[BDSM Povídka] Dominantní Manželka 2.část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou, AI foto)

Dominantní manželka druhý díl

Byl jsem spoutaný se svorkami na bradavkách ve svěrací kazajce, s roubíkem, koženou kuklou a obojkem, který má žena zamknula k řetězu, který máme ve sklepě pevně zapuštěný do stěny, už několik hodin. Stala se ze mě zamčená hračka mojí Paní. Konečně zazněly její kroky na schodech, jak se blížila.

„Tak co, otroku? Jak se ti to líbí?“ zeptala se. Jen jsem zakňučel do roubíku. Najednou jsem ucítil něco kovově studeného ve svém rozkroku, paní mi protáhla varlata a penis skrz kroužek a na penisu jsem ucítil nepříjemný tlak. Něco mi na něj nasazovala a po chvíli, kdy se ta věc dotkla chladivého kroužku, bylo slyšet cvaknutí. „To je pás cudnosti, abys věděl. Otroci nemají právo na svoje péro a to tvoje teď patří mně,“ řekla Jana a sundala mi kuklu. Kouknul jsem po ní nevěřícím pohledem, ale ona se jen zasmála a řekla: „Budeš si na ten pás cudnosti muset zvyknout. Nepustím tě z něj totiž ani na konci tohohle víkendu.“

Viděla zděšení v mých očích a evidentně si to užívala. „Jestli přemýšlíš, čím mě ošukáš, když jsi právě ztratil péro, budeš si muset vystačit s tímhle,“ řekla a vytáhla postroj v rozkroku s umělým penisem. Nevěřil jsem tomu, co vidím. Můj penis se v pásu cudnosti nemohl postavit a teď jsem měl nosit tohle? „Ty už si nezašukáš, víš? To totiž otroci nedělají.“ Pás cudnosti mě začal tlačit, jak mě ta představa vzrušila. To ovšem neuniklo mé paní.

„Projela jsem si historii tvého prohlížení a viděla jsem, že jsi hledal kde koupit bdsm pomůcky. Odkud myslíš, že ten pás cudnosti je, co?“ zeptala se. Jediné na co jsem se zmohl bylo zakňučení do roubíku. „Ale, ale… co jsi říkal? Že chceš použít něco dalšího z našeho vybavení? Myslím, že bych tě mohla na pár hodin připoutat ke kříži,“ řekla a odemknula zámek, který můj obojek držel na řetězu. Rychle na něj zacvakla vodítko a škubla. Bez možnosti hýbat rukama mi nezbylo nic jiného, než vyrazit za ní. Dovedla mě k masivnímu kříži, který máme přidělaný pevně do zdi. Když jsem ho sem pořizoval, nenapadlo mě, že u něj budu trávit tolik času.

„Nohy hezky od sebe otroku!“ rozkázala mi má paní. Nezbývalo mi nic, než poslechnout. Kotníky mi obtočila řemínkem a pomocí zámečků zamkla ke kříži. Pak mi sundala svěrací kazajku a s rukama udělala to samé. Roubík zůstal na svém místě a vyplňoval celá ústa.

„Teď tady takhle zůstaneš tak hodinku a pak teprve začne lekce,“ řekla. U těch slov jsem zase pocítil, jak omezující umí být pás cudnosti. Když odešla, přemýšlel jsem jak myslela to, že lekce teprve začne…