[BDSM Povídka] BDSM Rozhodnutí 2.část

Shrnutí předchozí části
Manžel paní K. je zároveň jejím otrokem. Nedávno udělal jednu
věc, kterou žádný otrok ve femdom vztahu nikdy udělat nesmí -
potají se pokusil dostat ze svojí klícky cudnosti a to po pouhém
měsíci od jejího uzamčení. Jeho paní ho naštěstí, úplnou
náhodou, nachytala, ale z pochopitelných důvodů byla bez sebe
vzteky. Uvědomila si totiž, že bude ve výchově svého muže
potřebovat pomoct. Našla na internetu Madam Vivien, která
nabízí službu `Převýchovu neposlušného manžela, přítele i
jiných otroků - zlepšení garantováno do 1 dne’. Domluvila se s
ní, že jí svého submisivního muže svěří do péče.
Paní K. byla během výchovné lekce poprvé se svým milencem
a po dlouhé diskuzi s Madam Vivien se rozhodla, že její otrok si
musí vybrat - buď ho jeho Paní opustí, nebo se nechá
uzamknout do klícky cudnosti.Tentokrát navždy. Má jednu
hodinu na rozmyšlenou...
Sobota 20:10, výslechová místnost, studio
Madam Vivien v Praze
“Myslím si, že si vybere svobodu. Já na jeho místě bych to
udělala” přemýšlí K. nahlas.
“Chápu, že si to myslíš, ale on je na rozdíl od tebe silně
submisivní. Touží někomu patřit, tobě konkrétně. Svým
způsobem je to splnění jeho snu, i když trochu extrémní. Co se
vsadit?” navrhuje Madam Vivien.
“Proč ne, o co?”
“No...líbíš se mi. Nepřemýšlela jsi někdy nad tím, že bys si
vyzkoušela submisivní roli? Hrozně ráda bych si s tebou
pohrála...neboj, umím být i něžná, alespoň tedy na ženy...”

“Hmm...musím říct, že mě to napadlo, když jsem tě poprvé
uviděla. Fajn, proč ne. Na jak dlouho? Týden? Měsíc?”
“Chci tě alespoň na tři měsíce! Uvidíš, bude se ti to líbit...
většinou. Aspoň trochu pochopíš jeho pocity.”
“Ok. A pokud vyhraju já a on se rozhodne odejít, věnuješ mi na
3 měsíce některého svého otroka nebo otrokyni, podle mého
výběru.”
“To zní fér. Domluveno?”

“Domluveno. Každopádně, jdu upravit naši otrockou smlouvu,
pokud by se přece jenom rozhodl zůstat.”
“Dobrý nápad. Mimochodem, škrtni všechny jeho tvrdé limity.
Nemá na ně už právo. Jen jdi, já si zatím budu představovat, co
s tebou provedu, až budeš moje otrokyně.”
“Haha, moc vtipné. Ještě jsi nevyhrála Vivi.”
“Ale vyhraju. Uvidíš.”
Sobota 20:40, výslechová místnost, studio
Madam Vivien v Praze
“Nadešel čas rozhodnutí. Dobře si ještě promysli, co řekneš, až
ti vyndám roubík. Buď přijmeš moje podmínky, tedy trvalou
cudnost a podepíšeš novou otrockou smlouvu, nebo se můžeš
sebrat a táhnout. Nechci slyšet nic jiného, než ‘Přijímám’ nebo
zvuk dveří, které za sebou zabouchneš.” vysvětluje mi moje
Paní.

Vyndává mi roubík.

Hlavou mi běží spousta myšlenek, a zrak mojí Paní a té
sadistické dominy se na mě upírá. Hodina, kterou jsem měl na
přemýšlení, mi skoro nestačila k rozhodnutí. Na jednu stranu
nechci, nesmím přijít o svojí Paní, nevím, co bych dělal bez ní.
Na druhou stranu, i když přijmu permanentní klec cudnosti,
neznamená to, že se mnou zůstane. Ona si to může kdykoliv
rozmyslet, zatímco já už budu...zamčený navždy. Ta představa,
že mě Paní stejně opustí, zítra, nebo za rok, mě děsila, ale asi
méně, než pomyšlení na to, že neudělám pro záchranu
všechno.

