, než umýt všechno nádobí tak, jak jsem byl. „No vidíš jak jsi šikovný,“ řekla paní a přišla ke mně. Dostal jsem na krk obojek a k obojku rychle připnula vodítko. „Co, otroku, chceš zpátky dolů?“ zeptala se. „Ne, nechci paní,“ řekl jsem já, ale to evidentně byla chyba. Což mi ostatně mělo asi dojít z tónu její otázky. Škubla za vodítko, až jsem v poutech zavrávoral a málem spadnul na zem. „Co jsi říkal? Já ti asi špatně rozuměla?! Zkus to ještě jednou,“ dala mi druhou šanci. Ve mně se najednou probudila chuť revolty, a řekl jsem znovu: „Ne, nechci paní.“ Tentokrát vodítkem škubla opravdu tak silně, že jsem spadl na všechny čtyři. „To byla zase špatná odpověď, otroku. Takže teď dolů do sklepa polezeš po čtyřech, když už ses tak hezky nachystal,“ řekla, vyrazila ke sklepu a táhla mě s sebou za vodítko. Vyrazil jsem po čtyřech za ní, ale ani to nebylo v poutech jednoduché. A schody dolů? Čekal jsem, že se každou chvíli skutálím. Trochu jsem předtím doufal, že už zůstaneme tady nahoře, že mě pustí z pout a že dlouhý víkend už takhle skončí, ale naopak, měl ještě dlouho pokračovat.