[BDSM Povídka] BDSM Studio Madam Šelmy 1.část

(následující text je samozřejmě pouze smyšlenou erotickou povídkou)

Ahoj. Jmenuju se Petr, ale když jsem u paní Šelmy, nemám právo mít osobní jméno. V jejím BDSM salonu jsem prostě čokl. Než jsem se stal čoklem, žil jsem normální život. Normální život žiju i teď, akorát jsem si k němu přidal BDSM aktivity, které skrývám. Nějak se mi nechce odhalovat pravou tvář před kolegy v práci ani před rodinou. Přece jen jsem top manažer v jedné nadnárodní společnosti a jsem z dobré a dost známé rodiny…

Přetlak z pracovních a rodinných povinností jsem kdysi řešil alkoholem a kokainem. Byla to pomalá cesta do pekel. Vlastně… byla docela rychlá, když si na to vzpomenu. Tehdy jsem se ocitl kousek od vyhazovu z práce i rozvodu, ale naštěstí jsem vše dokázal urovnat. Jako Fénix jsem vstal z popela a vrátil se v síle, která předčila tu původní. V práci i doma jsem byl mnohem lepší a výkonnější a za to obojí vděčím jen a jen paní Šelmě.

Ano, je to tak. Paní Šelma dokázala něco, co se nepovedlo nikomu a ničemu jinému. Ukázala mi metodu, která je pro mě zázračným lékem na všechen stres a přetlak. Její BDSM salón je ordinace. Její bič a důtky jsou efektivní nástroje, které ze mě dostávají všechno zlé. Její božské nohy na podpatku jsou má modla. Ano, paní Šelma je moje domina a já jsem její otrok.

Náš vztah je vysoce diskrétní a musím s úctou přiznat, že paní Šelma je naprostá profesionálka, domina se vším všudy. Taky si za svou BDSM profesionalitu nechá náležitě zaplatit, ale to mi nikdy nedělalo a ani nadále nedělá problém. Ve skutečnosti zaplatím za výprask a ponížení moc rád.

Taky rád platím za to, když si musím nasadit kuklu a postroj, když štěkám a děkuju za výprask, když žadoním o tu slastnou bolest, co způsobuje elektrický obušek. Je toho ještě víc a o mnohém vám povím.

Třeba teď naposledy… to bych toho moc nenapovídal. Alespoň ne přímo v tu dobu, kterou jsem trávil u madam Šelmy. Měl jsem totiž skoro celou dobu roubík. A když to nebyl roubík, byl to náhubek – ani v něm ale nemám povoleno mluvit. Sténání, kňučení a kňourání je v náhubku povoleno, pokud madam Šelma nerozhodne jinak. Přece jen platí, že její slovo je zákon. A já zákony velmi ctím.

Když mi nasadila pás cudnosti, defakto takovou značně těsnou, kovovou klícku na penis, která velmi efektivně znemožňovala růst penisu při erekci, tak vlastně teprve začínala. Musel jsem být nahý – samozřejmě, tím jsem začínal okamžitě po vstupu k madam. Takže po svléknutí a nasazení pásu cudnosti jsem si musel obléct kožený postroj, vlastně takové psí kšíry. Potom mi madam Šelma přikázala, abych si lehnul na záda na zem. Pochopitelně, že od svléknutí jsem nesměl stát rovně – většinu všeho času u madam jsem trávil na čtyřech jako pes. Anebo jsem panáčkoval… jako pes.

Když jsem ležel na zádech, madam Šelma se po mně prošla. Toho dne měla kožené kozačky na vysokých jehlách, takže to samozřejmě bolelo, za což jsem neskutečně poníženě děkoval. Miluju bolest. Bolest mě očišťuje. Miluju i madam Šelmu a její způsoby. Miluju ji jako mou dominu – nemohu ji milovat jako rovnocennou partnerku, protože já jsem pod její úrovní.

Madam Šelma je zralá a krásná zrzka. Vysoká, s velkým poprsím. Pravidelně cvičí jógu a chodí běhat, takže má postavu bohyně. Když k ní smím ze země hledět jako k bohyni, jsou to nejlepší pohledy. A přesně tak to tehdy bylo.

Po tom, co se po mě prošla, si vzala do rukou důtky a rozkročila se nade mnou. Napnula řemeny důtek a mezi pažemi s nimi zkusmo práskla. Při tom zvuku se mi začala hrnout krev do penisu a pás cudnosti se stal jaksi mnohem těsnějším.

Madam Šelma při její zkušenosti tohle moc dobře věděla. Víte, co mi udělala? Něco, kvůli čemu jsem vyvalil oči a zakřičel do roubíku bolestí, přestože jsem to dobře znal. Ona se totiž madam Šelma napřáhla nohou a pořádně mě kopla špičkou kozačky přímo do mých naplněných varlat.

Ta bolest! Děkuju za ni!

A to byl teprve začátek.

Pokračování příště