“Přijímám...moje Paní” dostanu ze sebe.
Připadá mi, že se domina zatvářila vítězoslavně. To jsem mohl
tušit, že za tím byla ona. Ale co se dá dělat, za svůj osud si
můžu sám...a možná, jenom možná mě ta představa zároveň i
vzrušuje.
“Dobře. A moje rozhodnutí je, že si tě pro zatím nechám. Na
zkoušku. Podepíšeš ale novou otrockou smlouvu, možná by se
dalo říct, spíš tedy tvojí kapitulaci. Číst si jí nemusíš, stejně se
nic měnit nebude. Ale časem bys stejně zjistil, že jsem upravila
pár dalších věcí, kromě tvého doživotního uzamčení. Něco jsem
přidala a něco ubrala. Nech se překvapit” řekne moje Paní a
hodí mi smlouvu v několika kopiích k jejím nohám.
Domina mě rozváže ruce a já, trochu kostrbatě, podepisuji.
“Co teď s ním?” zeptá se moje Paní dominy.
“Navrhuji ho prostě zamknout do té nové klícky teď, ale
samotné trvalé uzamčení bych nechala na zítra. Dám vědět
svojí komtese, ta ho uloží na noc. Už mě ta čubka nudí”
navrhuje domina.

“Souhlasím. Potřebuji si odpočinout, dneska to byl náročný
den.”

“Lehni si na stůl a roztáhni nohy!” poručí domina. Potom mi vrátí
roubík se slovy: “Teď už od tebe nic dalšího slyšet
nepotřebujeme.”
Potom z kapsy u kožených kalhot vyndá malou, kovovou klícku.

S panikou si uvědomuji, že je menší, než na co

jsem zvyklý.
Moje Paní se zřejmě taky podiví: “V tomhle stráví zbytek
života?”

Vivian se usměje. “Mám tam i menší, kdybys chtěla. Zítra jí
ještě můžeme vyměnit.”
“Uvidíme.”

“Chceš jí nasadit sama nebo to necháš na mě?” ptá se domina.
“Klidně ty, určitě v tom máš víc praxe.”
Očividně má. A taky je dost hrubá, a tak je během necelé minuty
klícka nasazená pevně na mém penisu. Nestíhám si jí ani
pořádně prohlédnout, ale budu na to mít času víc než dost.
Domina mi ještě poručí si znovu kleknout a sváže mi opět ruce
za zády.
Pak obě odchází.

Ne na dlouho, asi tak za 5 minut přijde jiná dominantní žena, asi
komtesa a odvádí mě pryč.

Sobota 21:05, salonek, studio Madam Vivien
v Praze
“Co s ním bude do zítřka?” ptá se K.
“No...komtesa ho vezme dolů do vězení. Pokud si myslel, že
pro něj dnešek končí, tak se mýlil. Dostane studenou sprchu a
pak ho vezme do cely, kde na něj čeká voda a večeře. Kdybys
mu to ještě chtěla nějak zpříjemnit, tak řekni. I když jak znám
svoji komtesu, nudit se stejně nebude” vysvětluje Vivien.
“Aha. A zítra to uděláme jak?”
“Mám připravený takový menší obřad, když nějakého otroka
uzamykám natrvalo. Jak jsem říkala, nedělám to poprvé. Takže
s tím si nedělej starosti. Jenom se rozhodni, jestli mu chceš
věnovat jeho poslední orgasmus mimo klícku a případně jak.”
“To ještě nevím. Na jednu stranu si ho nezaslouží...na druhou
by aspoň věděl, o co příchází.”
“V pohodě. Uvidíš. Já osobně mám nejradši, když majitelka
poslední orgasmus svému otrokovi slíbí, potom ho dlouho
dráždí, třeba ho nechá i jednou zajet na chvilku do sebe...a
potom mu sebere i tuhle poslední naději a okamžitě ho
uzamkne navždy.”
“To je pěkně vzrušující představa...”
Vivien se zvedne a když se K. rovněž zvedá, zatlačí ji zpátky na
sedačku. Opatrně, ale rozhodně.
“Když jsme u těch vzrušujících věcí holčičko...prohrála jsi
sázku” šeptá Vivien z bezprostřední vzdálenosti K. do ucha,
zatímco jí pravou rukou lehce svírá krk.
“Já...” začne K. potichu.

“Já vím...jsi unavená a potřebuješ dořešit tvého otroka, než se
staneš mojí. V pořádku čubičko...vezmu si tě, až to bude
vyřešené. Dám ti ale malou ochutnávku” pokračuje za ní Vivien.
“Ano...Paní?” odpovídá K.
“Správně mě oslovuješ čubko. Dívej se mi do očí. Teď chci,
abys si nazdvihla tu svojí pěknou sukni až nad boky a pak dala
ruce za záda a roztáhla nohy.”
“Ano Paní” odpoví K. a udělá přesně, co jí právě Vivien poručila.
“Tak je hodná...teď se podíváme, jak moc se těšíš...opovaž se
pohnout nebo něco říct.” šeptá Vivien.
Její ruka pomalu jede K. po těle, přes prsa, kde se na chvíli
zastaví, po podbřišek...až do kalhotek.
“Přesně jak jsem si myslela. Jsi totálně mokrá při představě, že
se stanu tvojí paní. Nebo že by to bylo z toho, že už zítra budeš
navždy vlastnit toho tvého manžílka, pěkně zamčeného v
kovové klícce a ty si budeš šukat koho budeš chtít? Mluv
děvko!”

