Šatnář

V posledním příběhu jsem Vám nastínila něco málo o fetišistovi Markovi W. O jeho velké lásce nejen k botičkám, nožičkám a ponožkám....Milý Marek W. má rád ovšem i tělesné tekutiny, od slin přes pot až k ...moči. Je to zkrátka taková děvka pro všechno a téměř nic mu není cizí. Ptala jsem se sama sebe jako zvědavá žena, jakpak k tomu přišel....

Začalo to na základní škole asi ve třetí třídě. Marek se tak nějak náhodou nachomýtnul k pozici šatnáře. Takový šatnář má přehled o každé šálem bundě a botičkách, které se naskytnou v šatně. Hrozně ho to bavilo. Uklízel šatnu lépe než svůj vlastní pokojíček a radoval se vždy, když byly botičky krásně urovnané. Jak tomu přicházel na chuť, tak zjistil, že ho berou nejvíce botičky spolužaček, které se mu líbily. Měl přehled absolutně o všem, která holka měla jaké botičky a jaké ponožky i papuče. Nikdo o tom nevěděl. Když byl starší, tak ho přerovnávání a čištění botiček přestalo bavit. Zjistil, že daleko lepší je si k botkám vonět. Často se mu tak stalo, že na vyučování dorazil pozdě. Když měl svojí tajnou chvilku v šatničce, tak chodil kolem bot a nemohl si vybrat, které ovoní dříve. Bylo to dosti podobné návštěvě cukrárny. Jeden nikdy neví, jestli si má dát dříve věneček nebo špičku....

Botičky si vzal do rukou a obřadně k nim voněl, držel je jako křišťál....Postupně se v něm zvedal adrenalin, bál se, aby ho někdo nepřekvapil....ale to ho nezastavilo ve vonění a pak už to nemohl vydržet a botičky si doslova narazil na obličej a čichal jako pes. 

 

Tato záliba mu vydržela až do střední školy, kde byl také šatnářem. Už jako téměř dospělý muž pochopil, že ho to moc vzrušuje a onanoval u botiček. Jako skvělý a oddaný šatnář dostal také funkci jakéhosi klíčníka. Měl nosit klíče od šaten, které sloužily na převlékání na hodiny tělesné výchovy. Hádáte správně, že toho náležitě využil. Když měl velké štěstí, tak měl celou šatnu pro sebe během volné hodiny a nikdo nic nezjistil.