“Obojí Paní”
“Výborně. Chtěla bys děvko, abych si s tebou chvíli hrála?
Hmm?” ptá se Vivien a velmi jemně přejíždí K. prstem po
poštěváčku.
“Ano prosím moje Paní”
“Ne. Počkáš si. Pro dnešek konec, jdi si odpočinout...”
rozesměje se Vivien.

“Hmm...škoda. Tak zítra se uvidíme Vivi.” říká K. a pomalu se
sbírá.

“Jasně, zítra. Těším se!”

Mezitím, vězení, studio Madam Vivien v
Praze
“Tak fajn. Teď ti sundám obojek a všechna pouta. Roubík ti
zatím nechám. Nebude to teď zrovna příjemné, a já nemám
náladu na nějaké tvoje kvičení. Ani se nehni, nebo toho budeš
litovat. Pokývej vždy hlavou, jestli mi rozumíš” ptá se mě
komtesa.

Okamžitě pokývám hlavou, nechci riskovat, že jí naštvu.
Ona mi postupně sundá všechna pouta i obojek, uvědomil jsem
si, že jsem vše na sobě měl skoro celý den. Sice jsem si rychle
zvykl, ale i tak to byla celkem úleva.
Ne na dlouho. Odněkud vytáhne těžká, kovová pouta
a nějaké řetězy.

 Když mi je nasadí, uvědomím si, že váží snad kilo.

Ruce mi řetězy připojí k obojku a mezi dostanu kratší řetěz, asi
metrový.
Poslední řetěz mi připne na moji novou klícku cudnosti a jeho
druhý konec si nechá v ruce. Pak si stoupne přede mě, blízko.
Dívá se mi do očí a očividně si vychutnává svoji moc. Je tak
blízko, že se mě skoro dotýká.
“Jmenuji se Viktorie. Ty mi ale, pokud tě nechám mluvit, budeš
říkat ‘Paní Komteso’.”

Přitáhne řetěz, který je připevněný k mojí klícce. Musím jít na
špičky, aby mě to netahalo, ale i tak je to nepříjemné.
“Slyšela jsem, co jsi udělal a co tě čeká zítra. Dost se těším...no
ano, budu u toho taky. Máme pro tebe a tvojí Paní s Madam
Vivien připravených pár překvapení. Pro tvojí Paní příjemných...
pro tebe už asi méně” říká potichu a usmívá se u toho.
Odstoupí o krok a otočí se. Řetěz použije jako vodítko a beze
slova mě táhne jinam. Mám co dělat, abych se spojenýma
nohama udržel tempo.
Přivede mě do menší kachlíkované místnosti se sprchou a
výlevkou a dotáhne mě nad její střed. Odpoutá mi ruce od
obojku, ale okamžitě je přemístí za moje záda a na kladce
vytáhne ke stropu, takže musím stát lehce předkloněný, abych
si nevykloubil ramena.
Potom se sehne a rozepne řetěz mezi mýma nohama. Příliš si
volnosti ale neužiju, když mi příkáže: “Roztáhni nohy jak to
jenom půjde.”
Snažím se, ale ona není spokojená a několikrát pozici nohou
upraví tak, že musím stát skoro na špičkách a potom použije

kovovou rozporku  mezi moje kotníky.

“Fajn. Pěkně bezbranný, tak se mi to líbí.”
Pak mě hadicí důkladně osprchuje. No, sprcha by možná byla
příliš honosný název, voda je studená, i když ne ledová. Pak mě
celkem hrubě vytře ručníkem. Když jsem čistý i suchý, stoupne
si přede mě.

“Tak co, čubko, nechceš autentickou zkušenost z vězeňských
sprch? Když už jsi takhle pěkně nastavený?” směje se mi do
obličeje.
Je mi jasné, o čem mluví a tak se snažím vrtět hlavou, jak mi to
jenom masivní obojek dovolí.
“Ne? Jak myslíš. Zatím to nevíš, ale my dva se budeme vídat
docela často. A brzy zjistíš, že dokážu být velmi hodná, tak jako
jsem byla doteď, ale i velmi přísná.”
Odepne mě od stropu, sundá rozporku a na řetězu mě dovede
do chodby, ve které je několik cel. Všechny jsou zavřené a je v
nich tma, takže není vidět, jestli jsou prázdné, nebo v nich
někdo je. Kromě jedné.
Přímo před ní mě teď komtesa Viktorie dovede.
“Tady vidíš, jak to dopadne, když odmlouváš. Tuhle čubku sem
její Pán jenom odložil po dobu jeho služební cesty. Když jsem si
s ní chtěla trochu užít, samozřejmě se svolením jejího majitele,
neprojevila dostatečné nadšení. Tak dnešní noc stráví takhle a
věřím, že zítra bude rozumnější. Počkej tady, já ti zatím
přichystám tvoji celu.”
Připne můj obojek k mřížím cely a já se tak musím dívat dovnitř.
Je mi jasné, že komtesa chce využít příležitosti a trochu mě
zastrašit. Musím říct, že se jí to podařilo, ať chtěla po otrokyni
cokoliv, určitě bylo lepší to hned udělat, než skončit takhle.
Otrokyně v cele totiž rozhodně neodpočívá. Je nahá, pouze v
ústech má roubík. Stojí na špičkách a přesně mezi nohama má

lavici , která ovšem končí hranou. Je mi jasné, že má

na výběr mezi dvěma pozicemi - stání na špičkách, které ale
nemůže vydržet věčně a dosednutím citlivými partiemi na

dřevěnou hranu. Aby toho nebylo málo, na bradavkách má

svorky a na těch zavěšená drobná závaží a malé

rolničky, které se lehce pohybují a slabě cinkají při každém
nadechnutí. Během chvíle, co se na ní musím dívat, musí
několikrát změnit pozici.
Když se Viktorie vrátí, tak celu odemkne.
Vidím otrokyni na očích váhavou naději.
Komtesa jí vyndá z úst roubík a zeptá se: “Tak co princezno,
budeš povolnější?”
“Ano paní komteso Viktorie, udělám, co budete chtít! Jen mě
prosím už pusťte...”
“Asi jsi špatně pochopila holčičko...ty nemáš jen dělat, co chci
já...ty musíš pěkně ukázat, jak moc to chceš sama.”
Strčí jí roubík zpátky do pusy, otrokyně se ještě snaží něco říct,
ale komtesa jí rázně utne: “Později ti dám ti ještě jednu šanci.
Tak si pořádně rozmysli, co řekneš, jinak tě vážně v téhle pozici
nechám celou noc. A teď už drž hubu, jinak ti přidám další
závažíčka.”

Otrokyně okamžitě zmlkne, ale tváří se zoufale.
Celu zamkne, mě odpoutá od mříží a strčí do vedlejší cely, kde
mezitím otevřela a rozsvítila. Sundá mi roubík. Na konci
místnosti u zdi jsou na zemi dvě misky, jedna s vodou a druhá s
rýží a kuřetem. Ruce mám spoutané za zády, ale stejně bych se
je neopovažoval použít a proto se najím a napiju jako pes.
Komtesa mě celou dobu pozoruje, jsem nucený klečet zadkem
k ní.

“Šikovný. Škoda, žes ještě nepochopil, jak to chodí ve vězení.
Příště, až se tady uvidíme, očekávám, že budeš prosit, abych tě
ošukala svým straponem. Jinak bys taky mohl dopadnout jako
ta z vedlejší cely.”
Když dojím, připoutá mi ruce i nohy ke kovovému lůžku v cele.
Roubík mi bohužel dá zpět na své místo.
“Málem bych zapomněla! Musím nabít tvoji novou klícku, aby
byla připravená na zítra!”
Cože? Ta věc se musí nabíjet? A proč sakra...neměl jsem čas si
jí pořádně prohlédnout...
Asi jsem se zatvářil překvapeně, protože Viktorie dodala, když
zapojila klícku do běžné nabíječky na telefony: “Tobě to vlastně
asi nikdo ještě neřekl...tvoje nové, osobní vězení na penis má
spoustu zajímavých funkcí.”
Chvíli se zamyslela.
“Myslím, že neuškodí, když ti alespoň jednu ukážu. Ta čubka
vedle potřebuje ještě chvíli na rozmyšlenou a já nemám co
dělat. Počkej tady...” zasměje se ještě vlastnímu vtipu a odejde.
(Konec 2. části)

1. Jaké funkce má klícka cudnosti?
2. Co se na otroka chystá další den?
3. Věnuje mu jeho Paní poslední orgasmus v jeho životě
mimo pás cudnosti?
4. A pokud si oba zvolí, že vztah zachovají, jak bude
vypadat po měsíci? Po půl roce? A za rok?
5. Ukáže se, že nic není tak trvalé, jak se zdá a skončí to
happy-endem pro otroka?

6. Nebo se bude muset naučit si brát veškeré sexuální
potěšení ze služby svojí paní?